LidéRozhovory

Lhotovi: Tak trochu jiná rodina

Pokračujeme v našem seriálu o rodinných firmách v cestovním ruchu u nás, ale po pravdě, tentokrát to bude trochu jiné. Za prvé těm dvěma nepatří celá firma, ale jen její podíl, a za druhé, ač to zní zvláštně, jako rodina vystupují jen pár let. Jak je to možné? Ptáme se Jaroslava Lhoty a jeho dcery Kateřiny z pražské cestovní kanceláře Adventura.

Foto: Luděk Neužil

Kateřina: Dá se tomu říkat, že mě mají rodiče ve střídavé péči.

Jaroslav: Přesně řečeno, jejích prvních třicet let se o ni starala maminka a dalších třicet let se budu starat já…

 

To zní zajímavě. Katko, jak to tedy bylo těch prvních třicet let a jaký byl váš pohled na tátu, který jezdil po světě? Chtěla jste být jako on?

Kateřina: Pohled na tátu žádný nebyl. Já jsem ho neznala, vyrůstala jsem jen s mamkou a sestrou. Takže žádné klišé typu vidím, co dělá táta a chci to dělat taky.

 

Takže vaše studium cestovního ruchu byla jen náhoda?

Kateřina: Naprosto. Aniž bych věděla, že táta má cestovku, dala jsem se na studium střední školy se zaměřením na cestovní ruch a na Jihočeské univerzitě jsem si při studiu ekonomie také vybrala tuto specializaci. Vlastně jsem se odrodila, protože máma i sestra jsou zdravotní sestry.

 

A jak jste nakonec zjistila, že jste se vlastně neodrodila, ale naopak, že jste instinktivně zvolila stejný obor, kterému se věnuje váš táta?

Kateřina: Bylo to ještě na vysoké, kdy táta přijel přednášet na univerzitu o Keni a Tanzánii. Tajně jsem se na něj šla podívat.

 

Ale to byla ještě dlouhá cesta, než jste zakotvila v Adventuře…

Kateřina: Nejen dlouhá, ale taky hodně klikatá. Nejdřív jsem v rámci výměnného studijního pobytu odjela do Spojených států, pak jsem dostudovala a chtěla nastoupit do cestovní kanceláře. Jenže to mělo háček, protože jsem neměla žádnou praxi v České republice, která byla vyžadována. A protože v té době jsme vstoupili do Evropské unie a otevřel se pracovní trh, tak jsem s přítelem zamířila do Velké Británie. V Londýně jsem pak strávila dva roky, ale nechtěla jsem zůstat natrvalo, protože i když se mi tam líbilo, město mě dost vysávalo. Chtěla jsem víc do přírody, a tak jsem se vrátila.

 

Takže po návratu přišla konečně práce v cestovní kanceláři?

Kateřina: Ale kdepak. Jsme pořád u toho, že jsem neměla žádnou praxi v Čechách. Ale protože jsem měla ekonomické vzdělání, šla jsem pracovat do Komerční banky a později do HSBC, kde jsem se dostala k velmi specializované práci, kterou u nás dělalo jen několik lidí.

 

Ale v té době jste již souběžně pracovala pro Adventuru?

Jaroslav Na to bych rád odpověděl sám. Je to sice dlouhý příběh, ale stručně řečeno, museli jsme se nejdříve seznámit. Po určitých pokusech a oťukávání jsem si dokonce myslel, že už k tomu nikdy nedojde, a pomalu jsem to vzdával, ale pak jsme si začali psát.

Kateřina: Já ho tehdy poprosila, aby mi podepsal praxi u sebe v cestovce, protože jsme ji potřebovali ve škole a já to vzhledem k cestě do Ameriky nestíhala. Jenže táta mi řekl, že to neudělá, že takhle se vztah rozhodně budovat nedá. Moc mě to tenkrát mrzelo a nechtěla jsem, aby si o mně myslel, že jsem nějaký podvodník. Dalších kontaktů jsem se pak dlouho bála.

Jaroslav: Vypadalo to beznadějně, ale Katka se najednou ozvala a zajímala se o průvodcování, tehdy ještě souběžně se svou prací v korporátní sféře v bance. Spolu s tímto „přechodným“ obdobím je v Adventuře už pět let. I pro nás byl její příchod zajímavý. Dostala se jako vystudovaný odborník na cestovní ruch do firmy, která sice již dlouho fungovala, ale byla budována amatéry v oboru.

 

Takže jste, Katko, kritizovala?

Kateřina: Pořád.

Jaroslav: Když jsme se dostali do první diskuse, tak jsme se málem zabili. Byli jsme právě na cestě po Ománu a strašně jsme se pohádali o investicích, nakládání s hotovostí a podobných věcech. Ze mě mluvil praktik a z Katky profesionál se zkušenostmi z finančnictví. Byl to boj, který s obměnami vedeme vlastně pořád, ale na dohodě a sblížení stanovisek stále pracujeme…

 

Jardo, respektujete její názor, navíc podložený ekonomickou praxí?

Jaroslav: Absolutně, ale zároveň vím, že kdybychom bývali firmu zakládali podle toho, jak se to má dělat, tak bychom dnes už dávno firmou nebyli, protože v devadesátých letech by cestovce úvěr nikdo nedal. Představte si, že by tehdy přišel vystudovaný fyzik do banky a žádal úvěr na cestovní kancelář. Zcela určitě by ho vyhodili.

Museli jsme postupovat nestandardně, což by, pravda, zase nešlo dnes. Katka to ze svého pohledu vzdělání, věku a změn, které se mezitím udály, vidí trochu jinak, ale to je pochopitelné. Navíc je skvělé, že má zkušenosti z korporátní sféry, které my nemáme.

 

Katko, co pro vás bylo rozhodující, že jste opustila velký svět financí a odešla do cestovní kanceláře?

Kateřina: Pro mě bylo nejdřív důležité utřídit si, jestli chci dál pokračovat jako kreditní analytik s dobrým platem a do určité míry výsadním postavením, nebo zcela změnit svůj život a odejít. Práce mě bavila, ale byla to velká nadnárodní korporace a hodně neosobní prostředí, a tak jsem ten krok udělala.

Věděla jsem, že platově půjdu dolů a že obrazně házím za hlavu vše, co jsem dosud budovala. Začínala jsem od nuly, ale táta mi vysvětlil, jaká budoucnost by v Adventuře mohla být. Viděla jsem v tom smysl a řekla jsem si, že by mi bylo líto, kdybych se na historii firmy, která je tu už čtvrtstoletí, nepodílela. Nechtěla jsem už pracovat pro někoho anonymního, chtěla jsem do toho jít, i když bylo jasné, že se toho budu muset hodně naučit.

 

Byl i táta tím důvodem?

Kateřina: To nemůžu říct před ním… Bylo mi jasné, že mu na tom hodně záleží, ale nebyl to hlavní důvod.

 

A nelitovala jste někdy svého rozhodnutí?

Kateřina: Doteď jsem nelitovala a myslím, že ani nebudu. Práce je o dost jiná než v bance, je mnohem dynamičtější a zábavnější.

 

A můžete uplatnit i nějaké své zkušenosti z dřívějška?

Kateřina: To se moc snažím, ale většinou se hned napoprvé nesetkám s pochopením. Je to každodenní práce…

 

A vy jste, Jardo, rád, že máte dceru ve firmě?

Jaroslav: Jsem, ale Katka se nezmínila o tom, že její cesta do firmy nebyla přímá a že jsme ji dvakrát odmítli ve výběrovém řízení. Nechtěl jsem totiž, aby nastoupila jako protekční dítko, které by pak nikdo neakceptoval. Chtěl jsem, aby její pozice v kompaktním kolektivu, do kterého přišla, byla od začátku čistá a pevná. Nakonec jsme jí s ředitelem Petrem Novotným nabídli uvolněné místo produktového manažera exotické cyklistiky.

 

A podle dosavadních výsledků jste udělali dobře, nemýlím-li se?

Jaroslav: Za dva roky se jí podařilo tento segment zdvojnásobit. Tomu ale předcházela veliká práce z její strany. Nezůstal kámen na kameni. Katka jednak zanalyzovala stávající stav, jednak připravila spoustu nových projektů a podařilo se jí exotickou cyklistiku úspěšně rozjet.

Kateřina: Pro mě bylo přitažlivé, že je to jeden ucelený projekt, kterému navíc ve firmě nikdo moc nevěřil, a proto se mu nevěnovala potřebná pozornost. Těší mě, že se mi snad podařilo postupně si vybudovat důvěru jak kolegů, tak klientů a že čísla rostou.

 

Exotická cyklistika je specifický produkt s mnoha náročnými technickými i logistickými aspekty. Jak se vymýšlejí nové destinace? Chodíte za tátou pro rady?

Kateřina: Ano, určitě se s ním radím jako s prvním, nechci udělat nějakou chybu, která by pošramotila dobrou pověst firmy.

Jaroslav: Katka je hodně pracovitá a cílevědomá, takže se třeba naučila rusky. Tím se otevřel celý region postsovětských republik, kde máme velký nárůst v Gruzii, Arménii, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, ale i v Rusku na Altaji. Ale není to jen tato část světa, díky ní jsme třeba zařadili Pamír, Barmu nebo Indii.

 

Z Katky je teď součást týmu a práce se daří. Co bude dál, chystáte generační výměnu?

Jaroslav: Před příchodem Katky dlouho nebyl ve firmě žádný rodinný příslušník, poslední dobou se společníky častěji přemýšlíme o budoucnosti. Tím, že jsme čtyři společníci, máme to o to složitější, že se musíme vždycky dohodnout, i když jsme každý jiný a máme k firmě trochu jiný vztah. Je nám všem kolem šedesáti, tak nás tyto úvahy neminou. Jediný, kdo to má vyřešené, jsem já. Mám sice tři děti, ale z nich jen Katka má o tuto práci zájem. Mám za sebe náhradu v podobě profesionála v cestovním ruchu, takže až přijde čas, předám jí otěže.

 

Katko, co vy na to?

Kateřina: Určitě by mě to někdy v budoucnosti lákalo.

 

Děkuji za rozhovor.

Lenka Neužilová

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button