Museum Kampa zahájilo tři nové výstavy
Museum Kampa přichystalo na nadcházející měsíce tři výstavy čtyř českých výtvarníků. Představuje díla Květy Kovářové, Milana Kunce, Mikuláše Medka a Jana Koblasy.
Květa Kovářová – Za tvar figury, 3. 10.–22. 11. 2026
Sochařka Květa Kovářová (1925–1966) patřila ke generaci, která svá studia započala za války a jejíž vstup do výtvarného života se odehrával již v podmínkách nesvobody. Absolvovala v ateliéru Josefa Wagnera, odkud vzešel nezvykle silný okruh sochařek. Zatímco řada z nich se dříve či později výrazně prosadila, Kovářové se srovnatelné pozornosti nedostalo. A to i přes blízkost dobového uměleckého prostředí a nových možností skupinového vystavování – její manžel malíř Ladislav Karoušek a švagr sochař Valerian Karoušek byli oba spoluzakladateli a členy tvůrčí skupiny M 57 (Makarská).
Výstava Za tvar figury sleduje cestu její volné tvorby, od studijních prací přes komorní figurální plastiky padesátých let až k abstrahovaným tvarům a zakázkám do architektury let šedesátých. Její sochařská díla vždy doprovázely přípravné kresby, v nichž si ověřovala tvar, kompoziční řešení i způsob, jak plastika obstojí v prostoru. Kovářová pracovala především se sádrou, ale neváhala též experimentovat s novými umělými hmotami: moduritem a laminátem, jenž jí otevřel cestu k monumentálnímu měřítku. V laminátu vytvořila téměř pětimetrový reliéf Sedící akty dívek (1961–1962) pro zasedací síň podniku zahraničního obchodu Jablonex v Jablonci nad Nisou, který tak znamená její nejvýznačnější dochovanou realizaci pro architekturu.
Ačkoli se sochařské tvorbě mohla věnovat jen vedle zaměstnání v oborech užitého umění a restaurování, zachoval se ucelený soubor volných děl a výtvarných koncepcí. Kovářová se soustředila na lidskou figuru zachycenou převážně v situacích všedního dne. Počáteční konvence socialistického realismu rychle překonala a v návaznosti na moderní sochařské tendence objevovala poválečné pojetí figury. Rámec figury v průběhu šedesátých let postupně překračovala až k abstraktnímu znaku.
V roce 1966 bylo její tvůrčí vzepětí předčasně uzavřeno. Tragicky zahynula při práci na své největší plastice do veřejného prostoru – exteriérové soše pro novou nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši. Samostatné výstavy se Kovářová za svého života nedočkala.
Šedesát let po smrti Květy Kovářové představuje Museum Kampa její tvorbu a životní příběh, který otevírá širší téma „zapomenutých“ umělkyň druhé poloviny 20. století, autorek, jejichž dílo dosud nebylo náležitě zpracováno ani prezentováno. S výstavou vychází také vůbec první publikace o této sochařce, která zasazuje její dílo do kontextu poválečného československého sochařství a naznačuje i dobové podmínky, za nichž se žena-sochařka mohla svému dílu plně oddávat, a dokonce se svou prací uživit.
Mikuláš Medek, Jan Koblasa – Zákazu navzdory, 3. 10.–17. 1. 2027
Výstava Zákazu navzdory přibližuje prostřednictvím snímků Jiřího Hampla a děl Mikuláše Medka a Jana Koblasy z let 1959–1963 jejich legendární expozici uskutečněnou v srpnu roku 1963 v Teplicích – v zámecké jízdárně, v tehdejší výstavní síni Klementa Gottwalda. Ve vývoji československého moderního umění poválečné doby představovala mimořádnou a zlomovou událost. Nebývalou už proto, že se přes předchozí zákazy nečekaně konala, a to díky štěstěně tzv. milostivého léta, které zásluhou Čestmíra Císaře, tajemníka ÚV KSČ s odpovědností za oblast masmédií, školství, kultury i mezinárodních vztahů, rozvolnilo od dubna do poloviny září 1963 ideologická nařízení státu. Poprvé se tak umělcům podařilo představit široké veřejnosti existenciálně zaměřené abstraktní práce stíhané výhrůžkami komunistického režimu. Velkolepou, myšlenkově koncentrovanou instalací obrazů a soch s odvahou ťali spolu s kurátory Věrou Linhartovou a Františkem Šmejkalem do opatrnosti a licoměrnosti zdejších uměleckých poměrů; málokdo si ji proto nechal ujít.
Abychom docílili obdobné názorové souhry, zaměřuje se přítomná výstava přednostně na tehdy vybraná díla; pouze v případě nedostupnosti některých z nich uvádí alternativní exponáty z daného údobí. Tvůrčí a ideová pojetí prací vedou k zastavení a k zamyšlení; ozřejmují, mnohdy s humorem a ironií, neodbytné osobní pocity, úzkosti, strasti a naděje ne nepodobné těm, které v současnosti prožíváme i my.
Se záměrem vzdát poctu umění a statečnosti obou tvůrců se současná výstava zároveň připojuje k uctění stého výročí narození Mikuláše Medka.
Milan Kunc – Pop Renaissance, 3. 10.–17. 1. 2027
Milan Kunc patří k výrazným osobnostem umění druhé půlky dvacátého století, jehož dílo je zastoupeno v řadě významných veřejných i soukromých sbírek po celém světě. Již od sedmdesátých let rozvíjí osobitý vizuální jazyk, v němž se prolíná popkulturní estetika, ironie, surrealistická imaginace i citlivá reflexe společenských proměn.
Malba, socha, instalace i performance se v jeho tvorbě stávají prostředkem k pozorování světa, ve kterém se každodennost setkává s absurditou, humor s kritikou a osobní zkušenost s kolektivní pamětí. Kunc propojuje symboly Východu i Západu, vysoké i populární kultury, aniž by je hierarchizoval. Právě tato schopnost spojovat zdánlivě neslučitelné světy činí jeho dílo mimořádně aktuálním i v dnešním geopolitickém a společenském kontextu.
Výstava Pop Renaissance představuje výběr děl z osmdesátých let společně se současnými obrazy, které z tohoto období vycházejí nebo rozvíjejí motivy zachycené v autorových tehdejších kresbách. Osmdesátá léta představují v Kuncově tvorbě mimořádně plodné období formované životem mezi New Yorkem, Los Angeles a Evropou, kde působil v Římě, Milánu, Kolínem nad Rýnem a Holandsku. Právě tehdy vznikají práce, které se staly součástí významných světových sbírek a definovaly jeho jedinečný výtvarný rukopis.
V těchto dílech se spontánní malířské gesto střídá s precizně vystavěnou kompozicí, popkulturní odkazy se prolínají se surrealistickou obrazností a každodenní motivy získávají archetypální význam. Přestože mnohá díla vznikla před více než čtyřiceti lety, jejich témata – konzumerismus, moc obrazů, ideologie, identita či vztah člověka k přírodě – zůstávají překvapivě aktuální.
Výstava nabízí pohled na autora, který po desetiletí vytváří svébytný obraz současného světa. Jeho tvorba není pouze svědectvím o jedné epoše, ale otevřeným dialogem s přítomností, v němž se humor stává nástrojem kritického myšlení a malba prostorem pro svobodnou imaginaci.
Newsroom TTG / Museum Kampa
