Jak jde dohromady Evropské dědictví a turistika?

Pražská kolonie Baba, nádherný exemplář moderní rezidenční architektury, získala na jaře značku Evropské dědictví. Co přinese toto ocenění obyvatelům a jak se lokalita vyrovná se zvýšeným zájmem turistů? Přinášíme několik příkladů ze zahraničí.

Foto: Osada Baba, Česká televize

 

Stuttgart Weissenhof

Roku 1927 byl Le Corbusier přizván Miesem van der Rohe k účasti na výstavbě kolonie Weissenhof ve Stuttgartu. Slavný Le Corbusier při této příležitosti vyhlásil Pět bodů moderní architektury, v níž vyžadoval u nových domů funkci estetickou i praktickou. Účelové řešení bylo podle jeho názorů krásné a své úvahy často dokládal fotografiemi tehdejších automobilů, železničních vozů či letadel. Jeho zásadní tezí je, že: „Dům je stroj na bydlení.“

Pět tezí prakticky shrnovalo hlavní vymoženosti tehdejší techniky:

  • 1. Sloupy: stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb.
  • 2. Střešní zahrady: technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady. Nahrazují zeleň, kterou dům místu odebral.
  • 3. Volný půdorys: sloupy nesou síly všech podlaží, což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami.
  • 4. Pásová okna: systém sloupů umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy.
  • 5. Volné průčelí: konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro naprosto volné řešení oken a průčelí.

Foto: www.werkbund-estates.eu / Stuttgart Weissenhof, budova Le Corbusier (& Pierre Jeanneret) / ©Brigida Gonzáles

Ve Stuttgartu stojí 21 domů od 17 architektů, projekt vedl Mies van der Rohe (autor brněnské vily Tugendhat), dva domy projektoval Le Corbusier, dalším slavným architektem byl J.J.P.Qud a autorem projekce byl Martin Stam z Nizozemska.

 

Stuttgart zorganizoval v roce 2016, v roce vyhlášení komplexu památkou Evropského dědictví, společnou výstavu s ukázkami jednotlivých domů, jejich interiérů, rozložení v krajinném terénu, občanskou vybavenost jednotlivých míst a kroky, které jednotlivá města podnikají k větší informovanosti o tomto zajímavém fenoménu.

Prohlídky po sídlišti jsou individuálně i skupinově možné, někdy lze vidět i interiéry domů, vstupné do muzea stojí 5 eur a samo muzeum vyvíjí bohatou edukační a propagační činnost. Kdo miluje funkcionalismus, může se zde nechat oddat, za dobrého počasí je veliká terasa vyzdobená množstvím květin a ozdob…

Herbert Medek, vedoucí právního odboru a ředitel úřadu pro městské plánování a obnovu Amt fur Stadtplanung und Stadterneuerung, situaci upřesnil: „Domy patří v současné době městskému investorovi a obyvatelé domů jsou naši nájemci. Tím pádem všechny renovace mohou probíhat jen pod naším dohledem. Z turistů jsou někteří potěšeni, jiné to trochu obtěžuje, stejně jako v historickém centru města.“

Foto: www.werkbund-estates.eu / Budova Gerrit Rietveld

Vídeň – sídliště Lainz, Hietzing

Ze všech zde zmíněných lokalit má Vídeň asi nejlepší webové stránky. Jsou nejen přehledné, informativní, ale obsahují i jednoduchou, snadno stažitelnou aplikaci, s níž se dá po sídlišti 70 zařízených domků procházet. Jedná se trojúhelník ulic Veitingergasse, Jagicgasse a Jagdschlossgasse. Kdo nechce procházet po celém sídlišti, najde na webu i TOP 12 nejzajímavějších objektů – domy 8, 9, 10 a 11 jsou např. od Josefa Hoffmanna, domy 25, 26, 27 a 28 navrhl francouzský architekt André Lurgat a objekty 49, 50, 51 a 52 jsou z pera Adolfa Loose.

A ještě jedna zajímavost. Domky 19 a 20 postavil Walter Loos, od roku 1915 adoptivní syn slavného vídeňského architekta. Walter Loos se narodil 24. 8. 1893 v Brně a byl synem Adolfovy sestry Irmy Marie. Na sídlišti je k dispozici infopanel s dotykovou obrazovkou a architektonické centrum Vídně, pod jehož správu sídliště patří, pořádá pro skupiny prohlídky s doprovodem.

Na stránkách „werkbundsiedlung–wien“ je možné najít však i upozornění pro všechny návštěvníky: „… budete se pohybovat v oblasti, kde se bydlí, a můžete tedy chodit jen po veřejných cestách. Respektujte prosím soukromí majitelů a nájemníků jednotlivých objektů.“

O sídliště se stará městská firma WISEG, jejíž ředitel Josef Weisinger byl poměrně sdílný: „Vídeňské sídliště je právně dosti komplikované. Naše organizace se stará o 48 domků a ti, kdo zde bydlí, jsou naši nájemníci a nepředpokládá se žádný další prodej. Zbylých 22 domů bylo ale v roce 1932 prodáno, a jsou tedy v soukromých rukou. Tak se můžeme starat jen o námi spravované objekty. Velké renovace nepřicházejí v úvahu a každá změna podléhá schválení spolkového úřadu pro výstavbu. Ale i v soukromých domech případné větší opravy podléhají schvalovacímu řízení a návrhu majitele. Tyto domy mohou ale majitelé prodat nebo s nimi jinak nakládat.“

Prohlídky areálu, většinou pro odbornou veřejnost a studenty architektury, organizuje Architekturzentrum Wien. Její vedoucí Anneke Essl upřesnila, že počet návštěvníků není možné přesně evidovat, protože po celém areálu chodí lidé bez omezení. Přesto je při prohlídkách dbán důraz na místní: „Při objednaných prohlídkách bereme v potaz názor těch, kteří tam bydlí. Pokud si např. někdo objedná procházku v sobotních ranních hodinách, snažíme se prohlídku posunout. Většina zájemců ale chodí v běžné pracovní dny, kdy většina obyvatel pracuje a není doma. Velké problémy jsme zatím nezaznamenali.“

Foto: www.werkbund-estates.eu / Dvojdům Josef Štěpánek / ©Christoph Eckelt

Brno – sídliště Nový dům

Kolonie Nový dům je obytný komplex 16 funkcionalistických rodinných domů zbudovaných v roce 1928 jako projekt ukázkového moderního bydlení v rámci Výstavy soudobé kultury v Brně na území dnešní městské části Brno-Žabovřesky nedaleko Výstaviště Brno na úpatí Wilsonova lesa. Parcelizaci provedli architekti Bohuslav Fuchs a Grunt, s výstavbou pomáhala firma Uherka & Ruller.

Rok předtím byl ve Stuttgartu vydán katalog výstavy sídliště Weissenhof a ten se stal inspirací i návodem pro Brno. Na rozdíl od později vzniklé kolonie Baba v Praze vznikaly v Brně však budovy větší – dvojdomy, trojdomy, velkorysé vily i trojpodlažní dvojdům. Některé z domů jsou pod památkovou péčí, např. Gruntův dům ve Šmejkalově ulici, Fuchsův domek v Petřvaldské nebo přímo na brněnském výstavišti dům správce od Oldřicha Starého. Některé z domů mají už prvky, které se s čistotou funkcionalismu neslučují a je problém je dostat zpět do původní podoby.

Jana Janulíková, ředitelka TIC Brno, má v současnosti dost zkušeností s propagací tohoto projektu, i když jsou zatím ještě pořád na počátku: „Chystáme bezobslužný informační kiosek (inspirovaný funkcionalismem) a informacemi (na zdi a v elektronické dotykové obrazovce) na místě, moderujeme vzrušenou debatu mezi architekty a odborem památkové péče a zajistili jsme obsáhlé prodejní publikace (vydalo Muzeum města Brna). Zároveň připravujeme propagační leták o kolonii (česky, anglicky, německy) a zpracováváme info na gotobrno.cz.

Přihláška do projektu „Pečeť evropského kulturního dědictví“ brněnského experimentálního sídliště „Kolonie Nový dům“ v rámci komunitárního programu EU „Kreativní Evropa / Creative Europe (2014–2020)“ je součástí celého evropského získání tohoto titulu a tady spolupracujeme s Prahou, Vídní, Stuttgartem, Vratislaví i Curychem. Po dokončení všech těchto kroků se budeme snažit propagovat, nicméně to bude oříšek, protože většina domů už zdaleka není v původním stavu, má soukromé majitele a předpokládáme z dosavadní komunikace, že nebudou příliš vstřícní k propagaci.“

Foto: www.werkbund-estates.eu / Dům Hans Scharoun / ©Christoph Eckelt

Vratislav – WuWa

Již zmíněná zkratka v německé verzi Wohnung und Werkraum, tedy „bydlení a pracovní prostor“, dává název tomuto areálu. Jižní část sídliště byla určena vícečetným rodinám, a proto také splňovala požadavky sociálního bydlení, z tohoto důvodu zde byla postavena mateřská školka ve dřevotřískovém prefabrikátu z roku 1929. Zajímavý je fakt, že převážná většina architektů tohoto sídliště pocházela, žila nebo pracovala v sousedním Německu. Autory domů jsou Adolf Rading, Gustav Wolf, Theodor Effenberger, Moritz Hadda, Paul Häusler, Paul Heim, Albert Kempter, Emil Lange, Heinrich Lautenbach, Ludwig Moshamer a vůdčí osobnost celého projektu Hans Scharoun. Zejména poslední ze jmenovaných zde stavěl speciální formu: domy pro jednotlivce nebo bezdětné manžele. Také proto je napojení na německou tvůrčí vlnu pochopitelná.

Polský svaz architektů velmi úzce spolupracoval s německými kolegy, konkrétně se stuttgartským vedením města, a společně vytvořili Polsko – německý fond na obnovu objektů v obou městech. Součástí vratislavského sídliště byla rovněž dětská ozdravovna od architekta Richarda Konwiarze.

Rekonstrukce celého sídliště začala výběrovým řízením na obnovu areálu v roce 2011 a rozhodující bylo v roce 2014 otevření architektonického centra se školicím programem. Kromě hlavního sídla je otevřeno ještě „lokalne bjuro rewitalizacji“ s adresou v domě sídliště Hercena 13, kde má město Vratislav od roku 2018 nové místo setkávání a dokumentace. Podle Svazu polských architektů sem zatím za stavbami chodí víceméně jen odborníci a studenti architektury a masový turismus místní zatím neohrožuje.

Foto: www.werkbund-estates.eu

Curych – Neubühl

Přestože byl švýcarský architekt Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret-Gris, na počátku své kariéry doma právě tady, začalo se stavět experimentální sídliště na okraji Curychu až v letech 1930–32. Přesto se stalo nejvýznamnějším prototypem moderní architektury Švýcarska. Le Corbusier ale zde zásady ani projekty neuplatňoval. Celý projekt byl od počátku poněkud nešťastný.

Sto devadesát pět domů, z toho 105 rodinných, 90 dvougeneračních o velikostech 1 až 6 pokojů, kam patří i 32 garáží, 4 obchody, dětská školka, galerijní prostory a původně i zahrádky s živými ploty – ty musely později, díky komunikacím, ustoupit veřejné zeleni, vytvořilo na svažujícím se svahu Wollishofen směrem k jezeru komplex budov pro budoucí životní komfort. O stavbu se zasadila skupina mladých švýcarských architektů (Max Ernst Haefeli, Carl Hubacher, Werner Moser, Emil Roth, Paul Artaria a Hans Schmidt), ti museli však nejdřív zakoupit velký pozemek (na rozdíl od Stuttgartu, kde pozemek poskytlo pro sídliště město), a protože neměli tolik finančních prostředků, mladé nadějné architekty podpořili jejich rodiče. Náklady na hotové komfortní domy byly ale vyšší než možné nájemné, a tak i hotové sídliště se potýkalo s finančními problémy. Část dluhů zaplatily banky, ale nájemníci v bytech nezůstávali, protože si vysoké nájemné nemohli dovolit. Mnohé z domů chátraly a zely prázdnotou. I dnešní využití nenabízí příliš mnoho možností.

Projekt je propagován grafickým a designovým studiem LDSGN, vlastní stránky nemá, aktivity studio připravovalo v letech 2013 a 2014. Centrum pro veřejnost je na adrese Westbühlstrasse 59, proto má také označení W 59. V aktivních letech byla v akcích nazvaných „Offene Türe im Museumhaus“ nabízena jedna ukázková prohlídka třípokojového domu s vnitřním vybavením, s původními materiály a barevností. O domy po stavební stránce pečuje kantonální památková péče. Víc se žel z veřejných zdrojů zjistit nedá.

Nora Dolanská

 

 

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..