Letošní jednoznačné vítězství Varšavy v hlasování Best European Destination, kdy polská metropole s přehledem strčila do kapsy taková města, jakými jsou Athény, Londýn či Praha, nastolila v mnoha médiích otázku – čím je polské hlavní město tak výjimečné? 
Odpověď vůbec není jednoduchá, protože Varšava bývá vnímána spíše jako centrum středoevropského byznysu než perla na Visle, která mimochodem protéká turisticky mnohem známějšími městy Krakov, Toruň nebo Gdaňsk. Nešťastné 20. století nebylo k mazovské krásce vůbec laskavé. Němečtí okupanti nejdřív s pečlivostí jim vlastní zlikvidovali na půl milionů Židů, již tvořili třetinu předválečného obyvatelstva Varšavy, po likvidaci povstání v ghettu na jaře 1943 pak vymazali severní část centra města z mapy a následně v létě 1944 nechali vykrvácet a srovnat se zemí jeho zbytek během Varšavského povstání natolik, že se na konci války v ruinách předválečné „Paříže východu“ schovávala sotva tisícovka lidí. Následná poválečná socialistická výstavba sice zčásti obnovila původní zástavbu, ale zbytek města zaplnily nevzhledné paneláky a bytovky tak, jak to známe ze všech zemí východního bloku. Náš příběh o vítězství tedy nezačíná úplně růžově. 
Moje první setkání s Varšavou v létě 1999 bylo šedivé, nezajímavé a nic nenaznačovalo tomu, že bych se sem ještě kdy měl důvod vrátit. O to větším překvapením pro mě byly občasné zprávy od českých i polských přátel o jejím překotném až chaotickém vývoji. Začal jsem se do polské metropole vracet z různých důvodů a každoročně sledoval výsledky mravenčí práce – třeba otevření druhé linky metra, revitalizaci parků, novou výstavbu nebo horlivé debaty o vzniku multimediálních muzeí, o nichž si můžeme nechat v Česku jen zdát. Někdy před 10 lety jsem si omylem zapomněl při odjezdu na pražské letiště zloté, načež jsem po několika dnech v polské metropoli zjistil, že kartou se dá platit i za jablka na tržišti. Polské hlavní město se prostě po pádu komunismu utrhlo ze řetězu a výsledkem je dnes originalita, kterou doceňují jak turisté, tak i sami Varšavané. A to nejen ve smyslu architektonickém či technologickém, ale i edukativním nebo gastronomickém. Tenhle guláš dlouho tažený z nesourodých ingrediencí nakonec bezvadně odstál a chutná překvapivě dobře. 
Varšava není starým městem, nakonec sídlo polského krále sem bylo přeneseno z Krakova teprve v roce 1596. Během vlády posledního polského krále Stanislava Augusta Poniatovského musela být jedním z nejkrásnějších center naší části Evropy, což dodnes připomíná 10 kilometrů dlouhá velkolepá Královská cesta. Vede ze Zámeckého náměstí na Starém Městě přes luxusem oplývající bulváry Krakovské Předměstí a Nový Svět (o víkendech se z nich stávají pěší zóny) kolem rozlehlého parku Královské lázně a odsud finálně do bývalé královské rezidence ve Wilanowě. Během chvilky navíc zjistíte, že zeleni má Varšava na rozdávání a ve zmíněných Královských lázních se dají strávit hodiny příjemnými procházkami, krmením veverek anebo poslechem pravidelných nedělních koncertů Chopinových kompozic hraných pianisty z různých koutů světa. Začínají vždy v poledne a pak v 16 hodin, a pokud se chcete připojit k davům posluchačů sedících na okolních trávnících, nezapomeňte deku. Neméně zajímavé je Chopinova multimediální muzeum v centru, kde lze strávit poslechem mistrových skladeb i několik hodin. Mimochodem srdce tohoto polského génia s neuvěřitelným životním příběhem bylo po dlouhé anabázi pohřbeno v kostele svatého Kříže na Krakovském Předměstí. 
Levobřežní centrum města by se dalo rozdělit na severní a jižní (polsky Śródmieście, tedy „středoměstí“) s hraniční čarou v široké třídě Aleje Jerozalimskie, jíž lemují a zdobí hotely, obchody, restaurace, muzea a jedna slavná umělá palma. Severní část, ze které je cítit neustálé napětí a stavební neklid, tvoří varšavský Manhattan v kombinaci se zbytky předválečné architektury a nevábného socrealismu. Jižní část nebyla tolik poničena, má předválečný šmrnc a najdete v ní mnoho elegantních barů a restaurací. Kouzelné je v této jižní části jak okolí české ambasády, tak i nákupní centrum Koszyky s pestrou gastronomickou nabídkou (restaurace Ćma je dokonce otevřená nonstop!) či hipsterské okolí náměstí Plac Zbawiciela. Ještě jinou atmosféru, více turistickou, má historické Nové a Staré město s Královským zámkem. V roce 1944 sice lehly popelem, ale ihned po válce začala rekonstrukce tak zdařilá, že bylo Staré Město dokonce zapsáno v roce 1980 na seznam UNESCO – jako nejmladší staré město na světě. Pokud byste hledali alespoň jeden důvod, proč sem zajít, pak doporučuji dva originály Rembrandta a sbírku varšavských pláten z 18. století od Canoletta na zámku. Tyto obrazy se totiž staly vzorem pro obnovu města. 
Nedaleko hlavního nádraží vystavěli Sověti po odvozu tisíců tun suti ze zničených domů svojí verzi chicagského mrakodrapu – Palác kultury a vědy, jež byl až donedávna nejvyšší stavbou v zemi. Koluje o něm mnoho vtipů včetně toho, že nejkrásnější pohled na Varšavu je ze zdejšího 30. patra, protože pouze odsud není tento Stalinův dáreček vidět… Ten pohled je opravdu úchvatný a vyhlídku vřele doporučuji. Sověti tímhle nepřehlédnutelným objektem ale nevědomky začali tvořit historii dnešního varšavského Manhattanu, jak se trochu posměšně a trochu s pýchou téhle části města přezdívá. Na místě bývalého ghetta tak začaly od 70. let vznikat socialistické a později kapitalistické mrakodrapy, které i přes nevyjasněné právní spory a vlastnost pozemků pod již neexistujícími židovskými činžáky rostly jako houby po dešti. A co je nejzajímavější – v rovinatém Mazovsku, kde můžete budovat předměstí Varšavy klidně až na běloruskou hranici, si Poláci postavili hlavu a začali stavět do výšky, namísto do šířky. 
Mezi zdejšími mrakodrapy dokonce nově najdete i nejvyšší stavbu v EU – Varso Tower s výškou neuvěřitelných 310 metrů! Ve stínu mrakodrapů se krčí zbytky předválečné architektury plné ostřílených fasád (třeba na adrese Waliców 14 nebo v podobě nedaleké tržnice Hala Mirowska, bez jejíž návštěvy nesmíte odjet), všudypřítomných paneláků a bytovek, bývalých fabrik (čerstvě zrekonstruovaná Fabryka Norblina je v současnosti novým varšavským must-see), kostelů, hotelů a stavebních parcel, kde to všechno bude pokračovat až do zastavění posledního volného metru čtverečního. Přiznejme si, že možná právě tento architektonický mišmaš s kombinací nebanálních muzeí a gastronomie ze všech koutů naší planety je právě tím geniem loci, který pomohl polské metropoli k letošnímu vítezství. Ještě slovo k muzeím, která možná prozrazují mnohé o rozdílu mezi polským a českým naturelem. Několik z nich, především interaktivní Muzeum Varšavského povstání, Muzeum historie polských Židů POLIN nebo Centrum Kopernika, bylo stavěno od samého začátku s nejvyššími ambicemi obstát ve světovém měřítku, což se beze zbytku povedlo. Pověstná polská umanutost zde zafungovala pozitivně a já si říkám, že by nám tahle tvrdohlavost našich severních sousedů občas také prospěla. 
Hledání a vytváření příběhů v hlavách turistů se ve Varšavě přímo nabízí doslova na každém kroku. Navštivte jedno místo za všechny – roh ulic Chłodna a Żelazna. Lávku přes ulici Chłodna, která oddělovala velké ghetto od malého, ilustruje umělecká instalace. Hned vedle najdete nejužší dům na světě (Dom Kereta) a restauraci Czerwony Wieprz, která si stylově libuje v časech socialismu. Na několika místech si povšimněte kolejí, které nikam nevedou. Pořád jste si ještě nevytvořili svůj příběh? Tak se pojďme podívat na druhý břeh Visly. 
Zatímco levobřežní viselská náplavka nabízí v létě hlučnou zábavu v nábřežních barech tisícům lidí, ta pravobřežní ve čtvrti Praga je úplně jiná, autentická. Zdejší přístup k Visle je možná posledním neregulovaným nábřežím v evropské metropoli, takže si můžete připadat jako někde u Sázavy, jen s o něco nabubřelejším výhledem. Praga, tedy pravobřežní Varšava, byla paradoxně – sovětští vojáci odsud totiž sledovali přes Vislu boje mezi Němci a povstalci – uchráněna od osudu zbytku města a nachází se v ní dodnes mnoho obyčejných činžáků starších než znovu postavené Staré Město. Zpustla ale natolik, že ještě před nějakými 15 lety nebylo záhodno se tu pohybovat bez doprovodu během dne, natož po setmění. 
Výstavba metra ale proměnila i Pragu s její subkulturou plnou dvorků s kapličkami, muralů či uměleckých ateliérů ve čtvrť vyhledávanou jak turisty, tak i samotnými Varšavany. V bývalé palírně vodky Koneser bylo dokonce otevřeno interaktivní muzeum tohoto tradičního polského nápoje, v nedalekém industriálním objektu Soho Factory vás oslní jediné muzeum neonů na světě. V ulici Ząbkowska si skočte na tradiční polská jídla do mléčného baru, což je obdoba našich lidových jídelen. A pokud platí rčení, že láska prochází žaludkem, pak vězte, že do Varšavy se zamilujete hned na první pohled.
Pavel Trojan
