Ledový ovál, rozlehlé horské pastviny i pizza… Slunečná terasa v Rittenu, to je druhý domov Sáblíkové
Jako byste se ocitli na nekonečné, povětšinou sluncem ozářené terase. A z ní se kocháte výhledy na jeden z nejkrásnějších dolomitských masivů Schlern. Nad Eisackým údolím západně nad jihotyrolskou metropolí Bolzanem leží Ritten/Renon, soubor patnácti obcí, z nichž se hlavní Collalbo neboli německy Klobenstein stalo druhým domovem Martiny Sáblíkové.
Legendární rychlobruslařka se právě v těchto dnech necelých tři sta kilometrů odsud v Miláně loučí se svou olympijskou kariérou. A na jaře v nizozemském Heerenveenu skončí její závodní dráha úplně. Po 27 letech spolupráce s trenérem Petrem Novákem, který ji ze začátků šoupání nohou doma po parketách dovedl až ke třem olympijským zlatům a jedenadvaceti titulům mistryně světa. V Česku ji však ani za tu dobu a za všechny úspěchy navzdory prázdným slibům politiků ani tréninkovou dráhu nepostavili…
A tak za ní jezdí na sever Itálie do jihotyrolského Collalba, z domova ve Žďáru nad Sázavou ji odsud dělí okolo osmi hodin cesty. „Máme ji tady dvakrát třikrát do roka už strašně dlouho. V zimě bruslí, v létě jezdí na kole, běhá nebo jezdí na kolečkových bruslích… Zůstává pořád nohama na zemi. Vždycky je příjemná a přátelská, zrovna tohle podle mě hodně vypovídá o charakteru. Nemá ani speciální požadavky. Chce jen rychlý led a pěkné počasí. A to my umíme zajistit. Škoda, že to teď skončí. Ale doufáme, že se k nám brzy vrátí ať už na dovolenou, nebo jako trenérka. Vždycky ji rádi uvidíme,“ říká šéf zdejší dráhy Roman Trojen, v jehož kanceláři se třepotají české vlaječky.
A v klubové restauraci se na zdi skví Sáblíkové podpis. Na obrovské detailní fotografii nohou v modré kombinéze a v bruslích. Ale ani ředitel, ani kuchař si nejsou jistí, zda patří Sáblíkové… „Míří sem tolik výborných rychlobruslařů. Třeba nizozemský vytrvalec Sven Kramer, jeden z nejúspěšnějších v historii, naposledy tu trénovalo norské a dánské olympijské družstvo,“ krčí rameny Trojen.
„Jezdím tam od roku 2004, vyhrála jsem tam svůj první velký závod – mistrovství Evropy v roce 2007, je to opravdu skoro můj druhý domov. Možná jsem tady strávila víc času než doma… Je to nejen místo na trénink, ale hlavně v létě máme dost času tady zajít si i s místními na pizzu, na procházku,“ vzpomíná sama 38letá rychlobruslařka. Většinou bydlela v apartmánech Spöglerhotels, prožila toho tady spoustu. I nepříjemnou nehodu, kdy se před olympiádou v Pekingu 2022 pořezala bruslí a skončila v nemocnici. Není divu, že už dostala i ocenění zdejšího bruslařského klubu za zásluhy o region i tento sport.
„Vyhovuje nám ta nadmořská výška okolo 1200 metrů, výborná příprava hlavně před závody v Salt Lake City a Calgary, kde je podobná. Máme tam kamarády a ty Dolomity okolo jsou úžasný,“ pokračuje trenér Novák. „Ano, Martina se už teď snaží poradit lidem okolo sebe, s trénováním může začít hned. Mám takový sen, že bude pokračovat po mně a stane se zárukou, že na ní navážou úspěšnými výsledky další čeští rychlobruslaři.“
Také vycházející hvězda, nyní 19letý Metoděj Jílek, který začínal na inline bruslích a jehož vede novozélandský kouč Kalon Dobbin, se tady loni zúčastnil juniorského mistrovství světa. Získal čtyři medaile včetně dvou zlatých a už drží i rekord dráhy na 3000 metrů (3:34,09). „Budeme držet palce všem sportovcům, kteří se tady u nás připravují, ale Martině a českému týmu speciálně. Několik lidí od nás v čele s ledařem Lorenzem Wenterem se už v Miláně stará o tamější olympijskou dráhu,“ dodává Trojen.
Až k vrcholu Rittner Hornu. Na lyžích nebo sněžnicích…
Rychlobruslařská dráha stojí v centru nádherného sportovního areálu s fotbalovými hřišti i krytým plaveckým bazénem a krytou halou, kde hrají hokejisté místního Rittner Baum – ale i oni někdy pořádají zápasy pod otevřeným nebem uprostřed 400metrového ledového oválu. Projděte se poklidnou kolonádou osmitisícového městečka, kam rád jezdíval věhlasný psychoanalytik Sigmund Freund, a dejte si něco dobrého v některé z mnoha restaurací, bister či cukráren.
Ubytování doporučujeme ve čtyřhvězdičkovém Bemelmans Post, který sloužil jako hostinec a přepřežiště koňských spřežení už od 15. století, kdy hlavní tah ze středu Evropy přes Brenner do Itálie vedl právě tudy. Anebo pěkně stranou v přírodě v apartmánech na některé z farem sdružených v Roter Hahn.
Nespěchejte a také se vydejte i na lyže na nedaleký Rittner Horn. Poklidný rodinný skiareál, který je součástí sítě Ortler ski arena (spolu se Suldenem, Schnalstalem nebo Haideralmem), stoupá z Pemmern (1538 m) až k Schwarzseespitze a Rittner Hornu/Cornodel Renon (2260 metrů). Nabízí 14 kilometrů pohodových šesti sjezdovek s jednou kabinkovou lanovkou, sedačkou a dvěma vleky. Denní skipas stojí 43,50 eura dospělého, postačí i třeba dvouhodinový, materiál si půjčíte.
Nahoře na rozlehlých pastvinách s panoramatickými výhledy se můžete vydat na bezpečný výlet na skialpech, nebo běžkách, najdete zde i značené cesty pro sněžnice a pěší. O nekonečné letní nabídce tras všeho druhu ani nemluvě. Za pozornost stojí místní unikátní jílové pyramidy s kamennými klobouky, zřícenina hradu Castelpietro, ale hlavně nádherné výhledy na okolní horské kulisy. A na Feltunerhütte uprostřed mírňoučké sjezdovky pod vrcholem si pak za odměnu poručte jiskřivé prosecco a výtečné fusilli s krevetami.
Po celé náhorní planině jezdí také vláček Rittnerbahn na půvabné úzkokolejce. Jistě, veřejná doprava je taky tady s Ritten kartou zdarma. A pokud se vám zasteskne po ruchu města, večer pak stihnete návštěvu jihotyrolské metropole Bolzana, nekonečné serpentiny vás tam svedou do půl hodinky.
Tomáš Nohejl
