Lodž: Město básníka Tuwima a klavíristy Rubinsteina

Lodž rozkvetla v srdci Polska v 19. století. Básník Jarosław Iwaszkiewicz vzpomínal, že původně toto město – oáza textilního průmyslu – „vypadalo příšerně“ a bylo „doslova lesem komínů“. Průmysl však Lodži umožnil přímo šílené tempo rozvoje. Rychle vznikaly nové banky a úvěrová sdružení, vyrůstaly továrny, rezidence a dělnické domy. Všude mizela orná pole a přibývalo budov. Kapitál dovolil zaměstnat pokrokové architekty. Eklekticismus, secese a modernismus – tím žila Lodž, nazývaná polským Manchestrem, z důvodu všudypřítomného textilního průmyslu.

Zdroj:

Zdroj: Polská turistická organizace

Nicméně tato průmyslová Lodž nevznikla ze vzduchoprázdna. Několik stovek Lodžanů zde bydlelo už o čtyři století dříve. Zanechali po sobě domy kolem Starého náměstí a kostelík Josefa Zaslíbeného (Józefa Oblubieńca) z roku 1768, v ulici Ogrodowa.

Dnešní Lodž je městem básníka Tuwima a klavíristy Rubinsteina v moderním hávu. Když Lodží projíždíte, raději se soustřeďte na řízení, krása tohoto města natolik přitahuje pozornost, že snadno sjedete z cesty. Doba velkoprůmyslové Lodže 19. stol. po sobě zanechala především postindustriální architekturu. Lodži se povedlo fascinujícím způsobem propojit vymoženosti moderního města s historickým dědictvím. Pokud bychom parafrázovali slova sv. Augustina „Nakolik si vážíme vlastních dějin, takovou hodnotu máme“ – Lodž má velkou hodnotu – staré manufaktury a paláce průmyslníka Izraele Poznaňského zažívají zářná léta svého druhého mládí.

Číslo popisné jedna má v Lodži palác v ulici Ogrodowa, zvaný také lodžský Louvre. Interiéry tohoto paláce sloužily jako kulisy pro film Andrzeje Wajdy „Země zaslíbená“. Průmyslník Izrael Poznaňský říkával, že je tak bohatý, že si může dovolit stavět ve všech stylech. Jelikož si nemusel vybírat, plnými hrstmi čerpal z umění to, co v něm bylo nejkrásnější. Vytvořil tak palác, který je skutečným synonymem slova „krása“. Fasáda budovy je neobarokní a hojně zdobena sochami dělníků. Zevnitř převládají zdobení inspirovaná starověkem a židovskou kulturou. Vnitřek paláce je v eklektickém stylu. Dekorace jsou secesní. O rozmařilosti a bohatství paláce už před 100 lety kroužily legendy. Dnes se na tyto zázraky můžete podívat – v paláci sídlí Muzeum dějin města Lodže (Muzeum Historii Miasta Łodzi). www.muzeum-lodz.pl

Výkladní skříň Lodže, ulice Piotrkowská, jedna z nejdelších pěších zón Evropy, vám skýtá možnost procházet se mezi eklektickými a modernistickými domy a také netypickými pomníky. Na lavičce na ul. Piotrkowské si můžete posedět s básníkem Tuwimem, můžete si zde zahrát na klavír po boku Rubinsteina, podívat se do cestovního kufru spisovatele Reymonta a u stolu se potkat s lodžskými „králi“, průmyslníky: Poznaňským, Scheiblerem a Grohmanem. Lodž miluje neobvyklé pomníky. Na Piotrkowské je chodník slávy, tzv. Památník Lodžanů přelomu tisíciletí. Dlažební kostky se jmény slavných osobností jsou zasazeny do dlažby po délce 340 m. V Lodži má svůj památník dokonce i píseň. Činžovní dům v ulici Włókienniczké byl v roce 2004 ozdoben reliéfem – fontánou s postavami milenců u Kamenné ulice, jak o nich zpívá v populární skladbě Agnieszka Osiecka.

V Lodži se, kromě Piotrkowské, zajděte podívat také na Pasáž Meyera, nyní Moniuszkovu ulici. Je to soukromý trakt s eklektickými rezidencemi z roku 1886. Dělnické sídliště Kněžský mlýn se zachovalo v nenarušené podobě včetně paláce Edvarda Herbsta, neorenesančního zázraku z roku 1875, pokrytého valbovou střechou a belvedérem, tj. přístavbou s terasou. Nyní se v paláci nachází Muzeum umění s interiérovou expozicí a díly polských mistrů výtvarného umění: Matejky, Wyspiańského, Gersona, Chełmońského, Malczewského, Wyczółkowského a spousty dalších. www.msl.org.pl

V impozantní budově slavné manufaktury, bývalé továrny Izraele Poznańského, nyní sídlí obchodní galerie. Lodžská společnost s názvem Korbelová esplanáda (Kuflowa Esplanada) je místem, kde má současnost příchuť minulosti. Přes neogotickou bránu, zvanou Sudem Grohmana, v ulici Zadní (Tylna), vstoupíte do areálu tkalcovské dílny Ludwika Grohmana. Dále se v ulici Tymienieckého dochovala tkalcovská dílna z bývalé továrny Scheiblera a dělnická osada z cihel.

Skvělým spojením minulosti s požadavky současnosti je Geyerova Bílá továrna. V tomto komplexu klasicistních památek průmyslové architektury z let 1835–1837 se nacházela první lodžská mechanická soukenická dílna a tkalcovna s parním strojem, které zahájily provoz v roce 1839. Nyní se v této budově nachází polské Ústřední muzeum soukenictví (Centralne Muzeum Sukiennictwa), zatímco v neobarokním paláci Roberta Schweikerta s reprezentativním nádvořím nyní sídlí Evropský institut. Na kráse budově přidává valbová střecha s vikýři a italská zahrada v zadní části paláce.

Rozvoj Lodže měl vliv i na stav dopravy a městské kanalizace. První trambus neboli autobus připomínající tramvaj, poprvé vyjel na svou trať v roce 1898. Tento trambus jezdí v Lodži dodnes jako turistická linka číslo 0. S dějinami lodžských dopravních hybridů se můžete seznámit v Muzeu městské dopravy (Muzeum Komunikacji Miejskiej). www.muzeum.mpk.lodz.pl

Výstavba kanalizace byla zahájena teprve v roce 1925, nicméně všechno, co se v Lodži stavělo, bylo dokonalé, a to včetně kanálů. Proto vás také Lodž zve, abyste se podívali do její kanalizační sítě! Přístupný pro turisty je podzemní kanál Dętka, který měří 142 m po obvodu a je 2 m vysoký.

Lodžský hejnal, slavná melodie Prząśniczka (Přadlena) k textu Jana Czeczota, složena Stanisławem Moniuszkou, je hraná trubačem a hudebně spojuje minulost se současností.

Přetrvávajícím důkazem multikulturní tradice v Lodži je největší židovský hřbitov v Evropě (tzv. kirkut). Tento hřbitov je neopakovatelný díky svým rodinným hrobkám a kompletně dochované židovské pohřební síni. Obrovský hřbitov je místem posledního spočinutí pro 250 000 zemřelých.

Vedle židovského hřbitova se v Lodži nachází sloučený hřbitov: katolicko-pravoslavně-evangelický. V ulici Kiliňského stojí nádherná pravoslavná katedrála svatého Alexandra Něvského v rusko-byzantském stylu, na osmiúhelníkovém půdoryse s pěti apsidami a obrovskou kapacitou pro 850 osob.

V Lodži ukazují dějiny bohužel také svou stinnou stránku. Stanice Radegast je svým způsobem památníkem. Stejná dlažba, stejná dřevěná budova nádraží. Na dochovaném kolejišti u vedlejšího nástupiště vás autentický německý nákladní vagon přinutí, jako anděl smrti, abyste vzpomněli na zločiny proti lidskosti. Na nádraží také najdete Tunel paměti s expozicí toho, co z té doby zbylo, a také židovské náhrobky s názvy stanic, kde miliony lidí přišly o život.
Více informací na www.polsko.travel.

Destinací měsíce je Polsko, více článků najdete zde.

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..