CestovkyZahraničíZprávy

Smutný příběh o zbytečné práci, zmařených nadějích (a vyhozených penězích)

Nebyli jsme asi sami, kdo doufal, že rok 2021 bude lepší než ten minulý. To jsme se tedy ale šeredně spletli. A přitom cestovat by se dalo, a bezpečně, jen kdybychom to uměli třeba tak, jak to umějí v Ekvádoru.

Foto: archiv Jiřího Brožka

Inspekční cesta

V dubnu 2020 jsme měli v plánu uskutečnit cestu pro našeho dlouholetého klienta (70 osob) do Latinské Ameriky. Z obecně známých důvodů jsme akci přeložili na únor 2021. Od počátku listopadu jsme ladili program s našimi ekvádorskými partnery. Zatímco v Česku „zvesela“ probíhala druhá vlna, situace v Ekvádoru byla mnohem příznivější, klidnější. Strávili jsme mnoho hodin na videohovorech s našimi partnery, abychom se ujistili, že je náš záměr realizovatelný. Čím častěji jsme se „potkávali“, tím jasnějších kontur nabývala únorová realizace. I přes množství restrikcí, které vládnou světem, jsme na každou otázku našli odpověď s konstruktivním řešením. 

Abychom se ujistili, že je akce proveditelná a že situace na místě (myšleno v Ekvádoru a na Galapágách) je skutečně pod kontrolou, rozhodli jsme se společně s klientem zrealizovat inspekční cestu, která by zmapovala všechna místa pobytu a veškeré služby. 

6. ledna jsme odletěli z Prahy přes Amsterdam do Guayaquilu. Pro cestu na Galapágy jsme potřebovali PCR test s platností do 96 hodin. Tato skutečnost předpokládala absolvovat test 4. ledna odpoledne. Laboratoř Prevedig udělala rezervaci bez problémů (na webu během minuty) a výsledek testu byl zaslán do 24 hodin mailem. Nic nám nebránilo vyrazit. 

Foto: archiv Jiřího Brožka

V den odletu na Ruzyni ani noha. Let do Amsterdamu (je k mému překvapení) téměř obsazený. Letiště Schiphol působilo prázdným dojmem, otevřené byly jen některé kavárny či restaurace a obchod se sýry. Vše ostatní zavřené z důvodu c19. Při přestupu na let do Ekvádoru míjím partičku menších postav v igelitových oblecích, maskách a se štíty. Chvíli působí dojmem zaměstnanců mobilní testovací laboratoře, než zjistím, že jsou to cestující Asiaté, kteří jsou vždy tak trochu „o pár kroků napřed“. 

Nastupujeme do letadla a před námi je 12 hodin cesty. Kapacita tak napůl obsazena, letušky kontrolují cestující, zda mají nasazené roušky. Nikdo neprotestuje, všichni jsou vstřícní a považují to za samozřejmost. Cestu letadlem téměř po roce si doslova užívám. Občas prohodím pár slov s letuškami, které mi líčí své zkušenosti z cestování. Po přistání v Guayaquilu následuje vyplnění příletového formuláře. Nic složitého a za chvíli jsme v příletové hale. 

Před hotelem stojí portýr, který slušně požádá, abych nastavil ruce. Stříkne mi dezinfekci do dlaní, pro jistotu ještě na podrážky bot a na příruční zavazadlo. Check in proběhne normálně a za chvilku si dopřávám osvěžující sprchu po dlouhém letu. Na nočním stolku leží 2 roušky v uzavřeném sáčku a malé balení dezinfekce. Pro případ, že by host zapomněl. 

Ráno se budím dříve s obvyklým jet lagem. Snídaně v hotelu, pár hostů a opět transfer na letiště. Před odletem na Galapágy podstupujeme standardní kontrolu dokladů, navíc také PCR testu z ČR. Úředník provádějící kontrolu je důsledný a chce vidět i e-mail, ze kterého výsledek testu přišel. Nečekané, avšak logické… Již jsem slyšel o tom, jak si někteří vytvoří svůj pdf dokument s negativním výsledkem. Tady zkrátka nemáte šanci. 

Zkušenost z místního přeletu je skvělá. Posádka profesionální, požádá cestující o nošení roušek po celou dobu letu, což ani nemusí. Cestující to považují za samozřejmost. 

Galapágy

Foto: archiv Jiřího Brožka

Kdo z vás byl na ostrovech, moc dobře ví, že je to jeden z rájů na Zemi. Ostrovy pirátů a velrybářů se staly ostrovy turistů a přírodovědců, kteří obdivují bohatství unikátní a nenarušené fauny. Příjmy ostrovanů přicházejí především z cestovního ruchu. Většina turistů sem přijíždí na několikadenní plavby, při kterých navštíví různé ostrovy. Seznámíte se tu s mnoha druhy endemických živočichů i rostlin, užijete si skvělých výhledů na vulkány a sopečné ostrovy. Při šnorchlování či potápění máte velikou šanci spatřit mnoho zajímavých živočichů, ať pod vodou, nebo na hladině. Máte-li štěstí, setkáte se s rejnoky, žraloky, papouščími rybami či tučňáky. Terej modronohý působí dojmem ptáka, který dosedl na malířovu paletu a pak zas odletěl. Galapágy jsou přírodní laboratoří a nezastupitelným kouskem planety pro obhajobu Darwinovy teorie. Množství tuleňů, želv, vodních i suchozemských leguánů, hnízdiště albatrosů, volavek, fregatek, terejů a dalšího ptactva. 

Nechci zde popisovat krásy ostrovů, přesvědčíte se sami, zavítáte-li sem. Chci se však zmínit, jak v takové destinaci fungují opatření. 

Nebyli jsme omezeni v žádných aktivitách. Cestovali jsme lodí ze Santa Cruz na ostrov Isabela. Na lodi, přestože jsme seděli na otevřené palubě, měl personál roušku. Ptal jsem se, zda si ji máme také vzít, a kapitán odpověděl, že je to na nás, že on však chrání nás. Bez řečí jsme si ji vzali též, v ničem nás však neomezila. Naopak v plenéru jsme se pohybovali bez omezení. Mořské kajaky, trek k Sierra Negra, šnorchlování… 

Ubytovali jsme se v hotelu v Puerto Ayora. Při vstupu do hotelu jsme se chránili, v restauraci do doby, než přinesli objednané jídlo, také. Vím, že je to možná nekomfortní, ale na Galapágách to bylo samozřejmé, nikoho to neobtěžovalo a potkali jsme zde několik Evropanů, co se vydali na výlet, který byl ještě exotičtější tím, že zde nebyly běžné zástupy turistů. Místní lidé v restauracích a ve službách obecně byli velmi milí a přátelští, nadšení, že vidí cizince. Všude k dispozici dezinfekce, před vstupem do restaurace či hotelu nám vždy změřili teplotu. 

Ekvádor

Foto: archiv Jiřího Brožka

Za pár dnů jsme se přesunuli na západ od Guayaquilu. Plážový resort v Ekvádoru, pro odpočinkovou část zájezdu. Byl jsem zvědavý, jak to bude fungovat v hotelu. Překvapivě vše v naprostém normálu. Opět dezinfekce, měření teploty. Roušky ve veřejném prostoru, na pláži v klidu a v pohodě… Návštěva místních rybářských trhů. Představte si šrumec přístavu, rybáři vytahující své úlovky z malých bárek, a – světe, div se – i oni mají roušky. Jsou přátelští, nikdo nereptá. 
Říkají – chráníme vás i sebe… Jak jednoduché… U nás ve stejnou dobu probíhá demonstrace proti rouškám. Nesoudím, jen vím, že někde to funguje úplně jinak a je to v pohodě. 

Během pár dnů si prohlédneme vinice, kakaovou farmu, muzeum velryb. Všude nás vřele přijímají a vše je přirozené. Potřebujeme PCR test na to, abychom se mohli vrátit do Evropy a aby nás pustili na palubu. Hotel nám zajistil bez problémů testy, kdy za námi z laboratoře přijedou až do pokoje. Cena něco přes 100 USD, ale služba neocenitelná. Do 24 hodin máme výsledek. 

Po týdnu cestování jsme opět na letišti a cesta pro klienty je připravená. Jsme všichni natěšení a přesvědčení, že můžeme přicestovat a užít si plnohodnotný zážitek s minimálními riziky. 
13. ledna jsme přistáli na Ruzyni. V Amsterdamu si stahuji povinný „přistávací“ formulář s QR kódem, kterým se musím prokázat na Ruzyni. V Praze projdu pasovkou a úředník jen mávne rukou „koukám, že to máte, tak běžte“… QR kód nikdo neskenuje. Druhý den si nechávám dělat další PCR test. Kdybych nešel, nikdo si toho ani nevšimne. Ale chovám se zodpovědně, přesně tak, jak říkají lidé v Ekvádoru a jak bychom měli všichni. Pak by, totiž, bylo vše mnohem jednodušší. 

Tento text, prosím, nevnímejte jako agitku. Píšu ho proto, abyste viděli, že i v této době se dá bezpečně cestovat. 

Pro srovnání uvádím čísla platná v den příletu 13. ledna 2021:

počet osob s nově prokázaným onemocněním 10 908 – ČR                        10,7 mil. obyvatel 
počet osob s nově prokázaným onemocněním 1748 – Ekvádor                   17,5 mil. obyvatel

A jak to celé dopadlo?

Foto. archiv Jiřího Brožka

10 dnů před odletem se skupinou – 20. ledna – jsme měli konferenční hovor se všemi klienty, účastníky cesty. Přes video call jsme všem s nadšením odprezentovali výsledek cesty. Všichni se na cestu moc těšili. 
21. ledna přichází zpráva z jednoho dopravního serveru, že letecká společnost, se kterou máme zaplacené lety, zavádí přísná opatření na cesty z Latinské Ameriky a že bude rušit všechny lety, mimo jiné i z Ekvádoru, pro osobní dopravu. 
Opatření má platit od 23. ledna. Týden do odletu!! Kontaktujeme leteckou společnost, ta nám podává informaci, že vedení společnosti stále ještě jedná s vládou. Vy, kdo podnikáte v cestovním ruchu, jistě víte, jakým způsobem a v jaké výši se platí zálohy na služby do zahraničí… 

Skutečnost je taková, že jsme neodletěli. Díky rozhodnutí jedné vlády jedné země Evropské unie. Země, která v té době měla přes 6000 osob s nově prokázaným onemocněním. Tato vláda by totiž neumožnila cestujícím vrátit se zpět, tam by odletět mohli. A to proto, aby ochránila svou zemi před „britskou“ mutací viru. Lety Evropanů do Ekvádoru povolí ze zemí, kde je britská mutace již prokázaná. Připadá vám to nepochopitelné? Mně také. 

Lex voucher

A nyní přichází na řadu „lex voucher“. Dle tohoto zákona jsme tedy měli možnost uspořádat plánovaný zájezd z roku 2020 v novém termínu. V květnu 2020 jsme zájezd překnihovali na únor 2021. Týden před realizací všech domluvených služeb jsme byli nuceni zájezd zrušit. Všechny zálohy v destinaci. Co nám ukládá lex voucher? Pokud není CK schopná služby poskytnout, musí do deseti dnů vrátit 100% platbu klientovi. Několik milionů korun…

Naštěstí máme skvělé klienty, kteří naprosto chápou situaci, takže jednáme o dalším posunutí… 

Foto: archiv Jiřího Brožka

Tento text si neklade za cíl nic víc než nastínit, jak dalece od sebe leží podnikatelské prostředí a státní byrokracie. A jak povrchní znalosti o problematice podnikání v cestovním ruchu má obecná veřejnost, která mnohdy považuje CK za podvodníky. 

Držme si navzájem palce! 

Jiří Brožek, Incentive Travel

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button