Kam jet?Kanárské ostrovy Novinky Španělsko Zahraničí

GR 131 přechod Kanárských ostrovů, poslední ostrovy a pak adiós!

Newsroom TTG8. 7. 2025

Přečteno za 4 min.

A je tady poslední pokračování dlouhé cesty s nádherným završením v podobě ostrova La Palma. Na tom se shodli oba bloggueři a hlavně neuvěřitelní horalové a milovníci přírody, Jakub a Ivo, že La Palma byla třešničkou na dortu. A tak se s námi vydejte na poslední kilometry skrze dva ostrovy, které se sobě zdánlivě podobají, ale přitom je každý jiný. A užijte si jejich vyprávění, které lze napsat jen tehdy, když opravdu něco prožijete, a ani nejlepší AI vás nemůže nahradit.

Foto: archiv Jakuba Šolce a Iva Fikrleho

La Gomera, ostrov, kde slunce pálí a mlha chladí

Napsal: Ivo Fikrle

San Sebastián de la Gomera → Playa de Vallehermoso, celkem nachozeno 586,76 km, nastoupáno 23 830 m

La Gomera nás vítá typickým tropickým počasím. Je dusno, vedro, na obloze ani obláček a slunce pálí. Díky složité logistice našich přesunů mezi ostrovy jsme celý včerejšek strávili na trajektech a dnes vycházíme až po obědě. Na slunce je nádherný pohled, když vychází nebo když zapadá, ale teď ho máme přímo nad hlavou a moje dvoumetrové tělo nevrhá téměř žádný stín. Stoupáme do kopce a žhavý kotouč nám nedá ani metr zadarmo.

Ostrov má přesně takový tvar, jaký si představíme při slově ,sopka‘. Kuželovitý stratovulkán s kruhovým půdorysem, prudkými svahy, několika vrcholy a krátkou hřebenovkou mezi nimi. Čeká nás pořádné stoupání a v mém případě i bolestivé klesání.

Na prvních 11 kilometrech nastoupáme téměř 1200 m, ale odměny přicházejí rychle. Všude obrovské agáve, vysoké datlové palmy, kaktusy, banánovníky a spousta různých sukulentů, které milují tuhle rozpálenou a vyprahlou sopečnou krajinu. A všechno to kvete a voní. Oceán a dobře viditelné okolní ostrovy umocňují atmosféru. A přestože jsme asi 50 kilometrů od Tenerife, mocný Teide na nás z nebeské výšky dává pozor. Ty výhledy se mi nikdy neokoukají.

Bivakujeme ve 1200 m n. m. a po západu slunce rapidně klesá teplota. Noc je chladná a my se vyspíme dorůžova. Brzo ráno nás přikryla hustá bílá mlha, tak vstaneme a rovnou vyrážíme do kopce za sluncem. Cesta vede nádhernými vavřínovými lesy Laurisilva, které vytvářejí unikátní prostředí pro mnoho endemitů Kanárských ostrovů. Na dlouhou snídani se usadíme do sedla mezi dva kopce o 100 m výš. Jsme těsně nad oblačností a pod námi se převalují sněhobílé peřinky, přetékají přes hřebeny, mizí a zase objevují, jako by je někdo tahal za provázky a chtěl, abychom tady seděli ještě další hodinu. Úžasné divadlo. A protože umíme i chvíli mlčet, drzé ještěrky nečekají, až odejdeme, a bleskovými pohyby svými jazýčky sbírají drobky od naší snídaně nám přímo pod nohama. Musím upřímně říct, že tohle mi bude chybět.

La Palma: To nejlepší na konec

Napsal Jakub Šolc

Puerto de Tazacorte → Faro de Fuencaliente, celkem nachozeno 658,13 km, nastoupáno 28 299 m

La Palma byla od začátku ostrovem, na který jsem se těšil ze všech nejvíc, protože je neskutečně hutná a koncentrovaná. Z hlediska velikosti patří sice k těm menším, ale zato převýšení od moře k nejvyššímu bodu je extrémní a na krátké vzdálenosti. Krajina se tu mění neskutečně rychle. La Palma je poslední z našich sedmi kanárských jednohubek a zároveň z hlediska trasy evidentní unikát. GR 131 tu drží poctivou hřebenovku – sedmdesát kilometrů v tahu po vrcholech, od těžkého začátku na severozápadě k lehkému konci jihu. Vzdušná linie, jakou jinde nenajdeš. Jako by ten ostrov věděl, jak se vyloupnout a nabídnout hikerům ten nejlepší kanárský zážitek.

Začátek je tvrdý. Z Puerto de Tazacorte je to na Roque de los Muchachos (2426 m n. m.), nejvyšší bod ostrova, necelých 18 kilometrů a více než 2500 metrů poctivého stoupání. Cestou nahoru vidíme v dáli směrem na jih mohutný černý jazyk, táhnoucí se z hřebene až do oceánu. Odkaz erupce Cumbre Vieja z roku 2021 je tu více než patrný. Tekoucí proud lávy si tehdy za 85 dní vzal až 3000 budov a změnil krajinu i životy lidí.

Postupujeme krajinou borových lesů, kde se úzká pěšinka hezky zakusuje do svahu. Mlha se drží v korunách, což vytváří nádhernou atmosféru. Postupně stoupáme nad oblačnost a pak už se jen kocháme výhledy. Neuvěřitelně hluboká Caldera de Taburiente se pod námi zalévá bílým mlékem. Hřeben zůstává jako čára mezi dvěma světy. Kilometry pomalé chůze po hraně kaldery jsou skutečnou oslavou života. La Palma je prostě fenomenální. S Ivem se shodujeme, že je to ten nejlepší ostrov, prostě to nejlepší na konec.

U refugio Punta de los Roques, ve kterém jsme strávili noc, dlouho snídáme s výhledem a pak pozorujeme, jak se mlha převaluje přes centrální hřeben ostrova. Jdeme pomalu a klidně. Nemáme kam spěchat, a tak si dopřáváme i odpolední šlofíček. Ležím na své siestamatce Gossamer Gear Thinlight Foam Pad, koukám nahoru a pozoruji, jak ty mohutné borovice kanárské drží na svých větvích ticho.

Trail nás vede dál až k Deseadě (1947 m n. m.), kde La Palma zase tasí svoje trumfy. Procházíme kolem kráteru El Duraznero, kde neskutečně kontrastují světle zelené borovice s utuhlou černou lávou. V podvečer předposledního dne už slunce pomalu padá a měsíc v úplňku se zvedá. V dálce se na horizontu objevuje Pico del Teide, který je od nás sto dvacet kilometrů daleko. Je to neskutečně silný moment. Nehnutě sedíme na vrcholu Deseady a pomalu se vnitřně loučíme s trailem.

Ráno posledního dne nás vítá další krásný východ slunce. Poslední sestup pak vede až k jižnímu cípu ostrova Faro de Fuencaliente. Jsou tam dva majáky vedle sebe a my nevíme, který si vybrat pro náš final touch. Nakonec jako náš cílový bod volíme symbolicky kříž, který stojí opodál. 11. června ve 14:29 kanárského času přichází poslední parťácké plácnutí, které uzavírá nejen tuhle pohádku O sedmi ostrovech a jednom oceánu, ale taky celý můj vysněný rok života na trailu.

Ve slaném mořském vzduchu je cítit vděčnost. Moje tělo to zvládlo a já mu za to děkuju. A děkuju taky Fikimu, skvělému parťákovi, se kterým jsem mohl prožít další úžasné dobrodružství.