Miloš Podpěra: Začalo to knížkami a dětskými sny

O životní cestě od dětských knížek plných cestovatelských dobrodružství přes studium fyziky a práci s počítači a v IT službách až po vedení specializované cestovní kanceláře jsme si povídali s Milošem Podpěrou, ředitelem a zakladatelem cestovní kanceláře China Tours.

Foto: archiv M. Podpěry

Foto: archiv M. Podpěry

Vyrůstal jste v hlubokém socialismu, kdy cestování nebylo běžné jako dnes. Vzpomenete si na svůj první cestovatelský zážitek?

Až do roku 1989 to pro většinu z nás byla doba, kdy se cestovat chtělo, ale nesmělo. Nebyl jsem na tom jinak, tak jsem si alespoň četl v knížkách, které podněcovaly fantazii a živily touhu rozjet se do světa. S nadšením jsem hltal knihy Thora Heyerdahla Ve znamení Kon-Tiki o plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie a Akuaku o archeologických vykopávkách a tajemných dobrodružstvích na Velikonočním ostrově, ale nevěřil jsem, že se tam někdy podívám. Když jsem pak v roce 1996 ostrov navštívil, hezkou chvilku mi trvalo, než mi došlo, že se mi můj dětský sen splnil.

 

Byl to jediný dětský sen spojený s cestováním?

Ne. I druhý sen byl spojen s mou dětskou četbou, kdy jsem hltal řecké mýty a báje sepsané Eduardem Petiškou. Moc jsem si přál podívat se tam, kde se odehrávaly příběhy antických bohů, a vidět Olymp. Tento sen se mi splnil v létě 1989, kdy jsem získal vytoužený devizový příslib a rozhodl jsem se cestu do vysněného Řecka zkombinovat s návštěvou Istanbulu.

 

Foto: archiv M. Podpěry

Foto: archiv M. Podpěry

K tomu se ještě určitě dostaneme, ale vraťme se k vašemu prvnímu cestovatelskému zážitku. Kam jste se poprvé vydal samostatně?

Jako teenager jsem pomáhal na studentské brigádě v Krkonoších stavět lanovku a na stavbě jsem se seznámil s několika studenty z tehdejší Německé demokratické republiky. Od nich pak přišlo pozvání k návštěvě Berlína, kterou považuji za takovou „iniciační“ výpravu. V osmnácti letech jsem se s batohem na zádech vydal vlakem na čtrnáct dní do německé metropole. Byl to křest se vším všudy a měl pro mě i několik zásadních cestovatelských ponaučení. Vyrazil jsem totiž s nesmyslně těžkým batohem do města, které jsem neznal, a tak jsem se orientoval jen podle známé televizní věže. Ve své velikosti vypadala, jako by byla nedaleko, ale jak známo, zdání klame a mně se nálož na zádech pěkně pronesla. Nehledě na to, že až na místě jsem zjistil, že jsem mohl jet pohodlně metrem.

 

Na první zážitky se nezapomíná. Co na vás ještě udělalo dojem?

Dnes už je to jen historie, ale tehdy na mě zapůsobil fakt, že město bylo nepochopitelně rozděleno na východní a západní část uprostřed ulic. Bydlel jsem u své známé ve východním bloku a její babička měla byt na druhé straně ulice v západním bloku. A ony se, byť bydlely nedaleko sebe, nemohly navštěvovat. Od té doby mě přitahují podobná řízením dějin uspořádaná místa. Viděl jsem to v Nikósii i na korejských hranicích. Ve své sbírce fotek mám zdokumentovaný příchod k hranici ze Severní Koreje a totéž z jihokorejské strany. Můžu tak zprostředkovaně na svých přednáškách jako jeden z mála tuto hranici virtuálně přejít.

 

V Berlíně jste byl ještě sám za sebe. Odkdy se datuje vaše „organizátorská“ činnost při přípravě cest?

To byla asi výprava do bulharských hor, kterou jsme někdy v roce 1982 podnikli s kamarádem. Už tehdy jsem si vzal na starost mapy a literaturu, naplánoval jsem spoje, zařídil jízdenky a vypracoval jsem detailní itinerář cesty. Tehdy jsem poprvé pochopil, že naplánovat se nedá všechno a že někdy to zkrátka z domova vypadá jinak než na místě. Proto si všechny zájezdy, které nabízíme, nejprve „osaháme“ sami.

Ale od té bulharské cesty se se mnou to organizování táhne až doteď. Do již zmíněné řecké cesty v roce 1989 jsem tak vedle Bulharska a NDR navštívil i Jugoslávii, Pobaltí a Polsko, kde se pořádala setkání sci-fi klubů, v nichž jsem se také angažoval.

 

Už jste naznačil, že cesta do Řecka spojená s návštěvou Istanbulu byla přelomová. V čem přesně?

Foto: archiv M. Podpěry

Foto: archiv M. Podpěry

Hned z několika důvodů. Ale ten nejvýznamnější se měl projevit až později. Jako absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze jsem po několika letech v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy pracoval jako programátor v Zenitcentru. Počítače mě bavily, ale práce v tehdejším „transformujícím se“ prostředí už méně, a tak jsem začal přemýšlet o tom, že se osamostatním. Programoval jsem a myslel jsem, že to tak už bude napořád. Ale na jaře 1990 jsem objevil inzerát dnes již neexistující cestovní kanceláře Burke, která pořádala poznávací zájezd do Řecka a Turecka. A tady se vracíme k mé návštěvě Istanbulu, nabídl jsem se totiž něco jako pomocný průvodce, který zná Istanbul i kus Řecka. Anonce zájezdu měla u veřejnosti úspěch, a proto byly na cestu vyslány ne jeden, ale hned dva autobusy. Dostal jsem na starosti jeden z nich a byl jsem hozen do vody. Bez zkušeností, ale s obrovským odhodláním. Ve zpětném pohledu vidím, že to bylo možné opravdu jen v té době a za našich podmínek. Zkrátka tehdy jsme se teprve začínali učit být cestovní kanceláří, průvodci, ale i klienty.

V průběhu zájezdu jsem se dopustil většiny typických průvodcovských chyb, ale brzy nato jsem měl příležitost k „opravnému termínu“. Na podzim téhož roku jsem vyrazil na vlastnoručně napsaný šestnáctidenní zájezd nazvaný Prodloužené léto v Turecku, který nejen že se povedl, ale dočkal se asi dvaceti opakování v mém provedení a mnoha dalších v několika cestovních kancelářích, které mi program uloupily… Nicméně tento úspěch vedl k mému angažování do dalších projektů CK Burke, takže jsem napsal i další itineráře po kontinentálním Řecku a na Krétu.

 

V té době jste ale stále podnikal v oblasti softwaru a IT služeb. Jak jste obě činnosti kombinoval a jak dlouho jste to zvládal?

Nejprve to šlo docela dobře, dokonce jsem se stal spolumajitelem softwarové firmy Triada a naprogramoval jsem i svůj první program pro prodej zájezdů, ale zároveň jsem toužil nebýt závislý jako zaměstnanec na CK Burke. Tehdy jsem se náhodou dozvěděl, že můj dávný kamarád z fakulty Jarda Lhota rozjíždí vlastní projekt v cestovním ruchu Heart Adventures, který se za pár let změnil na dnes známou CK Adventura. Nabídl jsem mu spolupráci a začal připravovat sportovně-poznávací zájezdy do Středomoří, tedy do Řecka včetně ostrovů, Turecka a na Krétu, což byla přesně moje parketa.

Foto: archiv M. Podpěry

Foto: archiv M. Podpěry

Od roku 1992, kdy jsem se nechal vyplatit ze své počítačové firmy, jsem se plně věnoval jen cestovnímu ruchu a přidával jsem itineráře dalších středomořských destinací, jako byly Korsika, Sardinie a Sicílie. V té době se v souvislosti se změnou řady zákonů tehdejších pět spoluvlastníků Adventury rozhodlo firmu vnitřně rozdělit. Zájezdy produkovalo pět samostatných cestovních kanceláří, ale prodávány byly společně pod názvem Adventura. Tento ekonomický model fungoval dalších deset let, kdy jsme si v rámci vnitřní nekonkurence rozdělili svět pro oblasti zájmu svého podnikání.

Moje cestovka dostala název Delfin podle oblíbeného zvířete ve Středomoří, kde jsem se stále cítil nejlépe. Později jsem do nabídky přidal Španělsko, Portugalsko a Izrael a v roce 1995 první zámořskou cestu do USA. Tehdy také došlo na Chile a Velikonoční ostrov, a tedy na splnění dalšího mého dětského snu.

 

A kdy jste začal inklinovat k východu, především k Číně?

Delfin měl cestu do Číny ve své nabídce poprvé v roce 1997, ale začátky nebyly přesně podle mých představ. Vše se změnilo až ve chvíli, kdy se jako spokojená klientka zájezdu po Spojených státech objevila dr. Ivana Bakešová. Když zjistila, že pořádáme i cesty do Číny, nabídla nám jako sinoložka s obrovskými zkušenostmi z čínského prostředí své služby. Tak byl nastartován vznik pozdější cestovní kanceláře China Tours.

 

Na konci devadesátých let jste ale stále působil pod hlavičkou CK Adventura. Kdy a proč došlo ke vzniku specializované cestovní kanceláře China Tours?

V cestovním ruchu jsme již v Adventuře měli nějaké zkušenosti a se společníky jsme začali někdy kolem roku 2000 diskutovat o dalším směřování firmy. Kolegové tehdy inklinovali více k outdooru a adrenalinu, zatímco já jsem více tíhl k poznávacím zájezdům. Zároveň jsme s Ivanou Bakešovou začali zjišťovat, že jméno Adventura momentálně nedává prostor dalšímu rozvoji poznávacích cest všeobecně, a tím i do Číny, což mi připadalo jako škoda vzhledem k dosaženému rozvoji obchodních vztahů v Číně. Se souhlasem ostatních společníků jsem proto v říjnu 2001 založil China Tours, s. r. o. Idea byla jasná: dělat kvalitní, kvalifikovaně odborné zájezdy do Číny na nemasovém základu, čili v malých skupinách a se specializovanými českými průvodci.

Domnívali jsme se, že jedině tak je možné nabídnout plné poznání navštívené země. Tento koncept se osvědčil a beze změny jej využíváme dodnes. Osamostatnění jsme dovršili na podzim 2004, kdy jsme přesídlili do vlastních prostor v Praze 6 a současně se stali stoprocentní dceřinou společností Adventury. Pak „se“ to nějak rozvinulo a nyní pořádáme zájezdy nejen do Číny, ale do celé Asie, od Íránu po Japonsko a od Číny po Indonésii.

Foto: archiv M. Podpěry

Foto: archiv M. Podpěry

Máte syna a dceru. Budou jednou vašimi nástupci?

Tak daleko nevidím a nemohu a ani nechci rozhodovat za ně, ale je pravda, že oba si vybrali jako studijní obor jazyky spjaté s naší teritoriální působností. Lukáš studuje sinologii na univerzitě v Olomouci a Anička se tam právě hlásí na japanistiku. Syn se navíc velmi intenzivně a úspěšně věnuje strategické deskové hře go původem z Číny, k níž jsem ho v dětství přivedl. Díky ní jsme již také procestovali kus světa a stále nás to baví. Dceru potom oslovily japonské žánry umění manga a anime.

 

Obloukem se vracíme na začátek našeho rozhovoru, k vašim snům. Máte ještě nějaké cestovatelské sny?

Jak už jsem říkal, dva největší dětské se mi podařilo již splnit, takže musely nastoupit sny dospělé. Byla doba, kdy jsem toužil po cestě kolem světa, ale přiznávám, že tajemnost takové cesty se již vytratila a navíc na ni ani nemám čas. Možná bych rád otiskl botu na Antarktidě a láká mě i Austrálie, ale mám co dohánět i v zemích, které sice máme v katalogu, ale nikdy jsem v nich z různých důvodů nebyl. To jsou třeba i Thajsko nebo Šrí Lanka. Pořád bude kam jezdit, ono je často pěkné se i vracet…

Když jsem se do svého milovaného Řecka po skoro 20 letech „pozemního“ cestování dostal poprvé na jachtě, byla to úplně nová země. A také bych si chtěl, až bude víc času, pořídit obytňák a udělat si aspoň půlroční výlet po Evropě.

 

[box]

MPodpera1RNDr. Miloš Podpěra (* 12. 4. 1960)

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Spolumajitel CK Adventura (1991), zakladatel a ředitel CK China Tours (2001), která se specializuje na poznávací zájezdy do Číny a Asie.

Mezi jeho koníčky kromě cestování patří cykloturistika, science-fiction, go a jachting.

[/box]

 

Tak šťastnou cestu, ať už se vydáte kamkoliv.

Lenka Neužilová

 

Více rozhovorů v rubrice Kapitáni cestovního ruchu naleznete ZDE.

 

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..