Překvapivá Varšava: Příběh nezdolného ducha, který z trosek vytvořil jedno z nejvíc trendy měst v Evropě
Nacisté ji téměř vymazali z povrchu zemského. Rusové jí nepřišli na pomoc a po válce v ní naopak okamžitě zahájili tvrdou sovětizaci. Přesto Varšavu nezlomili a dnes je z ní jedno z nejzajímavějších a nejpříjemnějších měst pro život v Evropě vůbec.
Když jsem se při návštěvě Varšavy dozvěděla, že historické stavby s duchem minulých století jsou teprve poválečným dílem, byla jsem v šoku a ohromená tím, co Poláci ve Varšavě dokázali. A že toho není málo. Přestože město bylo z více než 85 % zničeno, díky poválečné kampani a mnoha národním sbírkám se Polákům podařilo Varšavu postavit znovu, a to včetně obnovení jejího starobylého jádra. Při rekonstrukci využili historické plány a především tzv. veduty – pohledy na město – z 18. století od italského malíře Bernarda Bellotta, známého jako Canaletto. Rekonstrukce docílila tak autentického vzhledu původního města, že Staré město bylo v roce 1980 zapsáno na seznam památek UNESCO. Poláci ale kromě rekonstrukce historického jádra přistoupili i k modernizaci města – postavili široké bulváry, nové dopravní tahy, vysázeli parky a zrealizovali tolik rekreačních zón, že někteří obyvatelé si ve Varšavě připadají jako na dovolené.
Na svou historii ale nezapomínají. Každý rok si 1. srpna v 17 hodin, o tzv. „Hodině W“, připomínají výročí zahájení Varšavského povstání během druhé světové války. V tento ten v roce 1944 spustily jednotky polské Zemské armády útoky na německé objekty po celé Varšavě s cílem osvobodit hlavní město od nacistů a demonstrovat existenci nezávislého polského státu. To vše ještě před příchodem Rudé armády, protože tušili, že Sověti se chystají převzít v Polsku po válce moc a nastolit komunismus. To se ostatně potvrdilo, když se Rudá armáda před Varšavou zastavila a Polákům nepřišla na pomoc. Tento fakt a nedostatek zbraní a munice způsobil, že se plánované rychlé osvobození změnilo ve 2 měsíce lítých bojů a utrpení. Nakonec bohužel skončilo obrovskými ztrátami na životech na polské straně (cca 250 000 obětí, hlavně civilistů) a kapitulací 2. října 1944. Následně nacisté Varšavu téměř srovnali se zemí a většinu zbylých obyvatel Varšavy vyhnali. Z původních 1 300 000 obyvatel před válkou tak ve Varšavě zůstalo na konci války pouhých cca 10 % obyvatel, některé zdroje dokonce zmiňují ještě nižší počty.
Tuto temnou kapitolu polských dějin jsem měla možnost poznat víc do hloubky ve skvělém Muzeu Varšavského povstání ve čtvrti Wola. Místo nudných vitrín jsem tu našla moderní interaktivní audio a video prvky, jako záznamy pamětníků, dobové noviny a digitální archivy i různé technické artefakty (původní či repliky), např. letoun Liberator B-24J. Hodně na mě zapůsobily hlavně videozáznamy, např. Město trosek, krátký digitální film, který v 3D formě simuluje průlet spojeneckého letadla nad rozbombardovanou Varšavou a dokládá rozsah tehdejší destrukce. Poprvé jsem tu na nacistickém propagandistickém záznamu viděla Goliáše, malý dálkově ovládaný transportér, kterým nacisté za pomoci výbušnin likvidovali barikády povstalců. Příběhy konkrétních lidí spjatých s povstáním umocnily celkový dojem, a když jsem si ještě prošla ukázku podzemních kanálů, které byli povstalci nuceni využívat, zůstal ve mně hluboký respekt.
Když jsem vyšla z muzea, uvědomila jsem si ten obrovský kontrast s dnešní dobou. Hned na dohled Muzea Varšavského povstání se totiž vypíná tzv. „Varšavská skyline“ nebo také „Varšavský Manhattan“, tvořený desítkami výškových budov. Moderní město plné energie, které se tyčí nad smutnou historií a je demonstrací obrovské vůle k novému životu. Skyline dominují hlavně dvě budovy – Varso Tower s výškou 310 m z roku 2021, dnes dokonce nejvyšší budova v celé Evropské unii, s vyhlídkou, která by se měla pro návštěvníky otevřít v průběhu léta 2025. Druhou je Poláky obdivovaná i nenáviděná budova Paláce kultury a vědy s výškou 237 m z roku 1955. Ze 30. patra, kam vás vmžiku vyveze místní výtah, je 360stupňový panoramatický výhled na celé město.
S představou Varšavy, která jako bájný Fénix po válce povstala z popela, jsem se vypravila do historického jádra Varšavy, zapsaného na seznam památek UNESCO, abych se na vlastní oči přesvědčila o umění polských moderních stavitelů. Vstoupit do Starého města se dá např. přes Barbakan – opevněnou bránu, která byla součástí městských hradeb na hranici mezi Starým a Novým Městem. Jádro tvoří Staroměstské náměstí, obklopené barevnými měšťanskými domy. Dominuje mu socha mořské panny – Syrenka. Syrenek jsem v Polsku viděla už několik, ale ta varšavská se od ostatních liší svým bojovným postojem, s mečem a štítem. Podle legendy ji totiž kdysi uvěznil bohatý obchodník, který chtěl vydělat peníze jejím předváděním na trzích. Obyvatelé Varšavy ji ale osvobodili a ona jim slíbila, že je na oplátku ochrání. A dostala se dokonce i do znaku města.
Ze Staroměstského náměstí není daleko na Zámecké náměstí. Kdybych před chvílí v Muzeu Varšavského povstání neviděla letecký záběr s troskami na místě, kde tu dnes stojí Královský zámek, nikdy bych nevěřila, že jde o kompletní rekonstrukci ze 70. let 20. stol. Tak dokonalou práci odvedli jeho stavitelé. Zámek býval v původní podobě oficiálním sídlem polských panovníků včetně prezidentů ve 20.–30. letech 20. století. Dnes tento výstavní palác slouží slavnostním příležitostem a jsou v něm k vidění původní bohaté sbírky včetně dvou děl slavného malíře Rembrandta van Rijna, která byla za války přenesena na bezpečná místa.
Prohlídka Starého města by nebyla úplná bez návštěvy zdejší katedrály. Monumentální arcikatedrála svatého Jana Křtitele v gotickém stylu z červených cihel je jedním z nejdůležitějších církevních míst v Polsku. Je místem posledního odpočinku mnoha polských panovníků a významných osobností, např. Henryka Sienkiewicze, autora slavného románu Quo vadis a nositele Nobelovy ceny za literaturu. Také zde každoročně probíhá Mezinárodní festival varhanní hudby, v jehož rámci je možné každou neděli od července do srpna v 16 hodin navštívit varhanní koncert v katedrále.
Historie města dokáže unavit, a tak je dobré vědět i o místech, kde ve Varšavě načerpáte energii. Jedním z takovým míst je třeba největší park ve Varšavě Łazienki Królewskie, nebo také Park Łazienkowski. Hned mi připomněl pražský park Stromovka. Cestičky tu vedou mezi letitými stromy, najdete tu jezírka a říčky, pávy i nebojácné veverky, ale také soubor replik cenných historických staveb a pavilonů z období 17.–19. století, jako např. Palác na ostrově, letohrádek Bílý dům, oficiální vládní rezidenci Belveder nebo Amfiteátr, zahradní divadlo inspirované antickými stavbami. Ikonickým místem parku je Pomník Fryderyka Chopina, u kterého se každou neděli od května do září vždy ve 12:00 a v 16:00 hodin odehrávají klavírní recitály. Můžete si vzít deku, něco dobrého na zub a užít si koncert pod širým nebem. Vstup je zdarma.
Ve Varšavě dnes žijí i pracují i Češi. Když se řeč s nimi stočí na kvalitu života ve městě, nezapomenou zmínit širokou nabídku restaurací, kaváren i bister na bulvárech v centru města, ale také spoustu odpočinkových zón podél řeky Visly, kde je možné příjemně trávit volný čas. Navíc hodně z původních industriálních areálů prošlo v nedávné době revitalizací a vznikly tu nové nákupní a zábavní prostory. Jedním z nich je např. Centrum Koneser Praga. Jde o rozlehlý komplex zrekonstruovaných budov bývalé továrny na vodku, které byly přeměny na kulturní, gastronomické, obchodní i kancelářské centrum. Sama jsem si tu nenechala ujít jedinečné Muzeum polské vodky, kde se člověk dozví spoustu zajímavostí z výroby tohoto tradičního polského destilátu. Kromě interaktivní expozice jsem ocenila také závěr prohlídky, kdy jsme dostali možnost otestovat svoje chuťové pohárky na několika vzorcích vodky a zkusili rozpoznat, jestli byl destilát vyroben z obilí nebo brambor (doporučuji se pro jistotu před návštěvou najíst, na vzorcích tu nešetří…).
Myslíte si, že se k vodce může hodit čokoláda? Já myslím, že velmi. A pozvu vás rovnou do dalšího zajímavého místa, prosyceného vůní této sladké pochoutky. Společnost Wedel vám možná nejdřív nic neřekne, ale když zmíním slavný dezert Ptačí mléko, který firma vyrábí už od roku 1936, někomu se možná objeví úsměv na tváři spojený se vzpomínkou na tuto dobrotu. Návštěvnické centrum a Muzeum čokolády Wedel najdete v bezprostřední blízkosti Kamionkovského jezera. Čeká vás zážitkový interaktivní areál – odhalíte tajemství výroby čokolády, od pražení kakaových bobů až po balení hotových pralinek. V rámci workshopu si můžete vyzkoušet práci s čokoládou, ochutnat čerstvě připravovanou čokoládu přímo z výrobní linky nebo si navrhnout vlastní obal na Ptačí mléko. Postavili tu i kousek města z čokolády, takže vás možná přepadne chuť uloupnout si kousek střechy jako Jeníček v pohádce O perníkové chaloupce. Ale to nedělejte – místo toho vyjděte na terasu muzea a užijte si krásný výhled na Varšavu. A nezapomeňte se zastavit v obchůdku muzea – mimo jiné tam prodávají extra jemnou speciální čokoládu, kterou nikde jinde nekoupíte.
Pokud máte k dispozici alespoň prodloužený víkend, rozhodně se ve Varšavě nebudete nudit. Mě nesmírně překvapila – nejen bolestnou historií, ale především způsobem, jak se s ní vyrovnala a dokázala vytvořit něco – dnešní úžasné město – z ničeho. Turista tu najde historické památky, skvělou infrastrukturu, kulturní vyžití, interaktivní muzea, zážitkovou gastronomii i rekreační zóny pro pasivní či aktivní odpočinek.
Autor: Ladi Tichá
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
