LidéRozhovoryTOPZahraničí

Daniel Valchovník: Společné zážitky z cest stmelují lidi

Co dělat, když je cestování vaší vášní i zaměstnáním, ale již dlouhou dobu se cestovat nedá? Pro originální řešení se rozhodl Daniel Valchovník, cestovatel a spolumajitel cestovní kanceláře Metatour International, a napsal knihu. Nejen o ní je následující rozhovor.

Foto: archiv Daniela Valchovníka

Jaké byly vaše první cestovatelské začátky?

Do zahraničí jsem poprvé vycestoval v osmi letech s tátou. Psal se rok 1985 a my vyrazili do tehdejší Jugoslávie (dnešního Chorvatska), do městečka Podgora. Před odjezdem jsem vůbec nespal, tak moc jsem se těšil. Vycestoval jsem na výjezdní doložku, kterou mám založenou ve svém cestovatelském archivu. Vzpomínky jsou to stále silné, protože to byla úplně první cesta. Intenzivně cestuji od svých patnácti let, kdy jsem začal jezdit se svými kamarády pravidelně o školních prázdninách po Evropě na kole. Projeli jsme dvacítku zemí a našlapali bezmála pět tisíc kilometrů. V jedenadvaceti přišla má první exotika, tříměsíční cesta do USA a po státech Střední Ameriky od Mexika po El Salvador, na kterou jsem se vydal sám. Psal se rok 1997, do všech zemí byla potřeba víza. Neexistovaly mobilní telefony ani internet, bylo to jiné a daleko dobrodružnější cestování.

Kolik zemí jste navštívil a v kolika jste dlouhodobě žil?

Dnes jich je 145, ale počítám pouze nezávislé státy, tedy ty suverénní. Těch mám procestováno 136 a díky covidu jsem teď více než rok necestoval. Delší dobu jsem žil ve Švédsku, rok studoval v Dánsku a navíc se učil kromě angličtiny i portugalsky. První zahraniční nabídka mě přivedla do východoafrického Mosambiku. Dostal jsem příležitost pracovat pro humanitární organizaci v portugalsky mluvící zemi. Po vypršení smlouvy jsem se rozhodl v Mosambiku i nadále zůstat a založil malou kuřecí farmu. V Africe jsem nakonec strávil tři roky života, nejen v Mosambiku, ale později i v Zimbabwe, kde jsem potkal svoji budoucí manželku, kterou jsem později přivezl do Čech a vzali jsme se.

Poznali jsme se v Harare, když jsme vystupovali z letadla. Jen letmo jsem ji oslovil ne zrovna duchaplnou větou, že je hrozné vedro. Jenže na letišti byla stávka a dvě hodiny jsme čekali, než nám předají zavazadla. Dali jsme se do řeči, ona mi nabídla, že mohu přespat u její rodiny v domě, než si vyřídím potřebné dokumenty do sousedního Mosambiku. A v té době jsme se do sebe zamilovali. Právě v dopravních letadlech se mi přihodilo mnoho neuvěřitelných příhod, na které rád vzpomínám.

Láká vás trvalý život v zahraničí?

Určitě ne. Žil jsem delší dobu v pěti různých zemích na třech kontinentech. Teď jsem velmi spokojený doma, obklopen rodinou a svými nejbližšími. Moje povolání a vůbec dnešní doba mi umožňuje hlavně díky technickým vymoženostem pracovat na zahraničních cestách. Ze všeho nejvíc se rád vracím domů.

Která země a čím na vás nejvíce zapůsobila?

Těch je mnoho. Samozřejmě mě ovlivňují hlavně země, kde jsem strávil více času. Mám rád, když se při cestování prolíná gastronomie, která neodmyslitelně patří k modernímu cestování, kultura, příroda a v neposlední řadě místní obyvatelé. Ze všech exotických zemí mě zaujalo pár ostrovních států v Karibiku a Oceánii. Na ostrově Aneityum v tichomořském státečku Vanuatu jsem se dokonce zasnoubil. Dále Mexiko, Brazílie, Etiopie, Omán, Barma nebo Východní Timor. Nedávno mě fascinovaly Gruzie a Arménie, kde jsem týden cestoval s kamarádem a pak se skupinou klientů.

Cestujete raději sám, nebo s rodinou a jak se tyto cesty od sebe liší?

Vyhovuje mi obojí. Necestuji pouze s rodinou nebo sám. Občas se svými klienty, často s dobrými kamarády. Navíc se snažím v zemích, které navštěvuji, pokud čas dovolí, zahrát si alespoň jednou golf. Rád vymýšlím dobrodružnější a netradiční poznávací cesty a jsem vždy rád, když ostatní přesvědčím, aby letěli se mnou. Většinou se mi to povede… Cestování s rodinou, známými nebo klienty se samozřejmě v mnoha ohledech liší. S klienty je má povinnost se o ně co nejlépe postarat. S ostatními musím dělat kompromisy, i když jen drobné. Když cestuji sám, mohu se vždy rozhodnout za sebe. Miluji změny, a tak i při svých cestách volím různé, někdy i bláznivější kombinace.

Máte nějaký zatím nerealizovaný cestovatelský sen?

Ano, mám, ale nechám si ho pro sebe… Jeden se mi nedávno splnil. Další z mých cestovatelských snů bylo vydat vlastní knihu, cestopis. Je to spíše dobrodružný cestopisný román. Knihu píši s odstupem více než jednoho desetiletí. Vše má svůj čas a potřebovalo to ve mně dozrát. Celý proces od začátku mého psaní až po vydání knihy trval jedenáct měsíců. Kniha vyšla tento rok 1. března.

Pokud nepočítám Afriku, tak se celý život věnuji cestovnímu ruchu. Příští rok to bude dvacet let. Dlouhou dobu jsem byl zaměstnancem u zahraniční cestovní kanceláře zaměřené na korporátní segment, ale i u českých cestovních kanceláří specializujících se na golf a pak i poznávací exotické zájezdy. Prošel jsem si všemi pozicemi od cestovního konzultanta, obchodu, marketingu až po ředitele. Můj sen bylo mít vždy cestovku. A protože si všechny sny rád plním, povedlo se. Jsem spolumajitelem cestovní kanceláře. Děláme zájezdy šité na míru, což je hlavně moje parketa, ale také dostupnější poznávací zájezdy s česky hovořícím průvodcem. Zabýváme se také zahraniční golfovou turistikou, jelikož golf patří k mým oblíbeným sportům, se kterým jsem v cestovním ruchu v roce 2002 začínal.

Jaký vliv má na vás a vaše podnikání v cestovním ruchu aktuální koronavirová situace?

Dopad je samozřejmě obrovský. Bojujeme přes rok o přežití a stále nevidíme pomyslné světlo na konci tunelu. Nadějí však je, že lidé mají stále chuť cestovat. Restrikcemi a v mnoha případech i nelogickými nařízeními se cestování pro mnoho z nás značně komplikuje. Což našemu segmentu podnikání vůbec nepomáhá. V životě jsem zvyklý na různé krizové situace, které mě vyškolily. Pevně věřím, že úspěšně přežijeme i covidové období. To samé přeji i dalším cestovním kancelářím. I když se dle mého názoru cestovní ruch nikdy nevrátí do stejných kolejí, na které jsme byli po mnoho let zvyklí. Věřím, ale že cestování a poznávání naší modré planety bude i nadále pro mnohé z nás nedílnou součástí života a hlavně únikem ze stereotypu všedních dní. Hlavně v dnešní době to platí mnohonásobně.

Lze si ze současného stavu světa odnést i něco pozitivního?

Určitě ano, budu hovořit za sebe. V současné situaci se výrazně mění můj pohled na život. Měl jsem více času přemýšlet. Mohl jsem se více věnovat rodině, své přítelkyni a tříleté dceři, ale také sám sobě. Začal jsem více pracovat na zdravém životním stylu. Naučil jsem se, že život nemusí být nutně jen práce. V neposlední řadě mám možnost lépe poznat Českou republiku, i když jsem si ji nechával na důchod… Ještě více než kdy předtím jsem si uvědomil, že přes veškeré restrikce máme stále senzační život. Mnoho věcí, které jsme považovali za samozřejmé, postupně vymizelo a budeme se muset naučit žít jinak. Určitě si opět více vážím svobody.

Mým dlouholetým snem bylo procestovat jako nejmladší Čech všechny nezávislé země světa. Jsem přesvědčen, že mám dobře našlápnuto a zvládl bych to. Jen v roce 2020 mě pandemie připravila o sedm zahraničních cest do čtrnácti zemí světa. Před půl rokem jsem dospěl k závěru, jaké to má celé smysl? „Člověk míní, život mění.“ Nakonec padlo rozhodnutí, že určitě pár vysněných zemí ještě navštívím, do mnohých se budu i nadále s rodinou vracet, ale všechny nakonec nenavštívím.

Co vás přimělo k napsání knihy Bílý Afričan a o čem hlavně je?

Kvůli tomu, že se teď dá cestovat jen velmi omezeně, zbylo mi více času, rozhodl jsem se napsat knihu BÍLÝ AFRIČAN Bída a lesk svobody nejen o tom, jak jsem žil a podnikal v Africe.

Život mi od základu změnila nabídka pracovní cesty do Mosambiku. Ze stereotypního způsobu života se na horké africké půdě stalo dobrodružství. Každý den byl jiný a plný mimořádných zážitků. Jenže po třech letech práce a podnikání přišla další dramatická změna – kvůli politickému převratu jsem nechal v Africe úplně všechno včetně snoubenky a vrátil jsem se domů. V Česku začala má nová životní etapa, ale i v té se udály neuvěřitelné věci. Je to autobiografický cestopisný román o situacích, které život přináší, když to nejmíň čekáte. Ale i o snech, které se mohou změnit v realitu.

Doporučuji ji všem, kteří mají rádi nejen Afriku, dobrodružství, příběhy o netradičním cestování, létání, ale i romantiku, napětí a momenty překvapení. Je určena všem, kteří touží přečíst si něco neobvyklého ze života naivního kluka na základě prožitých zkušeností.

Co pro vás znamená cestování a co vás na něm nejvíce baví?

Cestování mě naučilo poznat na vlastní kůži místa, která jsem znal pouze z knih, časopisů a pořadů o cestování. Později z Instagramu, Facebooku nebo YouTube. Když se z cizích zemí vracím, můj pohled na svět se neustále mění. Uvědomuji si, jak v různých situacích reaguji, jakým způsobem na věci nahlížím a jak je prožívám pokaždé jinak. To mě na cestování baví. Čím vzdálenější země poznávám, tím výjimečnější zkušenosti získávám. Navíc společné zážitky z cest stmelují lidi, o čemž se přesvědčuji celou řadu let. Ze zážitků čerpám vždy dlouho po jejich skončení a dodávají mi stále novou energii. Také mě baví, když na základě svých cestovatelských zkušeností mohu psát do odborných časopisů. A hlavně vytvořit zákazníkům dovolenou do míst, kam by se pravděpodobně nepodívali. Když se vrátí spokojení, doporučí nás dalším. To je pro mě největší radost.

Děkuji za rozhovor.

Lenka Neužilová

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button