Cestovní ruch v Česku se dosud nevzpamatoval z pandemické krize, přitom výrazně stouply náklady. Veřejným prostorem se navíc diskutuje struktura změn, resp. zvyšování daně z přidané hodnoty. 
„Chtěli bychom společnou diskusí a s předstihem sjednotit daňová pravidla. Nesouhlasíme s možným přesunem ze snížené sazby daně do základní, to neodpovídá situaci v Evropské unii. Cestovní ruch si pomůže sám, ale neměl by být přehlížený, nežádáme dotace, ale jasné stabilní prostředí,“ říká Václav Stárek z Asociace hotelů a restaurací České republiky.
Pro podporu svých slov uvádí základní čísla. Cestovní ruch tvoří 2,9 % HDP a vyjde státní rozpočet 1 miliardu Kč, pro porovnání například zemědělství s 2,7 % HDP stojí 70 miliard Kč. Přitom zisk státu z jedné stokoruny utracené zde turistou činí 41 Kč. A třeba v Praze je každý jedenáctý člověk zaměstnaný v oblasti cestovního ruchu.
Pár čísel srovnává výsledky ubytovacích služeb v letech 2019 a 2022. Obsazenost klesla ze 79,3% na 58,1 %. Cena na pokoj 4* v Praze zůstala téměř stejná, z 93,25 eur stoupla jen na 98,35 eur. V jiných evropských metropolích narostly ceny víc, například Vídeň uvádí současnou průměrnou cenu 120,45 eur, nebo Berlín 111,79 eur a Paříž dokonce 295,26 eur. „Schází stále třetina zahraničních hostů, ale přibylo deset procent domácích. Nezdražuje se, ale náklady stouply až o 50%. Proto se propadla tržba na pokoj z 73,95 eur na 57,13, což znamená, že hoteliér nebude moci dále investovat, pokud se situace nezlepší,“ tvrdí Stárek.
Stravovací služby udávají nárůst návštěvnosti o 16%. Regionálními skokany jsou Praha, Střední Čechy, Východní Čechy a Jižní Morava. „Nejlepší čísla mají podniky střední cenové úrovně, puby, bistra a fast-foody. Tržby narostly o 23%, ale hosté šetří. Zvýšení cen za tři roky je výrazné, například pivo až 33%, polední menu 22%. To tady nikdy v posledních deseti letech nebylo,“ říká Marcela Šimková ze společnosti DATA servis, která zpracovala obsáhlý marketinkový průzkum.
Osm z deseti provozovatelů restaurací konstatovalo zvýšené vstupy, ale jen 5% se snaží nezdražit a 53% provozovatelů hovoří o ohrožení provozu, přitom pouze 7% zvažuje jeho uzavření. I oni si přejí si podporu cestovního ruchu a vytvoření stabilních podmínek.
V Česku jsou ubytovací služby v první snížené daňové sazbě od vstupu do Evropské unie, restaurace se tam dostaly až později v roce 2019, v roce 2020 byly srovnány do nejnižší 10% obě. Pouze Dánsko má 25% sazbu daně, všude jinde v EU jsou snížené sazby na ubytování a stravovací služby. Česko se řadí stále k zemím s vyšší sazbou (třeba Lucembursko má 3%, Belgie 6%, Německo 7%, Švýcarsko 3,7% ubytovací a 7,7% stravovací atd.). Slovensko přešlo začátkem roku na 10% původně na tři měsíce, později byla tato výše uzákoněna. Zvyšování daní by tak přineslo významné ohrožení dalšího chodu celého odvětví cestovního ruchu. „Tento materiál jsme poskytli předsedovi vlády Fialovi a ministru financí Stanjurovi. Je třeba některé údaje dát na správnou míru,“ dodává Stárek.
„Mám dvě pozitivní zprávy – předpokládáme navýšení obratu na pokoj o 10%, obsazenost se letos zhruba dorovná roku 2019, protože loni ještě doznívala v některých zemích covidová omezení v cestování,“ konstatuje Vlastislav Šos, generální ředitel Olympik hotels z Prahy, provozujících čtyři hotely s okolo 330 000 klientů ročně, z toho 97% zahraničních. Další čísla, ovlivňující investice pro následujících tři až pět let, už má negativní. „Inflace se nerovná obecně uváděné asi 15%, ale třeba u spotřebního koše pro snídaně je až 40%. Navíc cena eura kolísá až s rozdílem 1 Kč. Od roku 2023 končí smysl fixace cen energií, ceny stouply o 80%, teplárna o 130% a monopol diktuje ceny. To jen pro nás znamená osm milionů Kč záloh, které budou účtovány až v listopadu. Za pandemie odešly kvalifikované síly, musíme navýšit mzdy zaměstnancům o 8%. A jelikož máme jako důležitý zdroj příjmů konferenční aktivity, a stále neznáme jistě sazbu, protože v Česku se musí uvádět cena včetně dph, nemůžeme je potvrzovat s obvyklým předstihem,“ vypočítává.
Tomáš Nohejl
