Slow holiday na jihotyrolské jablečné farmě pod horami
Už víc než čtvrtstoletí běží projekt Roter Hahn, kterým jihpotyrolsé úřady podporují další aktivity na farmách, především ubytování, ale i kuchařské školy. A tím se snaží udržet zde mladou generaci. Každá z více než 1600 farem je unikátem s působivým příběhem. Jak je vidět třeba na těchto dvou jablečných z okolí Merana. Teď si užívají chvilku klidnějšího období po práci a před zimní sezonou. Rádi vás přivítají na „slow holiday“.
Kdy, když ne teď? Návrat po dvou generacích
Stollhof se tyčí skoro jako moderní hrad na okraji obce Algund/Lagundo na místě bývalého stavení, které dvě generace rodiny Lagunderů, vlastnících sousední jablečná pole, nevyužívaly. „Táta mi řekl, ať se do toho pustím hned. Zemědělství funguje na vlnách a tady byla možná poslední šance přidat ubytovací kapacity,“ říká hrdě 30letý Alex, který tady vládne.
Deset druhů jablek pěstuje na téměř 27 hektarech, to už je značná porce. Ohromný dům má nahoře dvě patra pro rodinu, v přízemí místnost na posezení a tři luxusní apartmány, každý se dvěma koupelnami a terasou, v suterénu rozlehlé garáže pro hosty i vlastní vozový park na pole. Pak zahradu s parkem, velkým bazénem se slanou vodou, vířivkou a dětským hřištěm, vedle ještě ohrada pro kozy, slepice a králíky. Investice možná za 4 miliony eur. Kdy ji mladík splatí? „Uvidíme, jak se bude dařit,“ netrápí se.
Vše má nablýskané, vzorně naklizeno, ani smítko prachu, v zahradě zastřižené každé stéblo trávy. „Tady máme nově olivy a kaki. Ale loni jsme byli na dovolené jen dva dny, jinak to nejde, nejsem cestovatel. V sobotu nebo v neděli jsem nikdy nechodil za zábavou, veškerý čas trávím tady, protože mě to baví. Pořád se něco řeší, na biofarmě musíte denně reagovat na počasí. Jakmile sprchne, hned jedu na postřiky,“ ukazuje.
Ve 12 řídil traktor, ve 21 dokončil vysokou zemědělskou školu v Bolzanu, o rok později koupil první vlastní pozemky s bio produkcí jablek. V 25 měl prvního synka, v 27 se pustil do rozsáhlé stavby. Přitom na první pohled vypadá jako bezstarostný hubený kluk v džínách, horských botách a sportovní bundě. Žádné vrásky nebo sedřené ruce, jen úsměv na tváří, ale neustále těkající oči. Bedlivě obhlíží své království, přitom stihne pohladit ženu a pohrát si s už třemi dětmi.
Původní farma píše historii šest set let, ukazuje nám ve sklepení. Vedle v šenku zase vlastnoručně upravenou podlahu s prkny s letopočtem 1885. K tomu fotovoltaika, v zimě topení a v létě chlazení apartmanů v podlaze. V létě si najímá deset brigádníků ze Slovenska, které ubytuje v dalším starším domě v sousední obci. „Asi 70 procent příjmu nám zajistí jablka, zbytek apartmány. Jsme na skvělém místě, každý den můžete vyrazit na jiné místo, všude to je kousek,“ rozhlídne se po okolí s Meranem a pivovarem Forst na straně jedné a víc než dvoutisícovými hřebeny vůkol.
Stopa dva tisíce let stará, teď v jablečném sadu
Pröfinghof leží ve svahu schovaný mezi jablečnými poli na okraji obce Partschins/Parcines o kousek dál. Starší třípatrový dům se rozrůstající se už čtyřgenerační rodině Tappeinerových přišel malý. A tak se rozhodli přestavět stodolu, kterou už nepotřebovali na skladování kukuřice pro dobytek. V přízemí zakousnutém do svahu vyrostl byt pro jednoho ze tří synů Davida, který farmu přebírá, a jeho rodinu. V Jižním Tyrolsku platí striktní pravidlo: Půda se nesmí při dědictví dělit, převezme ji pouze jeden z potomků. Jak se pak vyrovná s ostatními, to už zůstane na nich.
„Druhý kluk Martin má přítelkyni z Ostravy a bydlí tamhle kousek, pracuje s námi,“ pohodí hlavou otec David Vincenz. „A třetí zůstal ve starém domě. Pracuje dole ve městě ve firmě, zabývající se kávou. Máme tady od něho kafe, takže pomáhá celá rodina,“ usměje se.
Nahoře přibylo před šesti lety pět apartmánů. „Našly jsme stopy, že tu stálo osídlení už někdy v roce 200,“ ukazuje pyšně. „Máme hodně hostů, pomůže nám to s rozpočtem,“ doplňuje druhá snacha Judith, která se o ně stará a zároveň se může věnovat dvěma malým dětem. Jen v zimě si přibírá dobrovolnickou práci záchranáře v nedalekém lyžařském areálu Meran 2000.
Ročně tu vypěstují až 130 000 kilo jablek, především Gala. Ty pak svezou do družstva, které se postará o prodej. Ale také někdy vyžaduje specifické odrůdy, které trh v daném období požaduje. Sami si vyrábějí jen mošty, cidery, jablečnou pálenku nebo marmelády a chutney, které si tu prodávají. „V sezoně bereme dva pomocníky, bydlí tady s námi,“ dodává otec.
Také sem se můžete vydat po celý rok. V létě na výpravu po proslulých waalwege, cest podél vodních kanálů, zakousnutých v traverzech horstva Texelgroup, anebo na kolonádu do Merana. A v zimě na lyže, na Schnalstal, do Merana nebo třeba Ultentalu. V rámci Roter Hahn se může farma pochlubit nejvyšší kvalifikací pěti kvítků.
Tomáš Nohejl
