Lubušské vojvodství dokazuje, že Polsko umí překvapit. Málokdo ví, že ve zdejším kraji vinic a vinařských slavností vznikla jedna z nejstarších tradic výroby šumivého vína mimo Francii. Pozornost přitahuje také monumentální socha Krista (až do roku 2024 nejvyšší na světě) a pod zemí se tu ukrývá jeden z největších obranných komplexů Evropy. Místo, které většina turistů míjí cestou k Baltu, si zaslouží mnohem víc pozornosti.
Jet do Polska za vínem? Možná nevěřícně zavrtíte hlavou, ale podle ústní tradice vznikly první vinice v Lubušském vojvodství už kolem roku 1150 a první písemná zmínka o zdejším vinařství pochází z roku 1314. Písčité, lehké a propustné půdy, vliv řeky Odry a jezer a mnoho jižně orientovaných svahů chráněných okolními lesy tu po staletí vytvářejí ideální podmínky pro pěstování vína. Jejich zpracováním vznikají kvalitní vína s vysokou kyselinou a minerálním charakterem. Lubušsko dokonce patří k prvním místům v Evropě mimo Francii, kde se začalo průmyslově vyrábět šumivé víno. V roce 1826 tu pánové Carl Samuel Häusler, Friedrich August Grempler a Friedrich Gottlob Förster založili vinařskou společnost, která se později pod názvem Grempler & Co. rychle stala jedním z nejvýznamnějších producentů sektu v tehdejším Německém spolku (dnešní Zelená Hora – dříve Grünberg – patřila totiž Prusku). Jejich vína získávala medaile v Paříži, Londýně i Vídni a v 19. století se vyvážela po celé Evropě. Dnes region navazuje na tuto slavnou tradici.
V Lubušsku najdete přes 150 hektarů vinic a desítky aktivních vinařství. Díky tomu patří Lubušsko v současnosti k regionům s nejrozvinutější vinařskou infrastrukturou v Polsku. Lubušská stezka vína a medu (Lubuski Szlak Wina i Miodu) představuje síť míst, která lze navštívit autem, na kole nebo v rámci výletů. Zahrnuje především vinice a vinařství a s nimi spojené degustační a vinařské akce, ale také včelařství a medové farmy, ubytování a gastropodniky podél celé vinařsko-medové trasy. Vinařství nabízejí prodej vína, degustace, workshopy, večeře s vínem i akce pro skupiny. Na vinici Julia si kromě toho můžete prohlédnout i unikátní Park miniatur historických vinařských staveb přímo vedle zasazené vinné révy. Návštěvy vinic na stezce můžete spojit i dalšími činnostmi, jako je třeba výlet lodí. Např. vinici Winnica Pod Winną Górą najdete v obci Cigacice, která leží na pravém břehu řeky Odry. Už od 19. století se tu nachází říční přístav, odkud můžete vyplout na romantickou plavbu po řece Odře a řece Obrzycy podél krásných vinic v obci Górzykowo.
Hlavním městem vinařské tradice v Lubušském vojvodství je město Zelená Hora (Zielona Góra), kde v průběhu roku pořádají různé slavnosti spojené s vínem. Mezi tři největší patří Lubušský festival otevřených vinných sklepů a vinic (květen), Dny otevřených vinných sklepů (červen) a klasické Vinobraní (září). Pokud se ve městě koná nějaká vinařská akce, poznáte to už zdálky podle velkých vinařských věnců, kterými bývá ozdobena věž místní radnice. Nachází se zde také unikátní expozice Muzeum vína v Polsku, která je součástí Muzea Lubušského regionu v Zelené Hoře (Muzeum Ziemi Lubuskiej w Zielone jGórze).
Na svou dlouholetou vinařskou tradici jsou v Zelené Hoře patřičně pyšní. Symbolem města se proto stal Bakchus, římský bůh vína a nespoutaného veselí. Od roku 2010 se napříč celým městem rozšířily malé bronzové sošky tzv. Bakchusíků (Bachusiky). Dnes jich je ve městě přes 70 a v turistickém infocentru je k dostání mapa jejich polohy v rámci města (Szlak Bachusikowy). Najdete je hlavně na pěší zóně s kavárnami, restauracemi a hospůdkami. Každý Bakchusík má vlastní jméno, příběh a často i sponzora; bývá spojen s konkrétním místem, institucí, profesí nebo událostí. Často je zobrazen se soudkem vína, pohárem a vinnou révou.
Při procházce po stopách Bakchusíků můžete vystoupat až na Vinný vršek, kde se nachází Zelenohorský palmový skleník (Palmiarnia Zielonogórska), jedna z nejznámějších a nejfotografovanějších atrakcí města. Uvnitř na návštěvníky čeká okolo 150 druhů exotických rostlin z tropických a subtropických oblastí včetně jedné z nejvyšších palem v Polsku. Rostliny doplňují akvária s exotickými živočichy. Z nejvyššího patra skleníku si můžete prohlédnout Zelenou Horu jako na dlani a v jejím přízemí se skvěle najíst v místní restauraci s kulisou exotických rostlin všude okolo. Na Vinném vršku návštěvníky čeká také ukázková vinice a historický Vinařský domek z roku 1818, který nechal vybudovat Friedrich August Grempler, pozdější spoluzakladatel slavné zelenohorské výroby sektů.
V minulosti vinaři často vlastnili mnoho malých parcel rozesetých po svazích. Bylo praktické mít přímo mezi vinicemi drobné stavby, kde mohli pracovat a skladovat vybavení a také z nich přehlédnout celé vinice. A k tomu právě sloužily vinařské domky. Pokud vás zaujal vinařský domek na Vinném vršku v Zelené Hoře, další podobnou stavbu si můžete prohlédnout v Etnografickém muzeu v Zelené Hoře-Ochli, jen 8 km od Zelené Hory. V jednom z nejkrásnějších skanzenů v západním Polsku uvidíte na 13 hektarech přes 80 historických budov (chalupy, stodoly, větrné mlýny, barokní panský dům) a desetitisíce exponátů. Na chvíli se tak můžete přenést v čase a obdivovat jednoduchost života v minulosti i tehdejší zvyky, řemesla nebo tradice. Po druhé světové válce, kdy dříve německé Lubušsko připadlo Polsku, z regionu odešla nebo byla odsunuta většina německého obyvatelstva. Naopak do Lubušska se stěhovali lidé z různých částí Polska včetně někdejších východních území státu, která zase po válce připadla Sovětskému svazu. Právě proto je dnes Lubušsko považováno za jeden z kulturně nejrozmanitějších regionů Polska a Etnografické muzeum v Ochli věnovalo této poválečné migraci samostatnou expozici. V pondělí je vstup do muzea zdarma, ale interiéry budov nejsou v tento den pro návštěvníky přístupné.
Lubušsko není jen vinařským rájem. Je plné silných historických příběhů a monumentů. Jedním z míst, které v Lubušsku přitahuje mnoho návštěvníků a je vidět už z dálky přímo z rychlostní silnice S3 vedoucí k Baltu, je monumentální socha Ježíše v Świebodzinu z roku 2010. Krátká odbočka z S3 vás dovede přímo na parkoviště u sochy. Samotná postava Krista měří 33 metrů (podle tradičně uváděného věku Ježíše v době ukřižování), a je tak větší než známá socha Krista v Rio de Janeiru. Svou celkovou výškou i s podstavcem (52,5 m) byla dokonce až do roku 2024 nejvyšší sochou Ježíše na světě, dokud ji nepřekonala socha v Indonésii. Impozantní socha Ježíše se stala symbolem regionu i poutním místem.
O něco dál si přijdou na své i milovníci historie. Severně od Zelené Hory se nachází jeden z největších podzemních fortifikačních komplexů nacistického Německa – Opevněná oblast Międzyrzecz (Międzyrzecki Rejon Umocniony – MRU). První plány na podobné opevnění vznikly už v roce 1927, ale komplex byl zrealizován až v letech 1934–1944. Toto území tehdy bylo německé, resp. pruské v rámci Německa a komplex byl budován proti Polsku jako hlavnímu předpokládanému protivníkovi na východě (pod polskou správu přešel region až po skončení války). Jednotlivé bojové objekty vybudované v oblouku řek Odra a Warta byly propojeny sítí podzemních tunelů o délce přes 30 km a patří k největším vojenským stavbám svého typu na světě. Uvnitř dokonce existovala hlavní dopravní trasa, po níž vedla dvoukolejná úzkorozchodná železnice. Návštěvníkům MRU nabízí několik prohlídkových okruhů (do podzemí se lze vydat jen s průvodcem), od krátkých tras dlouhých přibližně 1,5 hodiny až po extrémní osmihodinové okruhy. Prohlídka je opravdovým zážitkem: prohlédnete si zázemí bunkru viditelného na povrchu země, pak sestoupáte 35 metrů hlubokou přístupovou šachtou do podzemního systému. Od ústí šachty pokračuje trasa systémem podzemních chodeb a spojovacích tunelů propojujících jednotlivé bojové objekty. Zajímavé je, že systém nikdy nebyl dokončen ani prakticky uveden do provozu a Rudá armáda tuto obrannou linii prorazila v lednu 1945 za pouhé tři dny. Jinou zajímavostí objektu je, že jde o chráněné hnízdiště netopýrů, a to v počtu okolo 30 000.
Posledním místem, kam vás v Lubušsku pozvu, je Zaháň. Možná se vám vybaví kněžna Zaháňská z Babičky Boženy Němcové, která odsud pocházela. Za návštěvu tu stojí minimálně dvě historické památky, i když svým zaměřením zcela odlišné. Tou první je Klášterní komplex augustiniánů s velmi cennou klášterní knihovnou. S průvodcem si můžete prohlédnout její proslulou výzdobu a vyzkoušet její výjimečnou akustiku. Díky ní spolu lidé mohou vést rozhovor šeptem, i když stojí na opačných koncích sálu knihovny. Duševní povznesení můžete posléze kompenzovat sestoupením do zdejšího vinného sklípku za mnohem prozaičtějším zážitkem. Vinař Marcin Furtak, majitel vinice Winnica Saganum, zde po předchozí domluvě nabízí degustaci svých vín. Při výrobě používá starodávné postupy a jeho vína a vinice už nasbírala víc než 150 ocenění. Lokální vína a jiné místní produkty lze zakoupit v prodejně spolu se vstupenkami do kláštera.
Za druhou památkou, která nadchne milovníky vojenské historie, je třeba popojet kousek za město. Muzeum Stalag Luft III připomíná německý zajatecký tábor pro spojenecké letce za druhé světové války. Tábor byl považován za jeden z nejlépe střežených v Německu, a přesto se stal dějištěm nejslavnějšího útěku válečných zajatců. Spojenečtí letci po mnohaměsíční práci vyhloubili tajný tunel „Harry“ dlouhý asi 100 metrů, kterým uprchlo 76 zajatců. Mezi nimi byli i tři Čechoslováci – Arnošt Valenta, Bedřich Dvořák a Ivo Tonder, kteří se aktivně zapojili do přípravy útěku a jejich další osudy by vydaly na jiný, hodně obšírný článek. Bohužel se do bezpečí dostali pouze tři uprchlíci. Zbytek byl dopaden a padesát mužů (včetně Valenty) bylo na Hitlerův rozkaz popraveno. Příběh proslavil film Velký útěk se Stevem McQueenem.
Lubušské vojvodství možná nepatří mezi nejznámější turistické regiony Polska, právě v tom ale spočívá jeho kouzlo. Na návštěvníky tu čekají špičková vinařství, jedinečné historické památky i místa spojená s dramatickými událostmi 20. století. Pokud jste nakloněni objevování nových zajímavých míst, Lubušsko vás pravděpodobně příjemně překvapí.
Ladi Tichá
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
