Češi jezdí k Jaderskému moři od dob Rakouska-Uherska. Na konci 19. století je tam lákalo zejména lázeňství, většímu rozmachu turismu pak pomohla výstavba odbočky železniční tratě spojující Terst v dnešní Itálii s Vídní v roce 1873, která zastavovala v kopcích nad chorvatským městem Opatija. Vyplývá to z rozhovoru se slavistou a balkanistou Miroslavem Koubou ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.
Češi k Jaderskému moři podle Kouby v historii jezdili kromě lázeňských pobytů také kvůli dojmu exotiky a pocitu slovanské vzájemnosti.
Malá rybářská vesnička Opatija se podle Kouby začala měnit v jedno z nejluxusnějších lázeňských středisek Rakouska-Uherska v 80. letech 19. století, kdy ředitel železniční společnosti Jižní dráhy Friedrich Julius Schüler inicioval odkup vily Angiolina. Ta byla následně pod jeho vedením přestavěna na penzion, což v kombinaci s vlakovou dostupností odstartovalo rozsáhlou výstavbu prvních velkých hotelů na Jadranu.
Od 30. let 20. století se k vlakové dopravě začala přidávat i letecká, ta byla ale zpočátku určena jen pro bohatší klientelu. V roce 1920 byla založena Československá cestovní a dopravní kancelář (Čedok), která funguje do dnešních dnů. Kouba uvedl, že od dob svého vzniku zajišťoval Čedok pobyty na Jadranu, a to zejména vlakovou dopravou. Čeští turisté tam zpravidla jezdili přes noc, aby si svůj pobyt u moře co nejvíce prodloužili.
S větším rozmachem českého turismu na Jadranu se podle odborníka pojí určitá forma kolonialismu, kdy Češi začali při svých pobytech v ubytovacích zařízeních vyžadovat to, na co byli zvyklí z domova. Neměli například zájem o ochutnávky místní kuchyně, a tak jim letoviska vařila typické české pokrmy.
V době vzniku Čedoku začaly být také vydávány první knižní průvodci v češtině. V meziválečném období v nich byl například návod, jak na Jadranu zvládnout onemocnění malárií. “Doporučovalo se, aby si s sebou každý cestující vzal příruční lékárničku, která bude obsahovat chinin nebo dokonce kokain, jež by mu nemoc pomohly překonat,” popsal slavista.
Průvodci dále turistům radili, aby v jugoslávských zemích u Jadranu nemluvili německy, s ohledem na výsledky první světové války, a aby si s sebou nezapomněli vzít srbochorvatský slovníček. Němčina totiž byla vnímána jako symbol bývalé habsburské nadvlády.
Po Češích na Jadranu podle Kouby do dnešních dnů zůstaly z počátku 20. století pozůstatky turistického značení díky průkopnickým cestám Klubu českých turistů, který byl založen v roce 1888 v Praze.
Newsroom TTG / ČTK
