V roce 1542 vyšla poprvé cestopisná kniha s názvem Ztroskotání, kterou napsal jeden z méně známých španělských dobyvatelů, Alvaro Núñez Cabeza de Vaca. Je to nejen zpráva o dobývání Nového světa, ale také o tom, jak přežít, jak změnit svůj pohled na svět, jak se adaptovat. A přesně v takové situaci se dnes nachází cestovní ruch. Ztroskotal, ale jeho ztroskotání neznamená nutně konec.
Odhady letošních ztrát Španělska jsou vysoké. Podíl cestovního ruchu na HDP země bude letos místo obvyklých 14 %, tedy 88 miliard eur, pouhých 6,2 %. Nejpostiženější regiony jsou Katalánsko, Baleáry a Andalusie. Nejméně například Galicie nebo Asturie či Extremadura. Je zbytečné dodávat, že ty poslední vyjmenované jsou regiony, kde cestovní ruch nepředstavuje silnou kapitolu v regionálním rozpočtu. Přitom se už dlouho ozývaly hlavně Baleáry a Katalánsko, že jejich cestovní ruch je přehřátý. Příliš mnoho turistů, tlak na růst cen, městská centra bez místních obyvatel. Ani navyšování místních poplatků, zvyšování cen vstupného a zavádění dalších restrikcí nepomáhalo tomu, aby se turisté rozprostřeli v čase a v prostoru. Už léta mluví španělská centrála pro cestovní ruch o tom, že se chce zaměřit na kosmopolitního turistu. Co si pod tím představit? Jde o turistu, který nebude chtít jezdit do Španělska pouze tehdy, když cena turistického balíčku nebo letenky klesne na minimum, který bude ochoten si zaplatit vyšší standard služeb a který se bude chovat adekvátně v zemi, která ho hostí. Jsou španělské regiony, které tuto možnost mají, protože naskočily do vlaku zvaného „masová turistika“ později a díky tomu viděly všechny chyby nekontrolovaného bujení hotelových komplexů. Takové jsou například ostrovy Lanzarote, Menorca nebo pevninská Kantábrie. Drží si svůj standard a dělají to, co se dnes skloňuje ve všech pádech: udržitelný rozvoj.
Jak čelit současné krizové situaci? Takovou otázku si klade mnoho španělských podnikatelů v cestovním ruchu a službách. Na místě je odpověď jednoho španělského ekonoma: Přestat předvídat a začít cestovní ruch tvořit, vést jej, směrovat. Jednodušší to mají v tomto případě hotelové řetězce, protože i když drasticky spadla cena turistických balíčků za ubytování, přeci jen některé hotelové řetězce mohou zavést inovativní řešení. Například Iberostar nabízí zrušení ubytování bez poplatků a speciální Covid pojištění v ceně ubytování. Nebo řetězce hotelů NH či Hilton, které nabízejí hybridní meetingy, jež kombinují prezenční a onlinovou účast. Hotely řetězce Accor zase rozšiřují venkovní prostory a tvoří tzv. Open Air Meetings. Krize spojená s pandemií znamenala určitý přínos hlavně pro ty, kdo byli na chvostu cestovního ruchu. Například španělským kempům se daří, jsou na 65% obsazenosti i bez zahraničních turistů. Vlivem pandemie se v rámci domácího cestovního ruchu dostala na první místo opomíjená andaluská provincie Huelva, která je skvělým příkladem udržitelného rozvoje díky svým širokým a dlouhým plážím a hotelům, které leží daleko od sebe a od moře jsou oddělené přírodním valem. A zahraniční destinací číslo jedna pro Španěly bylo portugalské Faro a Andorra.
Kam že se ubírá španělský cestovní ruch? Obdobně jako český zatím vyčkává a využívá různých forem státních podpor. To ale nepůjde do nekonečna. Španělsko už pravděpodobně nikdy nedosáhne tak vysokého čísla, pokud jde o počet zahraničních turistů. V roce 2019 to bylo 84 milionů. Z trhu také zmizí mnoho turistických subjektů a hotelů. Zůstanou ti, kteří nebudou nutně nejsilnější, ale ti, kteří budou nejnápaditější, budou nejvíce inovovat, udrží své nejlepší pracovníky a budou schopni si vychovat svého klienta. Nejde o počet, jde o kvalitu.
Přežije ten, kdo bude schopen se adaptovat jako kdysi onen dobyvatel, Cabeza de Vaca, který místo hledání zlata začal zprostředkovávat zboží a kulturu mezi různými indiánskými kmeny.
Back to Spain, nová kampaň, nové inspirace www.spain.info
Turespaña, OET Vídeň
