Vážené kolegyně a kolegové.
Příležitost
Byl jsem kontaktován štábem televize ČT24, abych se v hlavním živém vysílání vyjádřil k dopadu připravovaného nouzového stavu na domácí cestovní ruch. Bez zaváhání jsem souhlasil, přestože jsem slíbil ženě společnou večerní návštěvu kina. Málokdy se totiž naskytne příležitost postavit se před kameru ve firemním tričku (ve studiu Vás z něho svlečou a zapůjčí Vám neutrální vyžehlenou košili). Další výhodou „živáku“ je nemožnost vystříhat to, co se médiím nehodí.
Samozřejmě jsem okamžitě požádal o zaslání konkrétních otázek, abych se mohl připravit. Byly mi přislíbeny do e-mailu. Vzhledem ke špatným zkušenostem (za 30 let praxe v cestovním ruchu jsem už v médiích mnohokrát vystupoval) vím, že „slibem nezarmoutíš“. Proto jsem z telefonického rozhovoru „vydoloval“ aspoň „polotázku“, jestli budeme rušit autobusové zájezdy na kulturní akce v ČR. Vzhledem k tomu, že tomuto segmentu se ATIS prioritně nevěnuje, volal jsem kolegovi Mirovi Hořanskému z CK Valaška, jak je to vlastně z rouškami a s rozestupy v autobusech. Ten mě „hodil do obrazu“ a já už pak kolem 21. hodiny čekal na příjezd mobilního reportéra z České televize. Žádné otázky samozřejmě nedorazily. Tak jsem si v mezičase na papír sepsal všechna negativa nouzového stavu, dopady storen vystrašených klientů na náš obor, absence cílené pomoci vlády cestovním kancelářím a agenturám a mnoho dalších argumentů. Prostě, jen aby všichni konečně věděli, jak těžká je korona doba pro náš byznys.
Chtěli, abych plakal
Přede devátou přijel do Bruntálu reportér ČT a rozbalil si na ulici svoji techniku. Za 2 minuty po rozbalení začalo foukat a pršet. Doporučil mi skočit si pro deštník. Já mu ale doporučil, ať to sbalí do auta, že to zajedeme natočit do cca 500 m vzdálené zkušebny naší bluesrockové kapely veteránů. Souhlasil a za 10 minut jsme byli již v teple zkušebny připraveni na pokyn z pražské režie k živému vstupu do vysílání. Během minuty zazvonil telefon asistentky, že se vstup posouvá cca o 20 minut. V ten moment jsem si vzpomněl na Honzu Papeže, který má za sebou tento rok (jako mluvčí ACK ČR) více než 1000 mediálních vystoupení. Jeden pětiminutový televizní vstup mi „sežral“ už skoro 2 hodiny času a ještě se nic neděje. Čekal jsem na minutu „m“ se sluchátkem v uchu a poslouchal živé vstupy do televizního vysílání svých předřečníků. S hrůzou jsem si najednou uvědomil, že většinou slyším unisono jen hořekování nad tím, jak nás vládní nařízení pomalu likviduje. Podíval jsem se na svůj papír s výčtem oborových problémů a bylo mi jasné, že jestli se přidám, tak můžeme na prodej dalších podzimních a zimních pobytů zapomenout.
Pozitivní improvizace
A pak přišel pokyn ze studia. Koukal jsem mírně nad kameru a čekal na první redaktorovu otázku. Samozřejmě začal autobusem. Pak následovalo 10 minut improvizace s jednoznačným cílem, neztratit pozitivitu. Klikněte si na odkaz, jak to dopadlo:
https://www.youtube.com/watch?v=g7yoQBeyomI
Ponaučení
Na poslední chvíli jsem si uvědomil, že směrem k veřejnosti musíme být vždycky pozitivní a optimističtí. Jinak prostě ztratíme důvěru a nikdo si u nás nic nekoupí. Jen zoufalec by si objednal a zálohově zaplatil u firmy výrobu kuchyňské linky, kdyby slyšel majitele, jak si stěžuje, že má prázdné sklady a musí propouštět dělníky, protože nemá na mzdy.
Ozývat se správným směrem
Směrem k vládě a legislativcům však nesmíme nikdy přestat s apelací na problémy, které se musejí generálně řešit. Sledujme stále jejich práci, kontrolujme plnění volebních programů a neustále jim zasílejme signály, že budeme před dalším volebním obdobím požadovat inventuru toho, co pro nás udělali a pomohli prosadit. Musejí vědět, že náš hlas pro příští volební období už nemusejí dostat.
Přeji Vám pevné nervy a plné kufry optimismu a pozitivity.
Držte se a mějte se zdravě!
Petr KRČ
obchodní a produkční ředitel CK ATIS
