Dlouho stála stranou hlavního zájmu. Zatímco Gdaňsk lákal na velké dějiny a Sopoty na lázeňskou eleganci, Gdyně zůstávala v rámci Trojměstí jejich nenápadnější sestrou. Teď se ale karta obrací. Výbor pro světové dědictví UNESCO rozhodl 27. července 2026 o zápisu modernistického centra Gdyně na Seznam světového dědictví. Někdejší Popelka polského pobřeží se tak ocitla ve společnosti dalších 17 polských památek UNESCO, jako jsou historická centra Krakova a Varšavy, solné doly Wieliczka a Bochnia nebo hrad Řádu německých rytířů v Malborku. A získala nový důvod, proč ji při cestě do Trojměstí nepřehlédnout.
Město, které vyrostlo vedle přístavu
Příběh Gdyně připomíná americký sen přenesený na pobřeží Baltu. Po první světové válce potřebovalo obnovené Polsko vlastní přístav a nezávislou cestu k moři. Gdaňsk měl tehdy postavení Svobodného města pod ochranou Společnosti národů a polský stát nad městem ani jeho přístavem neměl plnou kontrolu. V roce 1920 dostal inženýr Tadeusz Wenda za úkol vybrat vhodné místo pro nový přístav. Zvolil pobřeží u malé kašubské vesnice Gdyně a už na jaře následujícího roku začaly první stavební práce. Po dokončení provizorního přístavu v roce 1923 následovala výstavba obchodního a námořního areálu. V roce 1926 získala Gdyně městská práva a před druhou světovou válkou už měla přes sto tisíc obyvatel. Vedle přístavu vyrostlo nádraží, hotely, tržnice, úřady, obytné čtvrti i široké městské třídy. Gdyně neměla středověké hradby ani spleť starobylých ulic, a urbanisté tak dostali mimořádně volný prostor. Jednu z hlavních os vedli od nádraží ulicí 10 Lutego přes centrum k přístavu a moři. Právě soudržný plán, vazba města na pobřeží a množství zachovaných meziválečných staveb patří k hlavním hodnotám, které UNESCO ocenilo.
Modernismus pro nový život
Gdyně vznikala v době, kdy se evropská architektura odvracela od historizujících slohů a hledala podobu odpovídající modernímu životu. Místo zdobených fasád přišla střídmost, jednoduché tvary, více světla a vzduchu, praktičtější dispozice a nové stavební technologie. Pro gdyňské centrum jsou typické hladké světlé fasády, ploché střechy, velká okna a balkony. Budovy se často skládají z několika různě vysokých částí, které dohromady působí jako jeden celek. Oblá nároží plynule propojují dvě uliční průčelí, změkčují přísné linie a dodávají domům dojem pohybu. Modernismus zdůrazňoval také vodorovnost. Dlouhé řady oken přiváděly do interiérů více světla a spolu s balkony a ustupujícími terasami opticky prodlužovaly fasády. Kruhová okna zase v přístavním prostředí snadno připomenou lodní průzory. Ne každý takový detail vznikl jako vědomá napodobenina lodi; šlo především o běžné prvky evropského modernismu.
V Gdyni však díky blízkosti přístavu získaly výraznou námořní asociaci. Oblá nároží připomínají přídě, pásy oken paluby a terasy lodní můstky. Moře jako by se tak vlilo až do ulic. Funkčnost přitom nevylučovala reprezentativnost. Banky, úřady, námořní instituce nebo Námořní nádraží měly současně vyjadřovat sebevědomí mladého polského státu. Některé stavby proto spojují jednoduché modernistické formy s drahými kamennými obklady, monumentálními vstupy nebo prvky art deco. Gdyňský modernismus proto není jednotný, ale zahrnuje překvapivě pestrý soubor staveb.
Budovy, které stojí za zastavení
K nejvýraznějším modernistickým stavbám patří někdejší budova sociální pojišťovny ZUS z let 1935–1936. Její zakřivené nároží, světlý pískovec a tmavá žula vytvářejí jednu z nejelegantnějších kompozic ve městě. Dům působí jako velké plavidlo, které vplulo do křižovatky a už v ní zůstalo. O několik ulic dál stojí Bankowiec, největší obytná budova meziválečné Gdyně. Uvnitř se dochovaly původní detaily, podzemní garáže i protiletecký kryt. Obyvatelé v něm založili malé muzeum věnované historii domu. Bankowiec zároveň ukazuje, že gdyňské modernistické dědictví je dodnes součástí běžného městského života.
Podobně působí městská tržnice z druhé poloviny třicátých let. Její vzdušná konstrukce vznikla jako součást moderního a hygienického města, dodnes však slouží nakupujícím. Na trase lze pokračovat k budově okresního soudu s obloukovitými křídly a částí původního vybavení nebo k někdejšímu Domu polského námořnictva. Teprve při pohledu na celé ulice je zřejmé, že největší hodnotou Gdyně nejsou jednotlivé ikony, ale způsob, jakým spolu stavby vytvářejí fungující město.
Tam, kde ulice končí mořem
Modernistická osa města ústí u přístavu, kde odkazy k lodím vystřídají skutečná plavidla. U Jižního mola kotví plachetnice Dar Pomorza a torpédoborec ORP Błyskawica. Nedaleko začíná městská pláž a podél pobřeží pokračuje promenáda. Právě tady se ukazuje největší přednost Gdyně pro cestovatele. Dopoledne lze strávit hledáním detailů na fasádách, potom zajít k vodě, dát si rybu, projít se po pláži nebo vyjet na Kamennou horu. Architektura není samostatným programem, ale přirozenou součástí dne u moře.
V přístavním areálu stojí bývalé Námořní nádraží, dnešní Muzeum emigrace. Od roku 1933 tudy procházeli cestující mířící do New Yorku, Kanady a Jižní Ameriky, po 2. světové válce i do západní Evropy, hlavně do Velké Británie a Francie. Pro tisíce z nich byla odbavovací hala posledním místem v Polsku před cestou přes oceán. Dnešní expozice vypráví příběhy o odchodech, rodinách rozdělených oceánem, nadějích i zklamáních.
Gdyně přežila druhou světovou válku lépe než řada jiných polských měst. Byla obsazena, přejmenována na Gotenhafen a její přístav sloužil německému námořnictvu, značná část centra však unikla rozsáhlému zničení. Zachovala se síť ulic, vztah města k moři i mimořádné množství původních domů. Díky tomu lze zdejší modernismus vnímat jako stále fungující městský organismus, nikoli jako soubor muzejních exponátů. Gdyně má tematické trasy, komentované prohlídky a výstavy, k prvnímu seznámení však stačí několik hodin a pohodlné boty.
V letošním roce Gdyně slaví sto let od získání městských práv a zároveň díky zápisu svého modernistického centra na Seznam světového dědictví UNESCO vstupuje do nové etapy své turistické i architektonické prezentace. Čeští návštěvníci Trojměstí často věnují většinu času Gdaňsku, jeden den Sopotám a Gdyně zůstává na okraji zájmu. Zápis UNESCO je dobrým důvodem to přehodnotit. Gdaňsk nabízí velké dějiny, Sopoty lázeňské vily a slavné molo. Gdyně vypráví příběh země, která si během jediné generace postavila vlastní bránu k moři a kolem ní celé město. Z Prahy sem jezdí přímé vlaky Baltic express, a tak se někdejší Popelka Trojměstí nabízí jako přirozený cíl například prodlouženého víkendu.
Ladi Tichá
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
