Radek David: Češi se učí jíst kvalitní potraviny, v restauracích je ale nenajdou

Základním problémem je, že velká část restaurací nedodržuje hygienické normy, ty kontroluje hygienická služba ministerstva zdravotnictví. Kontroly v restauracích provádí i Česká obchodní inspekce, ta se však nezaměřuje na kvalitu potravin, ale soustřeďuje se na férové jednání směrem k zákazníkům. Jen v loňském roce provedla 4279 kontrol a porušení zákona zjistila v 1140 případech.

Problém není jen v nákupu levných a nekvalitních surovin, ale i v jejich skladování. V loňském roce rozdali hygienici 6170 pokut za bezmála 13 milionů korun a v dalších stovkách restaurací nařídili nápravu nebo omezili provoz. Nejčastějším prohřeškem bylo právě skladování potravin. V restauracích se velmi často nedodržují teploty v lednicích, maso se pak rychleji kazí. To ale není pro některé kuchaře překážka – jsou schopni podávat je hostům. Dalším problémem je nepořádek v kuchyních v podobě poházených obalů od potravin, ve kterých se tvoří plíseň a rez. To už není nedbalost, ale hazard se zdravím zákazníků.

Foto: archiv Radka Davida
Foto: archiv Radka Davida

Signálů, jak poznat dobrou restauraci, je hned několik. Rozsáhlý jídelní lístek také vypovídá o kvalitě pokrmů. Je-li jich na jídelním lístku mnoho, není v silách kuchaře připravit je z čerstvých surovin. Přestože hostům je z hygienických důvodů zakázán vstup do kuchyně, určitou známkou kvality může být otevřená kuchyň, tedy taková, do které může host alespoň trochu nahlédnout. Na kvalitu jídla samozřejmě ukazují i podezřele nízké ceny, je jasné, že u jídel v ceně kolem 80 korun kuchař musel použít nekvalitní surovinu nebo polotovar.

Odrazem spokojenosti zákazníka s kvalitou jídla by mělo být spropitné. V Česku tomu tak ale není, tři čtvrtiny Čechů spropitné platí, i když s jídlem nejsou spokojeni. Přes 80 procent restaurací ale spropitné bere jako kritérium spokojenosti s jídlem a servisem. Hosté českých restaurací nejčastěji dávají spropitné pět až deset procent z celkové útraty. Výše spropitného v Česku je v porovnání se světem průměrná. Jen v Americe se spropitné pohybuje kolem dvaceti procent, v Japonsku je zase považováno za urážku. V Česku ale spropitné zcela ztratilo význam, hosté je platí, i když jim jídlo nechutnalo nebo obsluha byla drzá. To by se v jiných zemích nestalo, například ve Francii, je-li host s něčím nespokojen, často nezaplatí ani za jídlo.

 

Radek David, šéfkuchař restaurací la Veranda a Babiččina zahrada

 

Související články

5 komentářů

  1. Pokud by se v ČR dodržoval tento hezký francouzský zvyk – naplatit za nekvalitní jídlo – většina kuchařů by asi umřela hlady. Vlastně nechápu, jak se vůbec mohou za kuchaře vydávat. Hrůza. Osobně se snažím ignorovat restaurace s nekonečným seznamem jídel, všech těch „kuřecích prsíček s broskví“. Vždyť přeci každý soudný host musí vědět, že to vše pochází z mrazáků a nemůže to být poživatelné. Jsem ze Západu zvyklý na nabídku tří čtyř jídel. Ale ta za to opravdu stojí!

    1. Kuchaři za to často nemohou, že vaří blafy. Tlak zákazníků je nekompromisní… Vyrazte mimo Prahu a dívejte se kolem. „Meníčko“ prostě musí stát kolem 80 korun, jinak lidé nepřijdou. A cožpak se za ty peníze dá něco normálního uvařit? Pracuji v oboru dlouhá léta, věřte mi…

  2. Nejlepší restaurace v Praze? Vietnamská tržnice Sapa. Vše dokonalé, vše čerství, vše za 80-90 Kč
    Anarchista

  3. Myslím, že pravda je někde jinde. Skrývá se v hlubinách české duše, které prostě nepovažuje jídlo za něco natolik důležitého, aby se s ním příliš zabývala, anebo za něj utrácela významnější sumy. Podle toho to také vypadá. Kuchaře z toho vynechte, za nic (obvykle) nemohou. Prostě mají jen těžký život – všichni chtějí ty hnusy za osmdesát. Kdyby byly ochotní zaplatit víc, kuchaři by byli šťastní, veselí a vážení. Věci se mění, ale dokud se nenaučíme pouštět chlup, nic moc se nezmění.

  4. Naprosto souhlasím s vyjádřením Radka Davida v čísle 12 TTG na stránkách Hyde Parku o nedostatku kvalitních potravin v restauracích. To, že nejsou vždy dodržovány hygienické normy je alarmující. Zkrátka nám chybí dobrá kontrola a náležité pokuty a netýká se to jen potravin. Těch hazardů se zdravím klientů je dnes čím dál více- i v supermarketech není vždy jasné, zda štítek s datem obchod nepřelepil, či nevyměnil. Je všaka dobré, že se kontroly zaměřují i na farmářské trhy, věřím, že většina prodávajících je poctivá, ale přesto je kontrola nutná. Problémem je také skladavání potravin v horkém létě. Letos jsme si to užili. A spropitné v restauracích? Je pravdou, že je občas dáváme, i když nejsme spokojeni. Snad máme pocit, že v očích číšníka narosteme jako boháči, když mu dáme pořádný obnos. Někdo to zkrátka potřebuje. Źe tím kazíme kvalitu služeb, to si každý neuvědomí. Spropitné dám ráda a nejen v restauraích, když je vše v pořádku, jak slušné chování tak dobrá kvalita.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button