Maďarská turistická agentura doufá, že tato velká 6denní akce položí základy pro velmi úspěšnou letošní festivalovou sezonu v Maďarsku. 
Stejně jako mnoho jiných částí světa, má i Maďarsko dlouhou tradici zahánění zimy a ohlašování jara a s touto tradicí je spojeno mnoho zvyků a pověr. Moháčský Busójárás („Busó-walking“) je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších zvyků tohoto druhu, který je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. V letošním roce se festival bude konat od 24. února do 1. března, samozřejmě za příslušných epidemiologických opatření, i když vzhledem k tomu, že se jedná o venkovní akci, není při vstupu vyžadován covidový certifikát.
Původně skupiny Busós hlasitě chodily od domu k domu a dostávaly jídlo a pití od obyvatel výměnou za přání štěstí a za rituály pro zahnání zimy. Dnes se jejich průvod rozrostl v celoměstskou akci. V těchto dnech se dění soustředí na Széchenyiho náměstí v Moháči se spoustou audiovizuálních efektů: střílí se z děl, zapalují vatry, k vytváření hlasitých zvuků se používá mnoho různých věcí. Skupiny Busós doprovázejí lidoví hudebníci během všech šesti dní festivalu. 
Busós překročí Dunaj o masopustní neděli, aby zahájili procesí. Zimní rakev je spuštěna na řeku a v noci je zapálen největší oheň. Zatímco turisté většinou přijíždějí na víkendové akce, obyvatelé Moháče pokračují v oslavách i v úterý a na slavnostním ohni na hlavním náměstí pálí (druhou) zimní rakev, aby zahájili jaro.
Masky, které se staly známými jako symbol svátku, vyrábějí profesionální řezbáři masek, tradiční řemeslníci, kteří se navzájem dobře znají a jejichž osobitý styl je v jejich práci snadno rozpoznatelný. Někteří věří, že skutečný Busó si musí vyřezat svou vlastní masku. Busójárás z Miskolce byl v roce 2009 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. 
Tradice Busójárás
Busójárás je tradicí původních jihoslovanských Šokců z Moháče. Je to mezinárodně uznávaná a frekventovaná lidová tradice na zahánění zimy. Původ tradice lze nalézt v pronásledování tureckých sil. Lidé zde žijící se údajně schovávali v nedalekých bažinách, nasazovali si masky a vydávali hlasité zvuky, aby zastrašili pověrčivé turecké vojáky. Ve skutečnosti si však Šokci pravděpodobně tuto tradici přinesli s sebou, když se sem usadili z Balkánu, a teprve zde se rozvinula do dnešní podoby. Podle šokcovské tradice je podstatou Busójárás „poklade“, což znamená transformace. Berou to velmi vážně, prožívají tento svátek v jiném stavu vědomí za svými maskami, více v souladu se svými instinkty a osvobozeni od hranic času a prostoru. V této době je dovoleno mnoho věcí, které by v běžném životě nebyly přijatelné. Pravá tradice Busó vyžaduje, aby něčí tvář a identita zůstaly během dovolené skryty, a někteří lidé dokonce pravidelně střídají masky, aby svou identitu utajili. Busó je hlavní postavou tohoto svátku: je to monstrózní bytost s dřevěnou maskou, kožichem obráceným naruby, kalhotami vycpanými slámou a někdy vyšívanými punčochami nebo bocskors (tradiční krajkové sandály). Kožich se zapíná řetízkem nebo provazem, případně opaskem. Busó má také vždy kravský zvon, klapku nebo dřevěný palcát. Někdy se používají i další doplňky: dřevěné vidle, mycí pádlo, tyč na přenášení vody, býčí pižla, loutka v dřevěné kádi nebo tykve připevněné na opasku. Často jezdí po městě na vozících nebo zdobených malotraktorech. Stalo se součástí tradice, že skupiny Busóů mezi sebou soutěží, kdo přijde s nejzábavnějšími a nejpůsobivějšími novými nápady na vzhled Busó a přitom respektovat zavedené tradice.
Newsroom TTG
