K čemu je zimní a letní letový řád

Četnost letů, časy odletů a obsluhované destinace letecké společnosti v průběhu času mění. Důvodem je rozdílná poptávka v různých obdobích roku, jíž se se dopravci v zájmu optimální využití  kapacit přizpůsobují. Letadlo, které nelétá, je totiž v hospodaření firmy značně ztrátová položky.

Jestliže například k moři do Bulharska cestující létají převážně v létě, letecká společnost spojení z Prahy do Burgasu zařadí do letního letového řádu a do zimní nikoliv. Naopak pokud lidé dejme tomu z Velké Británie chtějí v zimě cestovat za lyžováním do Švýcarska a jsou ochotni za to zaplatit, pak letecké společnosti zavádějí v tomto období lety z Británie do Švýcarska, protože rozhodnutí nelétat do Alp je spojené s vysokými náklady příležitosti (tedy možným ziskem, který aerolinky mohly získat, ale nezískaly).

Při tvorbě letového řádu je třeba brát v úvahu i jiné faktory, než je poptávka. Je to například vytížení letového parku, návaznost spojů, ale také převládající směr větrů v daném období, poměrná délka dne a noci a další. Pokud se společnost rozhodne některé lety provozovat, měla by na to mít dostatečnou kapacitu letadel, případně mít připravený způsob, jak kapacitu v případě potřeby opatří.

Aby v celosvětovém systému letecké dopravy vlivem neustálých změn nepropukal chaos, vymezila Mezinárodní organizace leteckých dopravců (IATA) dvě období – zimní a letní – při jejichž střídání se letové řády jednotlivých dopravců mění koordinovaně. Tato období IATA určuje podle toho, kdy se na podstatné části trhu v průběhu roku mění poptávka po letecké dopravě.

Na severní polokouli je hlavní období letní, na jižní zimní. Letní období trvá obvykle 30–31 týdnů (od konce března do konce října, tedy 7 měsíců). Zimní sezona podle IATA je kratší a trvá 20–22 týdnů (tedy 5 měsíců, stejnou dobu, po jakou v Evropě platí zimní čas). A stejně jako u letního a zimního času je okamžik změny z jedno řádu na druhý stanoven v noci ze soboty na neděli, kdy je provoz zpravidla nejslabší, a tudíž hrozí minimální riziko komplikací.

Dny přechodu z jednoho letového řádu na druhý se zároveň shodují s přechody mezi letním a zimním časem (pochopitelně jen ve státech, kdy je letní čas úředně nařízen). V době mezi začátkem a koncem platnosti zimního nebo letního letového řádu se přílety, odlety a obsluhované destinace víceméně nemění, i když k určitým úpravám docházet může.

Tyto dvě sezony –letní a zimní – jsou zároveň obdobími, na něž letecké společnosti sjednávají s letišti smlouvu o slotech – časových úsecích pro přistání a odlet letadla. Mít určitý slot vlastně znamená mít souhlas provozovatele letiště k přistání a odletu ve vymezeném časovém intervalu.

IATA a přidělování slotů

Byly doby, kdy na kapacitu letišť byl mnohem menší tlak než nyní a povolení k odletu a přistání si letecké společnosti jednoduše dohodly s letištěm. Když provoz na letištích začal houstnout, vyvstala potřeba celkové koordinace a kontroly. A právě tyto funkce od 70. let obstarává IATA regulovaným rozdělováním slotů mezi letecké společnosti.

IATA rozlišuje tři kategorie letišť z hlediska řízení provozu a koordinace příletových a odletových časů. Je to jednak úroveň 1 (nekoordinované letiště), úroveň 2 (letiště se sloty) a úroveň 3 (koordinované letiště). V létě roku 2019, před vypuknutím pandemie koronaviru, odbavilo 204 letišť s koordinovaným odbavováním 43 % cestujících.

Mezi letiště úrovně 2 patří menší letecké uzly, jako je Salcburk, Newcastle, Hajdarábád, Calgary a další. Na úroveň 2 patří kupodivu i některá větší letiště, jako je Chicago O’Hare (ORD), Los Angeles International (LAX) a Newark (EWR), neboť nevyžadují intenzivní koordinaci. Letiště úrovně 3 jsou velké dopravní uzly jako New York JFK, Toronto, Londýn Heathrow, Curych, Dubai International (DXB), Džidda a další. Tato letiště jsou nejdražší a nejobtížněji dostupná.

Sloty jsou přidělovány mimo jiné i s ohledem na předchozí dlouhodobé užívání. Pokud určité sloty, jichž je na každém letišti omezený pocit, jsou pro některé aerolinky cennější než pro jiné, nastupuje obchod. Cena slotu závisí také na denní době a jí odpovídající poptávce. Proto například nízkonákladové nebo charterové společnosti, které chtějí cenu letenek držet co nejníže, využívají levnějších slotů v méně oblíbených časech. Letecké společnosti, jimž určitý slot nebyl přidělen, ale které o něj mají silný zájem, platí za atraktivní sloty i miliony (v dolarech).

Sloty organizace IATA přiděluje leteckým společnostem podle jasně vymezených pravidel, tzv. Worldwide Airport Slot Guidelines (WASG). A právě zde je důležité vymezení dvou období roku, zimního a letního. Letecké společnosti žádají o letištní časy a jejich využití vždy po některé z těchto období.  Dvakrát ročně se koná konference IATA, na níže se sloty finálně přidělují.

Jakmile letecká společnost letištní slot jednou získá, může si jej ponechat ponechat na dobu neurčitou. Platí však pravidlo „use it, or lose it“ – slot je třeba opravdu využívat, jinak o něj aerolinka přijde. Na rušných letištích, jako je Sydney, Londýn Heathrow, Tokio Haneda nebo New York JFK, musí letecká společnost během letové sezony odbavit nejméně 80 % letů v příslušném slotu, jinak na něj v dalším období ztrácí nárok.

Od plánování k zákazníkovi, a zase zpět

Letové řády se připravují na dvě období dopředu, tedy na následující období a období po něm. Strategie pro dané období se však stanovuje ještě s větším předstihem. Po uvážení všech zmíněných faktorů se formuje letového řádu. Ten se dále cizeluje do nejjemnějších detailů a koordinuje s letišti a partnerskými leteckými společnostmi. Hotový letový řád poté čeká zveřejnění a zavedení do prodejních systémů, kde letenky na jednotlivé spoje nakupují cestující, cestovní kanceláře a další zájemci. Tvorba letových řádů tím však nekončí, protože prodej přináší vedle peněz i cenné informace o tom, zda se letový řád sešel s poptávkou a očekáváním zákazníků nebo nikoliv. A toto poznání vstupuje do plánování letových řádů na další období.