Objevte pohostinnost „červeného kohouta“ v jihotyrolském Hillepranterhofu

Silnice zamíří mezi stromy a náhle se zvedne do prudkého svahu. Sjeli jsme z hlavní v jihotyrolském Etschském údolí ještě kousek před Meranem, v Marlingu. Pár serpentýn šplhá strmě vzhůru, až jako by cesta končila v lese… Opravdu jsme správně? Náhle se otevře nádherný výhled a krátká schovaná vracečka nás pošle ze stínu na světlo. Vítá nás Hillepranterhof.

Stavení nebo spíš usedlost tu stojí už dvě stě let. „Jeden dům jsme zbourali a získali výhled, druhý jsme postavili na místě části jablečného sadu,“ ukazuje Gertrud Kapfingerová. V tom prvním bydlí celá rodina, její manžel, dva synové i starý otec. Farmáři, kteří pěstují na 5,5 hektarech půdy převážně víno a pak i jablka nebo kaštany, ale věnují se také chovu včel a medu. V druhé budově, ještě vonící novotou, mají vinotéku a nad ní čtyři apartmány se jmény Apis, Malus, Vinea a Castanea pro dva až pět lidí.

Typický příklad členů sdružení Roter Hahn, podporující v Jižním Tyrolsku ubytování na farmách, které má poskytnout místním druhou oporu v životním koloběhu. Hlásí se k němu více než 1600 farem, pro něž je zemědělství jasnou prioritou, ale pronájmy zajímavým zpestřením života i vylepšením finanční situace. Aby se mohli označit logem červeného kohouta, musejí však naplnit řadu přísných kritérií.

Jen krátký pohled tady však stačí, abyste viděli, že to není žádný problém a pět žlutých kačenek, nejvyšší známku kvality, si hrdě zaslouží. Apartmány (v ceně od 160 do 210 eur za noc se snídaní pro dva) poskytují veškerý komfort v ložnici, obývací části, koupelně i kuchyni, výhledy na protější svahy lyžařského areálu Merano 2000. Dole v přízemí pak malý vinný bar s obchodem, příjemné místo na večerní posezení, když už venku přituhuje. „Něco přes milion eur,“ odhadují předloni dokončenou investici její majitelé.

„Děláme mladé víno, jen asi dva a půl tisíce lahví za rok, převážně pro naše hosty nebo sousedy,“ ukazuje Lukas, jeden synů, hlavně Chardonnay, Blauburgunder a zdejší druh Vernatsch. Znalec vína nedávno vystudoval zemědělskou školu, aby mohl navázat na rodinnou tradici. Ať už z úcty k práci předků, ale i proto, že zdejší právní předpisy jen obtížně dovolují prodávat půdu i nemovitosti lidem z jiných italských provincií, natož ciziny. Také proto mají místní lidé ke své zemi tak hluboký vztah. Ale stačí se jen porozhlédnout a vůbec se jim nedivíte.

Hilleprantnerhof leží zakousnutý na východním svahu asi tisíc metrů vysoko. Do obce s obchody i školou máte pět minut autem, na sjezdovky dvacet, nejbližší vrcholy míří až k 1500 metrům. „Dole v údolí na dohled vede 12kilometrová waalweg, jedna z vyhlášených turistických stezek podél vodních kanálů,“ ukazuje ještě Rainhard Kapfinger, otec obou synů. Zásobuje tam domácím moštem občerstvovací lednici.

Dýcháme zhluboka frišné horské povětří a… kocháme se. Ideální místo pro pár dní klidného spočinutí v přírodních kulisách. Sami, v páru, s dětmi. Jak je libo. Na úplné vypnutí a vláčné „čilování“, anebo tréninkový minikemp s běháním, na kole nebo na lyžích. V létě i v zimě. Záleží jen na vás.

Jen nedaleko odtud ale klokotá ruch mondénního lázeňského města Merana i s jeho promenádami, zámeckými zahradami Trauttmansdorff a stopami krásné císařovny Sissi. To kdyby se vám chtělo vyrazit si do kavárny, za rozlehlejším wellness nebo na opulentní večeři.

Ale tady si ji připravíte rádi klidně sami z místních čerstvých zdrojů. Hned za humny máte i zahrádku s výběrem bylinek, kterou založila maminka Gertrud. Jen si ustřihnout. A zrovna přichází děda Josef, zaříkávač včel, s pláství medu. „Ochutnejte, právě jsem ho vyndal z úlu,“ říká a sundává kuklu.

„Jsme obyčejní srdeční lidé, konečně se i s vámi můžeme podělit o naše štěstí, že žijeme na tak krásném místě,“ loučí se upřímně celá rodina.

Tomáš Nohejl