NovinkyŠvýcarsko

Lucern: srdce Helvécie

Pokud se někdy nebudete moci rozhodnout, zda se vydat k vodě, do města nebo na hory, jeďte tam, kde se řeka Reuss vlévá do „Jezera čtyř horských kantonů“: do Lucernu, nejšvýcarštějštího ze švýcarských měst.

Lucern, Švýcarsko
Pohled na Lucern. Foto: Switzerland Tourism / Jan Geerk

I kdybych v Lucernu kdysi nezažil žádnou z oné řady báječných věcí, kvůli jedinému pohledu ta cesta stála za to: Elegantní šestaosmdesátiletá dáma stojí před svým portrétem, který Pablo Picasso namaloval, když jí bylo sotva dvacet. Zdobí ji dnes stejný náhrdelník jako tehdy. Umění a skutečnost se v čase pohybují různými směry – obraz jistým způsobem zůstává v době svého vzniku, od nás se stále víc a víc vzdaluje do minulosti, čímž stárne. Přitom však zůstává stále stejný, nemění se, a tím tedy i mládne. Člověk v životě postupuje kupředu. Drží krok se současností, je tudíž stále mladý, ale zároveň, jak všichni víme, stárne, protože, na rozdíl od obrazu, se od doby svého vzniku vzdaluje. V tom jediném pohledu na Angelu Rosengart a její portrét byla zároveň přítomnost a nepřítomnost, čas i trvání. A bylo možné tušit i samotného malíře, jeho „hluboké, pronikavé, španělské oči,“ jak vzpomíná paní Rosengart. „Byly ostré jako šípy.“

Angela Rosengart přes svým portrétem od Pabla Picassa. Foto: Petr Bílek
Angela Rosengart přes svým portrétem od Pabla Picassa. Foto: Petr Bílek

Portrét Angely Rosengart i spoustu dalších perel, hlavně od Picassa a Paula Klee, ale taky od Cézanna, Braqua, Miróa, Chagalla, Mattise, Signaca, Renoira, Kandinského, Liebermana a dalších můžete vidět v Museum Sammlung Rosengart, nyní v důstojných prostorách v bývalé pobočce švýcarské národní banky. Sbírku založil otec Angely, obchodník s uměním Siegfried Rosengart, který se s mnoha malíři, od nichž díla získával, osobně přátelil, nejvíc právě s Picassem a Kleem.

V přízemí se nachází sbírka Pabla Picassa čítající 32 obrazů a více než 100 kreseb, akvarelů, soch, grafických návrhů a keramiky, zatímco ve spodním patře je umístěn podobný počet akvarelů, kreseb a obrazů Paula Kleea z celé jeho tvorby.

Most Fénix

A když už se ve vás v Lucernu rozhoří vášeň pro obrazy, je čas jít na most. Tedy na mosty: jinak na tu notoricky známou ikonu turistických fotografií Lucernu, obnovenou a opravenou po požáru v roce 1993. Na dřevěný Kapličkový most, nazvaný podle nedaleké kaple sv. Petra, z roku 1333 nejstarší dřevěný krytý most v Evropě. K mostu patří kamenná věž, která je ještě starší než most a využívala se dřív jako vězení, případně jako archiv.

To podstatné se nachází uvnitř: Sto čtyřicet šest obrazů, výjevů z dějin města, vlastně jakýsi svérázný komiks. Z původní sbírky jich při požáru bylo 86 úplně zničeno, ale i ty kopie jsou úžasné. Na tuto část si nejlépe najměte průvodce, neboť komiks ze 17. století vyžaduje znát jisté souvislosti, aby jej současník, navíc ještě cizinec zcela docenil. Vysvětlující popisek pod každým obrazem však na obrazech původně byl!

Tanec smrti na mostě Spreuerbrücke. Foto: Luzern Tourismus
Tanec smrti na mostě Spreuerbrücke. Foto: Luzern Tourismus

Memento mori

A pak je tu ještě most druhý: Spreuerbrücke, původně z roku 1408. „Spreu“ znamená německy „pleva“ a bylo to jediný most v Lucernu, odkud bylo povolena do řeky vyhazovat plevy a listí. Uvnitř jsou v trojúhelníkových rámech také obrazy, tentokrát vhodné pro příznivce temnějších žánrů. Malby (z původních 67 se jich dochovalo asi 45) společně tvoří Tanec smrti, a dokonce je to největší známý exemplář tohoto zásadního tématu, jehož sdělení je prosté, jasné a zejména dnes tak velmi potřebné: není žádné město, žádná země, žádné moře, ani žádný jiný kout světa, kde by nebyla smrt, přísný měřitel času. Osm kostlivců tančí a skáče v kruhu. Máchají motykami, rýči, krumpáči, lopatami, kosami, přesýpacími hodinami, luky a šípy. Jeden hraje na triangl, další troubí na dlouhou trubku, symbol zašlé slávy.

Museggská zeď

Museggská zeď se svými devíti věžemi (z toho čtyři – Männli, Wacht, Zyt a Schirmerturm –  jsou veřejnosti přístupné, a to od 1. dubna do 1. listopadu) je součástí historického opevnění Lucernu. Čtyři věže jsou přístupné. Hodiny na věži Zyt roku 1535 jsou jsou nejstarší ve městě a mají zvláštní výsadu: celou hodinu ukazují o minutu dříve než ostatní.

Hradlový jez

Lucernský jez byl postavený v letech 1859/60 podle důmyslného projektu Charlese Poirée. Tvoří jej dřevěné trámce obdélníkového průřezu, tzv. hradla, převážně mírně skloněné proti vodě. Dolní konec hradel se opírá o ozub na spodním prahu pevné části jezu a horní konec je zavěšen na vodorovně umístěném nosníku, ta se opírá opírá o příhradovou konstrukci. Hydrostatický tlak se tak přenáší do spodní stavby jezu. Hladina Lucernského jezera se reguluje ručně, vytahováním nebo vkládáním hradel.

Památník smutného lva. Foto: Luzerne Tourismus
Památník smutného lva. Foto: Luzerne Tourismus

Lví památník

„Umírající lev z Lucernu“ je jedním z nejvýznamnějších nejznámějších památníků na světě. Nachází se na připomíná hrdinskou smrt lva během Francouzské revoluce v Tuilerijích v roce 1792. Spisovatel Mark Twain popsal Lucernského lva jako „nejsmutnější a nejdojemnější kus kamene na světě“. Lví památník v Lucernu je místem hlubokého citového významu a umělecké krásy. Nachází se uprostřed svěží zeleně ledovcové zahrady a majestátní lev se krčí v přírodní skalní stěně. Tento pomník, který v roce 1821 navrhl dánský sochař Bertel Thorvaldsen, připomíná padlé švýcarské gardisty, kteří přišli o život během Francouzské revoluce v roce 1792. Obraz umírajícího lva, ležícího se šípem v zádech, se dotkne srdce každého návštěvníka. Jeho jemné rysy a detaily hřívy odrážejí nejen Thorvaldsenovo umění, ale také utrpení a statečnost těch, kterým je tento pomník věnován.

Vstupenka do muzeí

S Lucerne Museum Pass můžete navštívit libovolný počet muzeí po dobu dvou po sobě jdoucích měsíců. Prodává se na turistických informacích na nádraží nebo online na shop.luzern.com.

Fascinující budova KKL. Foto: Luzern Tourismus
Fascinující budova KKL. Foto: Luzern Tourismus

Zpátky do současnosti

Bezprostředně u jezera stojí hranatá ikona: Kulturní a kongresové centrum Lucern, známé spíš pod zkratkou KKL. Monumentální, a přece tak jednoduché dílo Jeana Nouvela, zastřešuje nejen vnitřek, ale i venkovní prostor. Pohled na tenkou střechu vybíhající do prázdna, na jejíž spodní ploše se zrcadlí dění venku, není možné zprostředkovat na fotografiích. Budova se však nevyklání jen ven do světa, ale vpád přichází i z druhé strany – jezero na jednom místě doslova zasahuje dovnitř! Bezpečnostní plůtky kolem vody v interiéru jsou pak jen lidským ústupkem pohodlné bezpečnosti, která nesnese průnik velkých hmot a živlů, vnějšku a vnitřku. KKL Lucern na náměstí Europaplatz je dílem pařížského architekta Jeana Nouvela a jeho koncertní sál s 1840 místy k sezení je jedním z nejlepších na světě.

Město, voda, hory

Lucern se někdy považuje za nejkrásnější město ve Švýcarsku (a někteří Švýcaři tvrdí, že i na světě). Přitažlivost a kouzlo Lucernu umocňuje blízkost vysokých hor, zejména masivů Pilatus a Rigi, a o kus dál zaledněné hory Titlis nad známým resortem Engelberg. A pak též bezprostřední kontakt s vodou: město leží při ústí řeky Reuss do Lucernského jezera (též „Jezera čtyř kantonů“), jež svými rozeklanými obrysy a okolními horskými hřebeny trochu připomíná norské fjordy. K vděčným výletům poslouží řada lodních linek, které vyrážejí z přístaviště hned v centru. Zatoužíte-li se do průzračné vody ponořit, není nutné město opouštět. Stačí například zajít do „jezerních lázní“ (Seebad) s koupací plošinou. Pokud raději klasickou písečnou pláž, zvolte Lido. Pro chladnější dny a méně otužilé povahy tu je i 25m bazén. Místní hojně navštěvují pláž u KKL. A na břehu jezera můžete také navštívit sauny. Případně, pokud si chcete dopřát trochu luxusní romantiky, můžete se saunovat na lodi na jezeře, kterou si můžete celou pronajmout.

V Lucernu chutná

Hlda je převlečená žízeň, takže začněme pivem. V radničním pivovaru (Rathaus Brauerei) vaří chutný světlý ležák, a pak sezonní speciály, na Vánoce bock, na jaře březňák, v létě se těště na lední svrchně kvašené pšeničné pivo. V radničním pivovar se i v příjemné atmosféře jí: vyzkoušejte lucernský sýrový koláče či plněný králičí filet.

Cestovatel se obvykle i v gastronomii pídí po něčem „typickém“. Nuže dobrá: lucernské Chügelipastete, jehož nejstarší recepty pocházejí již z 18. století. Je to pokrm kulového tvaru z listového těsta, přičemž jádro tvoří ragú z masa (klasicky směsi telecího a vepřového), žampionů a rozinek. K Chügelipastete se jako příloha podává hrášek, mrkev, rýže, těstoviny nebo hranolky.

Pár tipů na podniky

Restaurace Stern

Tato historická restaurace rozmazluje své hosty tradičními švýcarskými pokrmy a útulnou atmosférou. Vyzkoušejte Lucerne Chügelipastetli, místní pochoutku z listového těsta plněnou telecím masem a houbami.

Hostinec Taube

Další klenot v srdci Starého města. Zde si můžete při pohledu na řeku Reuss vychutnat vynikající rösti a další regionální speciality.

Brasserie Bodu

V této okouzlující restauraci nedaleko Kapličkového mostu se můžete ponořit do francouzské atmosféry a ochutnat vynikající rybí pokrmy nebo jemný entrecôte.

Café de Ville

Tato kavárna se nachází přímo na náměstí Kornmarkt a je ideálním místem pro přestávku s kávou a zákuskem. Vychutnejte si domácí koláče a výhled na pestrobarevný ruch Starého Města.

Heini Confiserie

Tato tradiční cukrárna nabízí nejlepší čokoládu, zákusky a kávu. Ideální místo k odpočinku po procházce podél Lucernského jezera.

Mill’Feuille

Módní kavárna s terasou přímo u řeky Reuss. Můžete zde nejen pít vynikající kávu, ale také si vychutnat vydatné snídaně a kreativní obědové pokrmy.

Kulinářská rozmanitost Lucernu odráží kulturní hloubku a bohatství tohoto okouzlujícího švýcarského města. Každé jídlo se stává cestou za chutěmi regionu, která kombinuje tradiční i moderní vlivy.

Po slaném sladké, a pro vše kakaové sladké tu je Max Chocolatier. Orientaci v případném nákup vám dodá ochutnávková třičtvrtěhodina, po níž si můžete domluvit ještě i vlastní čokoládovou dílnu a vyrobit si své čokodobroty pod vedením švýcarských mistrů.

Dopravní muzeum

Doprava je fascinující, i když právě nikam necestujete. Může za to nejspíš důmysl vtělený do techniky, a určitě také řád, který představuje dopravní systém (například železnice), a který ve skutečném světě nám snad trochu schází. Švýcarské muzeum dopravy je proto sázka na jistotu. Kromě samotných dopravních prostředků, které jezdí po silnici, kolejích a vodě, či létají vzduchem a vesmírem vás tu nadchnout simulátory, planetárium, leteckou fotku Švýcarska v měřítku 1 : 20 000, „dobrodružství švýcarské čokolády“ a galerie Hanse Erniho. Co se týče jednotlivých exponátů, nadšenci do vláčků ocení nejvýkonnější elektrickou lokomotivu třicátých let SBB Ae 8/14 či vozy Spanisch Brötli Bahn, první švýcarské železniční společnosti. Podivné je to, že „Spanisch Brötli“ je máslové pečivo z listového těsta ve tvaru čtverce, pocházející z německého Bádenska… Z letadel se těšte na Convair Coronado a jediný dochovaný jednomotorový letou Lockheed Orion. Vystavený 4,5 tunový satelit Eureca je jedním z mála předmětů, které člověk vypustil do vesmíru.

Ukázat další

Související články

Back to top button