Tentokrát musím trochu oponovat mým dlouholetým kolegům z cestovního ruchu. Přestože velmi ctím aktivity Jaromíra Poláška, ředitele Jihočeské centrály cestovního ruchu, neztotožňuji se ani s jeho názorem „jak čápi rádi uzeniny“ ani s článkem „patláma, patláma “ pana Zeleného.
Já jsem totiž stoprocentně pro sdružení agentur CzechTourism, CzechInvest a CzechTrade. Jenom mi tam trochu chybí Česká centra, patřící Ministerstvu zahraničních věcí (MZV), která často cestovní ruch tak rády dublují. Nebo ta zůstanou stranou? Pokud v jednotlivých „sekcích“ oné sdružené organizace – jedno, jak jí budeme říkat–, zůstanou silní a odborně fundovaní jedinci, svou pozici si prorazí. Dnešní zglobalizovaná doba vyžaduje, aby si na první pohled vzdálená teritoria hledala a našla společnou notu.
Vždyť to znáte. Stejně z každé akce, veletrhu nebo workshopu vzejde jednoduchá otázka: „A jak se tam k vám jede?“ Ve světě se dnes už jednooborové veletrhy nevyskytují – všude se kombinuje cestovní ruch a s autosalónem, někdy s interiérovým vybavením, designem, architekturou, podnikatelskými pobídkami, které se hodí do hotelů a dalších zařízení.
Klasický příklad jsem zažila na EXPO v Miláně před několika lety. Přestože veletrh měl své technické zadání, kterým byla „voda–ekologie“ a symbolem byl „strom života“, polovina z vystavujících zemí ( a dokonce i velké evropské, jako třeba Francie) naprosto tvrdě najely na téma cestovní ruch, ve svých pavilonech otevřely fungující restaurace a regiony těch zemí se tam střídaly v propagaci turismu jako na běžícím pásku.
Tím chci říci, že je cestovní ruch jako houba prorostlý ekonomikou, kulturou, zemědělstvím, dopravou a mnohým dalším, takže silná jednotná značka, dobří stratégové i pracovití reprezentanti nám mohu jenom pomoci.
A to, že ubudou místa na teplých zastoupeních, to je holt už úděl každé reorganizace.
Nora Dolanská
autorka působí v Karlových Varech jako manažer a PR manažer pro UNESCO
Enter the text or HTML code here
