První bike hotel v Jižním Tyrolsku věří v návrat milovníků trailů
Armin Pomella v Traminu/Tramenu provozuje nejstarší bike hotel v Jižním Tyrolsku. Za sedmadvacet let odjezdil se svými hosty po okolních kopcích tisíce výprav a desetitisíce kilometrů. Vždycky na horském kole. „Ani jednou na silničce,“ ohradí se důrazně. 
V recepci visí na stěně rodinný erb. Famiglia Pomella 1428. „Tady žijeme asi jen čtyři sta let. Přišli jsme od Parmy, kde naši předkové pěstovali jablka, od toho pochází jméno,“ říká jeho syn Andreas. Je mu pětadvacet a hotel vede třetím rokem. „Už v patnácti jsem věděl, že to chci dělat,“ říká. Tatínkovi je dvaapadesát a stará se o záležitosti kolem kol, maminka pomáhá na baru. Ale ještě je tu 86letá babička Rita. Ta hotel v roce 1962 postavila, a teprve potom si našla muže, bankovního úředníka.
Tehdy sem mezi vinice vedla poslední tři kilometry z hlavní silnice z Etschského údolí jen blátivá (nebo prašná, to podle počasí) cesta s výmoly. A v Traminu se nabízelo 80 postelí na přespání. Mladá svobodná dáma, začínající podnikatelka, si jich do svého hotelu naplánovala odvážně sedmdesát. Silnici jí dostavěli až pět let po hotelu, teď je v městečku až 1 500 míst na přespání. Ona sama dodnes stále dohlíží, jak je povlečeno a v kolik vnuk odchází z „práce“. Tři generace bydlí v domku ve stráni nad hotelem. Společně, ale se zvláštními vchody. Jasná dělba práce, pravomocí i soužití – jen tak to může fungovat. 
„Přes zimu jsme udělali větší rekonstrukci v přízemí. Máme novou recepci, restauraci a zahradní posezení. Vybrali jsme trochu urban style, abyste se u nás cítili jako v obýváku. Otevřené prostory, cool atmosféra. A bar bude otevřený i pro místní lidi, aby se mohli potkávat s našimi hosty,“ ukazuje Andreas.
Hotel Traminerhof nyní nabízí 74 lůžek ve třech kategoriích apartmánů. K tomu restauraci, saunu, vnitřní i venkovní bazén a samozřejmě garáž na auta i kola s vybavenou dílnou. Na půjčení má dvě desítky kol včetně e-MTB. Celodenní provoz, obvykle od března do listopadu zajišťuje kromě rodinného týmu čtrnáct zaměstnanců. „Přes zimu udržujeme jen noclehy se snídaní a děláme to sami,“ krčí rameny táta Armin. Zamlada patřil k nejlepším cyklistům Jižního Tyrolska, i když do italské squadry azzury to nikdy nedotáhl. Když objevil horské kolo, zamiloval se do něj. A v roce 1993 ve svém hotelu připravil a začal nabízet hostům tři okruhy a psal o nich do časopisů. Projet si je s ním můžete i dnes, vybírat lze ale až ze tří desítek. Jako bike hotel se označil po třech letech. 
„Říkali mi, že jsem blázen, že to je jen móda, která pomine. Ale to se nestalo. Sedmdesát procent našich hostů chce na kolo, v létě pětadevadesát,“ vypočítává. Proto má jednoho „bikeguida“ na plný úvazek, jezdit musí i syn, hlavní manažer. „Je lepší než já,“ usměje se táta. „Do kopce ne,“ vrátí mu džentlmensky mladík. Ještě před pár lety málem podlehl svodům kariéry profesionálního fotbalisty v FC Südtirol, který sídlí v Bolzanu a hraje třetí ligu. „Ale dal jsem přednost škole a práci,“ nelituje. 
V závodní vřavě na kole, v cross-country i enduru, se neztratí. Na jaře zde vede tréninkové kempy Jörg Ludewig, bývalý účastník Tour de France. Potkat tady můžete Thomase Litschera, třetího z loňského mistrovství světa MTB XC, anebo světového šampiona v eliminátoru Daniela Federspielera. A Karl Plat, čtyřnásobný vítěz Cape Epicu, sem jezdí na dovolenou s celou rodinou. Dokonce i Nino Schurter se tu rád zastaví na kafe cestou na nedaleké jezero Garda.
„Dřív lidi neuměli na horském kole jezdit, dnes mají většinou už velmi slušnou techniku,“ porovnává vývoj klientely otec zakladatel. Dnes je v Jižním Tyrolsku 36 bike hotelů. „Nabízíme především know-how, jaké nikdo jiný nemá. Známe tady všechny kopce a traily, máme i GPS záznamy tras, poradíme, jakou sjet lajnu, kde si dát kafe a Kaiserschmarz. Plno lidí si rádo vyjede jednou samo, ale pak v partě je to jiný zážitek. Nerozdáváme jen mapy.“ Vyjet se dá (nejen) na Cisloner Alm (1224 m) na straně východní nebo Monte Roen (2116 m) na západě, případně do Trail labyrintu nad Kalternským jezerem na severu. 
Denní sazba činí obvykle 27 eur, to není moc. Koupit si můžete i hotelový dres, kalhoty nebo bidon. Zkrátka full servis. S pohledem do večerní krajiny s číší vína na stole a rozlévající se únavou ve svalech zjistíte, že už víc nic, ale opravdu vůbec nic ke štěstí nepotřebujete…
„Nastala složitá situace, ale myslíme pozitivně a jsme si jistí, že se k nám lidé odjinud brzy vrátí poznávat naše krásné hory,“ loučí se táta a syn Pomellové z Tramínu.
Tomáš Nohejl
