Kam jet?ZahraničíZprávy

Letem světem, první dotyky a vzplanutí touhy aneb Černá Hora za čtyři dny

Nejlepší místo, kde se hory potkají s mořem, tady našel už romantický básník lord Gordon Graham Byron. I relativně obstojně sjetý, míněno zcestovalý, Středoevropan tu může napoprvé prožít opojení objevitele. Jak se za čtyři dny seznámit (a potěšit) s Černou Horou. A navnadit se na příště!

Foto: Tomáš Nohejl

Přistáváme (skoro) v moři. Tivat je vstupní branou do léta a létá sem přímá linka z Prahy dvakrát týdně (naposledy v sobotu 8. října), příští rok už jich bude z Česko-Slovenska (Prahy, Brna a Bratislavy) nejméně devět týdně. Z vnitrozemského letiště v Podgorici, která leží víc než hodinu cesty odtud, je blíž do hor, díky dálnici hlavně v zimě.

Foto: Tomáš Nohejl

Z líbezné Boky Kotorské do divokého horstva Durmitor

Vyrážíme do vyhlášené Boky Kotorské (česky snad Ústa kotorská), úchvatnému fjordu se strmými svahy nad hlavou, ale nejdřív dvěma ostrovy Svatého Jiří a Gospou od Škrpjela uprostřed. S každým z nich se pojí skoro legenda, popátrejte. Samotné městečko Kotor se nazývá Benátkami Balkánu a vzpoura rakousko-uherských námořníků pod vedením německého Čecha Rasche před sto lety výrazně ovlivnila vývoj mapy po první světové válce. Úžinu přeplujeme trajektem (5 eur za auto) za deset minut, jinak by se objížděla déle než hodinu a to už jsme mimo hlavní sezonu.

Stoupáme do kopců po 25 serpentinách až do Njeguši a do tmy s jedinou přestávkou na vydatnou večeři. Nejprve „horské“ prkýnko s pršutem, klobáskami a sýry. Pak „balkánský“ talíř, plný masa všeho druhu a čerstvé zeleniny a vařených brambor. Zdejší pivo Nikšić s českým rodokmenem i temně rudé víno Vranac je znamenitě doplňují. Spíme v novotou vonících rekonstruovaných chalupách „etno village“ Brezna. V černočerné tmě s hvězdami nad hlavou. A to ticho!

Foto: Tomáš Nohejl

Však i náš výlet následující den po smaragdové hladině přehradní nádrže Piva s jednou z nejvyšších hrází v Evropě vede do Ticha. Restaurace, resp. chajda v nedostupné stráni kaňonu s čarokrásným výhledem, kam si menu přiveze na lodi a sám připraví náš průvodce Mikica Blagojević. „Uprostřed léta tady bývá až o patnáct stupňů méně a příjemněji než u moře,“ říká, když podplouváme Titův most se 180 metrů vysokými sloupy. Žije v Plužine, jehož původní místo bylo při stavbě zatopeno, a třeba místní klášter tu s pomocí českých památkářů rozebrali a přenesli o tři kilometry dále (a výš pochopitelně).

Po silnici, vedoucí až bosenské hranici, stoupáme až do dvou tisíc metrů do pohoří Durmitor. Tady se musela odehrávat i balkánská kapitola knih Karla Maye. Víte, že se tu v Kamennom More natáčel i film Vinnetou – Poslední výstřel? Divokou náladu nespoutaným horám dodávají rozervaná mračna plující nad vrcholky. Ten nejvyšší Bobotov krk sahá až do 2522 m. Velký okruh horami tady nahoře měří okolo sedmdesáti kilometrů (horský po celé Černé Hoře až 600 km) po úzkých cestách, jejichž asfalt je však lepší než v Praze. Nabízí se hned parádní výlet na silničním kole, nalehko, člověka nepotkáte, jen pár ovcí. Nocujeme v hotelu Polar Star v Žabljaku, který se může stát základnou pro cyklistický nebo běžecký tréninkový kemp před anebo po sezoně. Ale pozor, bývá tu až sedm metrů sněhu, který vydrží dlouho do května, smějí se místní, a silnice do té doby neprojede ani traktor s radlicí. Naopak v létě můžete postavit stan nebo obytné auto téměř kdekoliv a užívat si nekonečné svobody. U vyhlášeného Črneho jazera se cítíte jako v Dolomitech. Však i zdejší panorama patří do kulturního dědictví UNESCO.

Foto: Tomáš Nohejl

Přes kaňony Tara a Morača dolů za vínem do žhavé Podgorice

O kus dál přes kaňon řeky Tara, největší v Evropě a druhý na světě po Grand Canyonu, vede proslulý most Djurdjevica. A podél něj 1100 metrů dlouhá ziplajna ve výšce 800 metrů – taky největší na našem kontinentu.  Dole pod ní se můžete svézt na raftu. Teď v září to je ukolébavka, pít k tomu můžete vodu přímo z hladiny. Ale zjara tu bouří dravý tok z hor, stopy na břehu ukazují, že voda dosáhne až skoro o deset metrů výš. Pak se rozjede i Ljutica, pro zajímavost naopak nejkratší řeka na světě, měří jen 175 metrů…

Tenhle region čeká výrazný rozmach! O tom svědčí mohutný stavební boom, rostou tu jednoduchá dřevěná stavení i moderní hotely.  Resort Kolašin má zatím 42 km sjezdovek, ale plány na nejbližší dvě zimy mluví o propojení do obrovské sítě 250 km!

Vzhledem k množství sněhu a hlavně nové dálnice kaňonem Morača do Podgorice k letišti, na jejichž 42 km vyhloubili čínští stavitelé 16 tunelů a vztyčili 20 mostů, jeho perspektiva strmě stoupá.

Po cestě míjíme ještě národní park Biogradskou Goru, druhý nejstarší na světě po Yellowstonu, s mohutnými stromy a majestátním klidem. A přenocovat se dá nad Mojkovacem v rodinném, ale čtyřapůlhvězdovém areálu Gacka s výbornou restaurací i krytým bazénem, stále daleko od civilizace ve výšce tisíc metrů.

Foto: Tomáš Nohejl

To až v hlavním městě, dříve Titogradu, nyní Podgorici, znovu zavnímáte její cvrkot. Nejprve vás přivítá „Ožralý les“, jehož stromy jsou ohnuty všemi směry, nejvíc ale směrem k moři, zásluhou větru z hor. Ale v létě bývá v této nížině přes pětačtyřicet stupňů! Sídlí tu všechny úřady a důležité firmy, jen prezident si ponechal sídlo v historické Cetinji.

Ale i tady se dá uniknout. Vinařství Plantaže ukrývá sudy s dvěma miliony litrů vína v bývalém vojenském hangáru a ochutnávka má unikátní atmosféru. Nejen pro až hmatatelný dosah Albánie a Skadarského jezera…

Tohle je Riviéra aneb komu patří Slovenska plaža v Budvě?

Jen necelou hodinku odtud spadneme po kaskádových zákrutách do Budvy. Na ostrůvku Sveti Stefan tu vyrostl hotel, vypadající jako středověké městečko. Bydleli tu Václav Havel, princezna Margaret, Claudia Shifferová nebo Sylvester Stallone… Jenže teď je vinou sporů mezi majiteli zavřený. O kus dál za hradbami tu zůstává ukryto půvabné staré město, ale směrem ven z nich se dere a roste zběsile metropole přímořských radovánek s plážemi (najdete jich 117 na 52 km pobřeží), hotely, obchody, restauracemi a diskotékami. Top Hill byla před časem vyhlášena odborným sdružením nejlepším nočním klubem světa. Možná právě tady nejlíp poznáte charakter hrdých Černohorců. Tak malý národ dokázal ve svých soutěskách ubránit přes pět set let Evropu před vytrvalou osmanskou expanzí.

Černá Hora prožívá vzestup do destinace budoucnosti, to platí v horách stejně jako u moře. Ještě o kus dál na pobřeží leží přístav Bar, z něhož míří dálkové lodě až do italského Bari. A v okolí vyrábějí už dva tisíce let vyhlášený olivový olej. „Letošní sezona se dostane asi na devadesát procent předcovidových let, a to nám chybějí návštěvníci z Ruska a Ukrajiny. Z Česka odhadujeme okolo osmi tisíc turistů a těšíme se na další expanzi v příštích letech, vždyť vidíte, jak je u nás krásně. Tolik různorodých možností tak blízko u sebe,“ říká Ana Trnković Marković, ředitelka tourist boardu Montenegro.

Vždyť se právě lidé z bývalého Československa významně podíleli na rozvoji turismu v Budvě v jeho počátcích před druhou světovou válku. Na jejich počest tu mají Slovenskou plažu (což ovšem v překladu, kde vznikla chyba, znamená Slovinská…). Proměnit ji v českou můžete i vy.

Tomáš Nohejl

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button