NezařazenéRas Al KhaimahZahraničí

Jak jsem poznával Ras Al Khaimah

Putování dalekou Arábií – tak nějak by se mohla jmenovat další kniha Karla Maye, kdyby svého hrdinu poslal ještě o kus pouště dál, než do Bagdádu nebo Cařihradu. A Kara ben Nemsí by se na Arabském poloostrově určitě nenudil.


Dnešní podoba arabského poloostrova se samozřejmě velmi liší od dob německého spisovatele, ale pokud je člověk otevřen novému a vnímá okolní svět, i v dnešní přetechnizované době může zažít zajímavá dobrodružství. Já jsem se do této oblasti dostal poprvé až v roce 2019 a to zejména z pracovních důvodů, jelikož jsem dostal nabídku pracovat pro emirát Ras Al Khaimah a jeho zastoupení v zemích střední Evropy. Popravdě jsem si musel veškeré informace o tomto emirátu vyhledat – jen mlhavě jsem si vzpomněl, že jsem o něm četl v jednom z románů Fredericka Forsytha. I přes veškeré dostupné informace jsem ještě v letadle byl trochu napjatý v očekávání neznámého. Ale již přílet na mezinárodní letiště v Dubaji (zhruba po 6h letu) část napětí odboural a po přivítání v hotelu, do kterého jsem dorazil po další necelé hodině cesty z letiště, byl veškerý stres pryč.

 

Spojené arabské emiráty jsou konstituční monarchií a zároveň federací 7 emirátů (Abu Dhabi, Dubai, Sharjah, Ras Al Khaimah, Ajman, Fujairah, Umm Al Quwain – nazývané často pouze zkráceně Emiráty) a nacházejí se v severovýchodní části Arabského poloostrova, na pobřeží Perského (Arabského) zálivu s pevninskými hranicemi s Ománem a Saudskou Arábií. Většina území je nížina, ale zejména v Ras Al Khaimah si na své přijdou i milovníci hor – byť pohoří Hajar nevypadá zrovna jako třeba Alpy. Díky podnebí zapomeňte na zalesněné stráně, ale když se vydáte na nejvyšší horu Jebel Jais, která ční do 1934 m nad moře, tak se vám naskytne pohled, který rozhodně stojí za to. SAE byly založeny v roce 1971, zejména na obranu proti zahraničním zájmům poté, co byla koncem padesátých let v oblasti nalezena ropa. Moderní historie je tedy poměrně krátká, ale celkově sahá až několik tisíciletí nazpět.

 

Ještě, než jsem do SAE odletěl, tak jsem hledal co nejvíce informací o Ras Al Khaimah – každý emirát má přeci jen trochu jinak nastavená pravidla, třeba ohledně alkoholu. Zatímco v jiných emirátech musíte mít na nákup alkoholu licenci, nebo je alkohol zakázán úplně (tzv. suchý emirát je třeba Sharjah), tak Ras Al Khaimah je velice benevolentní – pokud máte potřebu, tak ve specializovaných obchodech ho koupíte bez omezení. Proč o tom píšu – kolegyně mi totiž na první dvě noci zajistila jeden z mála hotelů v emirátu, který je „suchý“, tedy je v něm zákaz prodeje a veřejná konzumace alkoholu (ale pokud máte vlastní a popíjíte v pokoji, nikomu to nevadí) – takže po 8h cesty a otevření minibaru s úmyslem „dát si jedno orosený po cestě“ jsem nakonec skončil u lahve vody. Ale popravdě, ono mi to ve finále vůbec nevadilo.

Hotel, ve kterém jsem bydlel se nachází na nově budovaném poloostrově Al Marjan. Jedná se o umělý ostrov, inspirovaný podobnými třeba v Dubaji. Ras Al Khaimah totiž dřív patřil mezi chudší emiráty, ropou nikdy neoplýval a jeho hlavním zdrojem příjmů byl obchod s perlami, kořením a datlemi. V dnešní době se proto snaží rozvíjet infrastrukturu potřebnou pro cestovní ruch, ne v tom nejmasovějším měřítku (hotely v mrakodrapech tu nehledejte), ale spíše v „butikovém“ stylu – více zaměřenou na rodinnou pohodu a dobrodružství. Ostatně, co se hotelových kapacit týče, je zhruba na úrovni 20 procent toho, co nyní nabízí Dubaj. Další změnou oproti Evropě je, že vepřové klobásky, šunku a párečky tu ve snídaňové nabídce nenajdete – na druhou stranu, místní kuchyně je tak rozmanitá, že mně osobně ani nechyběly. Naopak, pestrá nabídka zeleniny a pokrmů typu hummus jsou v tomto klimatickém pásmu ideálním startem do nového dne. K tomu různé čerstvé ovoce a ovocné džusy a o dostatek energie je postaráno. A pokud by se někdo bez toho kousku prasátka přeci jen neobešel, tak existuje několik restaurací, které mají výjimku a mohou servírovat třeba originální prosciutto…tolik k otázce tolerance. Ostatně, v Ras Al Khaimah můžete kromě mešit narazit i na kostely nebo budhistické chrámy – částečně je to dáno tím, že je zde v poměru k původním obyvatelům naprostá většina přistěhovalců, částečně tím, že panovník Ras Al Khaimah je velmi osvícený a svůj emirát staví na otevřenosti a toleranci. Samozřejmě v rámci určitých mezí, ale to, co je vám dovoleno zde, budete v okolních emirátech a státech hledat marně.

Mám po snídani a čekám na řidiče, který mi ukáže krásy a přírodu emirátu…tak zase příště u dalšího dílu mého putování po Ras Al Khaimah.

 

Text a foto Karel Zelený

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button