Dvacetiletá cesta za lyžařskou lanovkou. V bukolickém Orlickém Záhoří, kde lišky (už ne)dávají dobrou noc
Zní to až neuvěřitelně. I v letošní rekordní nezimě se v Česku rozjel nový ski areál s lanovkou a teď začátkem března stále jezdí! Vítejte pod kopcem Korunou ve schovaném pohraničí Orlickém Záhoří. 
Poslyšte příběh nezdolné vytrvalosti, který vysvětluje, proč se tu stále lyžuje, i když jinde (i výš) už dávno zavírají. Někde dokonce natrvalo. V polovině února se tady totiž naplnila dvacetiletá pouť. Za s 1650 metry nejdelší sjezdovkou v Orlických horách… 
„Nejvíc práce bylo se zajištěním financování,“ vysvětluje očekávaný proces Jindřich Vlček, šéf Ski OZ. Finální investice činí přibližně 150 milionů korun, reálně by se podle něho mohla vrátit do deseti let. Už před pěti roky se podařilo koupit starší lanovku z Les Diablerets ve švýcarském Wallisu. „Jenže skoro pět let tady ležela složená. Přišel covid, cenové turbulence a nám už schválený projekt stopla matka jedné banky až v Bruselu. Nakonec nás zachránila druhá, KB,“ vypráví. 
Nadějný prosincový rozjezd sezony, kdy tu ležel až metr sněhu a pak mrazy padaly ke dvaceti, ani vysněný vánoční termín, se nestihly. Na poslední chvíli aspoň vyrobili hromady umělého sněhu. Rozjezd přišel 10. února, už v čase oblev a tání. Ale ještě čtvrtý týden odolávají s pomocí vytížení rolby Pistenbully 600 W víc než statečně.
Čtyřsedačková lanovka stoupá po severním svahu pod Korunu (1025 m), druhý nejvyšší vrchol Orlických hor. Má 15 sloupů, jízda průsekem nad stromy trvá sedm minut. Sjezdovka začne červenou částí, pak se rozvolní do modré se zábavným „pumptrackem“ po pravé straně a nakonec i rozšíří do opět prudší části, kde můžete vyrýsovat dlouhý carvingový oblouk v plné rychlosti. Až dojezd loukou s osvětleným nejdelším běžeckým okruhem v zemi (4,5 km) zůstává hodně mírný. 
Letos se tu jezdí za 750 Kč/den, nebo 450 Kč/3 hodiny (děti 560, resp. 350 Kč), případně jedna jízda 150 Kč – ta pomůže běžkařům, donese je až nahoru k hřebenové magistrále. A především vyřeší potíže s parkováním, které je trápí nahoře na Šerlichu. Tady se parkuje zdarma. V areálu mají občerstvovací okénko, sídlí zde lyžařská škola a půjčovna slušně vybavená sjezdovkami (150 párů), běžkami (80) i prkny, botami, holemi a helmami. První dny jezdilo mezi třemi až pěti stovkami lidí, rekord dosáhl až k osmi. Většinou místní lyžaři, z východních Čech nebo sousedního Polska. 
„Zkušební provoz odhadujeme na dva roky, potřebujeme všechno doladit a taky postupně repasovat části celého systému. Chceme jezdit i v létě, řešíme další povolení s ochranáři hlavně pro kola. Můžeme je vyvézt nahoru, ale stavbu trailů na sjezdovce v plánu nemáme, jsme také pod limity Chráněné krajinné oblasti. Na příští zimu plánujeme dětský pás, skibusy z okolních měst, rozšířit restauraci, pořádat i tréninkové kempy. Sjezdovka má parametry FIS pro super G,“ neztrácí Vlček elán.
Rozlehlé území Záhoří (asi 29 km2) leží v Orlickozáhorské brázdě v údolí Divoké Orlice ve výšce okolo 680 metrů nad mořem mezi hřebenem Orlických a Bystřických hor. V šesti částech žijí trvale asi dvě stovky obyvatel, další tu mají desítky půvabných chalup. Nejznámější stavbou je kostel v Kunštátě z roku 1628, který proslavilo i zdejší protikatolické povstání. Jezdí tady obvykle ještě dva menší vleky v Černé vodě a na Bedřichovce. Nabízí se též spolupráce s osvědčeným Deštným, vzdáleným 10 km, kde přes léto chystají stavbu nové šestisedačky, nebo Říčkami a jejich Zakletým (asi 13 km), ale i přeplněným polským Zieleniecem (asi 16 km), kde mají až 50 km sjezdovek, byť povětšinou modrých. Zásadní otázkou však zůstává sladění odbavovacího systému na skipasy. 
Obec má ve Ski OZ 33% podíl. Pro místní znamená sice na jednu stranu oživení a možnost práce i výdělků, na druhou ovšem ztrátu bukolického klidu v místě, kde lišky dávali dobrou noc. „Potřebujeme rozšíření kapacity služeb. Jasně, expanze komerce se musí regulovat, ale většina lidí to vidí pozitivně,“ dodává starosta obce Vojtěch Špinler.
Tak zkuste a inspirujte se návštěvou nejen lyžařsky téměř nedotčeného regionu. Přijet se dá třeba i obytňákem.
Tomáš Nohejl
