O tom, jak neztrácet optimismus v dnešní neutěšené situaci způsobené pandemií koronaviru Covid-19, jsme hovořili v Top Hotelu Praha s jeho generálním ředitelem Radkem Dohnalem a jeho majitelem a předsedou představenstva TOP HOTELS GROUP Vladimírem Dohnalem. 
Váš hotel je tu již 28 let, zažili jste za dobu jeho existence těžší situaci, než jaká panuje dnes?
Vladimír Dohnal: Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, ale dnešní situace je zatím nejhorší, co pamatuji. Po nuceném uzavření kvůli pandemii jsme znovu otevřeli hned v první možný den, tedy 25. května, a dnes máme v hotelu, který je největším kongresovým hotelem v Evropě, na téměř 900 pokojů jenom dvacet hostů. Abych si ale nestěžoval, už jsme tu měli dokonce i jeden autobus z Polska. Zatím se držíme, nikoho z personálu jsme nepropustili a doufáme, že to ustojíme. Dokonce jsme posílili obchodní tým, pomoci si musíme především sami, sedět a brečet není k ničemu. I když i efektivní pomoc zvenčí bychom uvítali, třeba ve formě odpuštění televizních poplatků, bohužel se tak zatím nestalo…
Radek Dohnal: Nejsmutnější je, když vejdete do hotelu a je tam prázdno, tak jako teď. Ono tomu bývá podobně vždy v lednu a v únoru, to je turistů málo, ale víte, že za pár dní tomu bude jinak. Dneska to tak není.
Máte představu, kdy by se věci mohly zase obrátit k lepšímu?
R.D.: Já bych to viděl tak na druhé pololetí příštího roku, ale samozřejmě se může stát zázrak… Naší hlavní náplní jsou kongresy, ty teď žádné nejsou, ale začínají se objevovat menší akce a přicházejí i akce přesunuté z jara. Máme ohromnou výhodu v tom, že máme hodně využitelných prostorů, pět kongresových sálů, 16 salonků a pět restaurací, takže můžeme účastníky podle potřeby rozdělit, mohou mít dokonce i vlastní vchod a nemusejí se vůbec potkat. A vybavení jsme i na venkovní akce, naše Japonská zahrada pojme až 1000 účastníků a je opravdu krásná.
V.D.: Dřív jsme mívali kongres zamluvený i sedm let dopředu, tak tomu už dlouho není, i velké kongresy se potvrzují třeba jen půl roku předem. A dnes klienti akci potvrzují na poslední chvíli, tak měsíc předem. Nemám samozřejmě křišťálovou kouli, abych věděl, kdy se situace vrátí do normálu, ale myslím, že jakmile se to trochu uvolní, lidi se zase začnou scházet a pořádat akce, už jim to určitě chybí. Pořád máme nové nápady a projekty, protože jakmile se zastavíte, je to konec.
Mezi vaše nové projekty patří i pronájem restaurace Lví dvůr na Pražském hradě. Není v dnešní době projekt trochu riskantní?
V.D.: Že bychom provozovali Lví dvůr, to mě doposud nikdy nenapadlo. Ale život přináší příležitosti a je třeba se jich chopit. Myslím, že by to mohlo vyjít. Je nesmysl si myslet, že tam budou chodit na oběd lidi, kteří jdou na procházku na hrad, tak tomu není a nikdy nebylo. Restaurace se pomalu rozbíhá, zatím to sice nejde stoprocentně tak, jak bychom chtěli, ale už chodí hosté, dělají se tam pracovní obědy a večeře a pár akcí už se taky uskutečnilo. S nadsázkou říkám, že jsme si Lví dvůr pronajali, abychom nemuseli propustit kuchaře z Top Hotelu, a vězte, že jsou opravdu výborní. O kvalitě našich kuchařů a číšníků svědčí i výčet událostí, na kterých jsme měli na starost catering, od oslav státního svátku na Pražském hradě, po oslavy státního svátku na českých ambasádách v zahraničí, např. v Berlíně, ve Vídni nebo ve Varšavě. Smlouvu na pronájem Lvího dvoru máme na tři a půl roku, když nám ji potom Správa Pražského hradu vypoví, bude nám vše, co jsme do restaurace investovali, a není to málo, k ničemu. Ale to už je riziko podnikání. Já jsem optimista, jak říkám, brečet není k ničemu.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
Naďa Rybárová
