Vysoký a směle vedený železniční most na trati Rhétské dráhy poblíž stanice Filisur budí údiv u cestujících i přihlížejících. Jako součást železniční trati Albula ve švýcarském kantonu Graubünden je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. 
Viadukt Landwasser je obloukový, 65 metrů vysoký a 136 metrů dlouhý železniční most na trati Rhétské dráhy poblíž stanice Filisur. Přes viadukt projede kolem 60 vlaků denně a ročně to dělá kolem 22 000 vlaků. Jakožto součást železnice Albula je viadukt od 7. července 2008 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.
Při jízdě ze stanice Alvaneu je vysoký obloukový most vidět už z dálky. Nejprve se přejíždí přes viadukt Schmitten-Tobel. Ze zatáčky na mostě lze sledovat, jak se vlak noří do 216 metrů dlouhého tunelu Landwasser. Železniční trať z Davosu do Filisuru se těsně před stanicí napojuje na trať Tiefencastel, a cestující tak mají výhled na viadukt ze severovýchodu. U mostu přes Landwasser odbočuje ze silnice z Alvaneu do Filisur pěší stezka, po které lze za nějakých 10 minut sestoupit k základům viaduktu.
Materiál a rozměry
Viadukt je postavený z tmavého vápence se nachází na trati z Tiefencastelu (v Plessurských Alpách) do Filisuru (v Albulských Alpách) ve švýcarském kantonu Graubünden v traťovém kilometru 63 070. Most se nachází na území obcí Bergün Filisur a Schmitten.
Železniční trať má v oblasti viaduktu sklon 20 promile a navíc je stočená do oblouku o poloměru 100 metrů. Řeka Landwasser je zde přemostěna šesti klenbami o rozpětí 20 metrů, které spočívají na pěti vysokých pilířích. Rozteč pilířů mezi středy je 23,5 m. Jihovýchodní opěra mostu leží uprostřed vysoké skalní stěny a koleje vedou přímo do 216 m dlouhého tunelu Landwasser. Zdivo má objem asi 9200 m3 a je obloženo vápencovým dolomitem. 
Stavba
Most postavila v březnu 1901 firma Müller & Zeerleder a stavbu vedl inženýr Alexander Acatos. Již v říjnu následujícího roku jezdily po viaduktu první vlakové soupravy. Po dobu výstavby byla položena lehká železniční trať od silnice Albula vzdálené asi 800 m a vápencového lomu, který se nachází zhruba půl kilometrů po proudu řeky. Přímo u lomu byl kamenický závod, který kámen zpracovával pro účely výstavby tratě. Zvláštností bylo, že tři hlavní pilíře se stavěly velmi neobvykle bez lešení – a to jednak kvůli snížení nákladů a jednak z obavy, že by řeka Landwasser mohla lešení zatopit. Každý pilíř zpevňuje ocelová vertikální výztuha, která je zabetonovaná do základů. Po této ocelové konstrukci se pohyboval také= jeřábový most. S rostoucí výškou budovy se výztužná konstrukce prodlužovala směrem vzhůru a jeřábový most se vytahoval nahoru. Náklady na stavbu tehdy činily 280 000 švýcarských franků, což je dnes zhruba asi 3,6 milionu CHF (v přepočtu kolem 92 milionů Kč). 
Obnova po 106 letech
Po sto 106 letech od stavby viaduktu byla v roce 2009 provedena velmi potřebná renovace. Probíhala za provozu a náklady na ni činily 4,6 milionu švýcarských franků. Při rekonstrukci byl viadukt schovaný pod lešením a nedošlo k žádným výraznějším změnám podoby mostu. Konzervativní pojetí rekonstrukce bylo vynucené mimo jiné i vzhledem k zápis viaduktu do seznamu UNESCO. Tento statut neumožňuje výrazněji měnit tvář krajiny.
Při renovaci bylo zdivo bylo zpevněno betonovou injektáží a beton je zakrytý žulovým obkladem. Na mostě byly také renovován železniční svršek a ocelové pražce byly nahrazeny betonovými. Přibližně čtvrtinu prací bylo nutné dělat zcela bez provozu. Provizorní mosty mezi oblouky zase umožňovaly využívat most i během tvrdnutí betonu, bylo však třeba jet maximální rychlosti 10 km/h.
