Jaroslav Lhota: Jsem podnikatelem takřka proti své vůli

Motorkář, vodák, cyklista, letec. Nejen tím byl a je zakladatel cestovní kanceláře Adventura Jaroslav Lhota, univerzitním vzděláním fyzik a duší dobrodruh.

Foto: archiv J. Lhoty

Foto: archiv J. Lhoty

Pocházíte z Vysočiny a rád vzpomínáte na dětství strávené v lesích. Lákaly vás už tehdy vzdálené země a cestování?

Přemýšlím, odkud začít. Pokud si dobře vzpomínám, mě začalo cestování bavit až pár let po dvacítce. Do té doby jsem byl motorkář se vším, co k tomu patří. Někdy kolem svých 22 let jsem se dostal mezi lidi, kteří se věnovali turistice. Jezdili jsme po českých a slovenských horách, pak jsme přidali Rumunsko a já jsem cestování postupně přišel na chuť. Velkým zlomem byl pro mě rok 1986, kdy jsem se potkal s vodáky, kteří dělali něco, čemu se tehdy říkalo expediční rafting. Vzali jsme lodě a odjeli či odletěli jsme s nimi do světa. Tehdy těch možností pro nás nebylo tolik jako dnes, ale po jedné z extrémnějších výprav v bývalém Sovětském svazu jsem raftování definitivně propadl.

 

Takže jste se upsal vodě?

Po pravdě mi hodně změnila život. Někdy v roce 1987 jsme se vrátili z úžasné výpravy na sibiřský Jenisej a byli jsme plní elánu a nadšení. Byl konec 80. let, doba perestrojky, svět se začal otevírat a my jsme se rozhodli oslovit jednu americkou cestovní kancelář. Jmenovala se Sobek Expeditions. Dnes už sice neexistuje, ale tehdy byl její katalog zájezdů takovým naším snářem. Pořádala raftové výpravy do celého světa a my jsme jim tehdy pyšně napsali, že jim v nabídce chybějí některé země Sovětského svazu a že, pokud chtějí, tak bychom jim v této oblasti mohli pomoci. Odpověď přišla nečekaně rychle, protože se ukázalo, že Sobek Expeditions již delší dobu bezúspěšně usilovala o proniknutí do SSSR. Ředitel téhle cestovky se pak na své cestě z Moskvy zastavil na pár dní v Praze. Zjistil totiž, že překonat jazykovou a mentální bariéru mezi Američany a Rusy nebude nijak jednoduché a že my jsme přesně na půl cesty mezi východem a západem. Uměli jsme rusky i základy angličtiny a ruská mentalita nám také nebyla cizí.

 

Počátky vašeho podnikání se tedy datují ještě do předlistopadové doby?

Ano, Američané si uvědomili, že do Sovětského svazu by se mohli dostat přes nás, a tak jsme zahájili zajímavou spolupráci. Přes našeho kamaráda v Moskvě jsme se dostali k podrobným reportům z výprav sovětských vodních turistů, které zahrnovaly důležité technické aspekty pro sjíždění ruských řek, nástupní a výstupní místa, průjezdy peřejemi a podobně. Přeložené překreslené mapy jsme pak posílali do Ameriky. Nevím, jak moc naše informace nakonec využili, ale vím, že nějaké výpravy do SSSR zorganizovali. Za odměnu za naši práci nás pozvali na několik akcí, a mně se tak podařilo dostat se mezi americké raftaře.

 

S dcerou Katkou na průzkumné výpravě na Pamíru

S dcerou Katkou na průzkumné výpravě na Pamíru

Bylo to pro vás osudové setkání?

Svým způsobem ano, protože jako účastník několika expedic jsem se ujistil v tom, že vodní turistika je byznys, kterým je možné se živit. Do té doby jsme všichni do tohoto koníčku vkládali jen vlastní našetřené peníze. V té době také vznikla společnost, která uspořádala „Project RAFT“ (kde raft v názvu neznamenalo jen loď, ale i „Russians and Americans For Teamwork“). Dala si za cíl v rámci politického uvolňování propojit ruské a americké vodáky a v květnu 1989 se v Rusku uskutečnilo první neoficiální mistrovství světa v raftingu. Kromě Rusů a Američanů se zúčastnila asi stovka dalších vodáků z celého světa a bylo to něco úžasného. Atmosféra se nedá popsat, všichni spolu chtěli mluvit, ale s jazyky byl problém, tak jsem se stal jedním ze samozvaných tlumočníků. I to pro mě byla obrovská škola.

 

To už jste pomýšlel na vlastní podnikání?

Ještě zdaleka ne. Já jsem vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, ale jako fyzik jsem neměl šanci se uživit, tak jsem dělal spoustu jiných věcí. V té době ale bylo mým snem jezdit na raftu, dělat průvodce a instruktora, pracovat s lidmi. Moc mě to bavilo a cítil jsem, že by to byla práce pro mě. Nicméně bez zelené karty jsem neměl šanci, takže například v Rakousku pracoval jako instruktor můj indický kamarád, ale já jsem nemohl. Měl jsem sice nabídku na práci raftařského instruktora ze Severní Karolíny, ale tam se mnou zase nechtěla jít moje žena. A do téhle mojí situace přijely do Prahy dvě moje americké kolegyně ze závodů, které na moje naříkání, že nemůžu sehnat práci, reagovaly po americku. Řekly mi: Tak proč si nezaložíš vlastní cestovní kancelář? Tehdy, na jaře 1990, mi to přišlo absurdní, ale začalo mi to vrtat hlavou, až jsem se nakonec rozhodl, že si založím cestovku, abych mohl dělat průvodce.

 

Ale všechno bylo nakonec trochu jinak…

Samozřejmě. V roce 1990 jsem dostal od ministryně Vlasty Štěpové svolení, že mohu provozovat cestovní kancelář pod názvem Heart Adventures. Spolu s dalšími společníky jsme ji pak po dvou sezonách přejmenovali na Adventuru. Museli jsme se všechno naučit za pochodu, nebyla legislativa, byli jsme neposkvrnění jakýmkoli vzděláním vhodným pro podnikání. Tehdy jsem netušil, že mě čeká 10 až 15 let budování firmy. Kdybych to měl shrnout, jsem vlastně podnikatelem proti vlastní vůli. Mým snem nikdy nebylo podnikat, chtěl jsem být ten, kdo pracuje s lidmi v terénu. Zpátky ke kořenům se vracím znovu až teď, kdy zase více jezdím, průvodcuju a chystám nové projekty, což je na té práci nejzajímavější. Vedení firmy se tak věnuju už jen na půl úvazku.

 

Na kánoi ve Finsku

Na kánoi ve Finsku

A pamatujete si ještě na první zájezd, který jste uspořádali?

To si pamatuju úplně přesně, byl to raftový víkend v Rakousku, kde jsem v průběhu naší první sezony trávil všechny jarní víkendy.

 

Adventura si od začátku budovala pověst specialisty na aktivní dovolenou, ale přesto prošla zajímavým vývojem. Jak se firma v průběhu let profilovala?

V počátcích jsme se věnovali hlavně tomu, co jsme uměli. Já se staral o vodní turistiku, Tomáš Hyka o pěší turistiku a Petr Hlubuček o cyklistické zájezdy. V té době jsme nepředpokládali, že budeme dělat poznávací zájezdy, a vzhledem k tomu, že jsme každý měl startovní kapitál v podobě dobré znalosti některé z destinací, tak jsme okamžitě začali s turistickými zájezdy do Alp, Skandinávie a Nizozemí. Tehdy jsme poznávací zájezdy jednak neuměli, jednak jsme ani netušili, že se tímto směrem vydá i český trh. Snažili jsme se ale hned od vzniku vtisknout firmě duši, naše hodnoty a životní styl. Kromě pořádání těchto zájezdů jsme se v počátcích fungování věnovali i práci touroperátora pro americkou cestovku Sobek Expedition a později pro Mountain Travel a představovali Američanům především české a slovenské hory.

 

Co z počátků Adventury přetrvává v jejích programech dodnes?

Je zajímavé zpětně sledovat vývoj, na který jsme museli reagovat. Před rokem 1989 bylo vodáctví jedním z nejrozšířenějších sportů u nás a představovalo podobně jako chalupaření a trempování určitý únik. Adventura z tohoto těžila a v počátcích měla velkou část obratu z vodáckých akcí. Sázeli jsme na ně tehdy mnohem víc než na kola, kterým jsme moc nevěřili. Ale během dalších deseti let nastal takový boom cyklistiky, že například počet cyklistických vleků se z počátečního jednoho rozrostl na dnešních třináct.

 

Jak jste to jako vodák vnímal?

Musel jsem se přizpůsobit a začal jsem se naplno věnovat horskému kolu. Vodní turistiku nyní nabízíme jen od našich partnerů a už nepatří mezi naše klíčové disciplíny. Jedná se především o rodinnou vodní turistiku, extrémní raftové sjezdy u nás nehledejte.

 

Jako řidič a mechanik Tatrabusu CK Adventura v Mauretánii

Jako řidič a mechanik Tatrabusu CK Adventura v Mauretánii

Se změnou zaměření došlo i k příklonu k poznávacím zájezdům. Co vás k nim přivedlo?

My jsme relativně záhy došli k závěru, že podnikat výpravu do dalekých zemí, kde se skupinou nadšenců vyšplháte na tři nejvyšší hory a sjedete na raftu nejzajímavější řeku, nemá velkou klientskou základnu. Abychom si příznivce udrželi, museli jsme jim nabídnout i něco navíc. Stále se proto snažíme, aby všechny zájezdy splňovaly naše zakladatelské heslo, že má jít o dobrodružství těla a duše. Chceme, aby zájezdy měly svou vlastní tvář a byly něčím originální, aby to nebyly jen cesty od památky k památce a od toalet k toaletám…

Nevím, jestli se nám to vždycky daří, ale snažíme se o to i výběrem kvalifikovaných a zapálených průvodců, kteří znají nejen jazyk, reálie, ale umějí si poradit i s technickými problémy. To je třeba na cyklistických zájezdech bez debaty jedno z nejdůležitějších umění.

 

Dnes tvoří poznávací zájezdy zhruba polovinu vaší katalogové nabídky. Jezdíte po celém světě, na Asii využíváte svou dceřinou společnost China Tours. Jak došlo k jejímu vzniku?

Ten souvisí právě s rozvojem nabídky poznávacích zájezdů. Náš další společník Miloš Podpěra, ředitel a zakladatel CK China Tours, byl totiž prvním, kdo si v Adventuře uvědomil potenciál poznávacích zájezdů. Přišel s nápadem pořádat cesty do jihovýchodní Asie a Číny, kterému se ale tehdy v ryze outdoorové cestovce příliš nedařilo. Proto došlo k osamostatnění a úspěšnému rozvoji této specializované cestovní kanceláře. China Tours byla díky Milošovi takovou experimentální laboratoří pro poznávací zájezdy Adventury. Je pro nás partnerem pro tento kout světa, stejně jako spolupracujeme s America Tours na americkém kontinentu a s CK Trip v Alpách.

 

Adventura je na českém trhu již přes čtvrt století. Jak se vám dařilo skloubit podnikání s rodinným a osobním životem?

Přiznávám, že to bylo a je těžké ustát. Budování firmy je nesmírně náročné na čas a energii. Za ideální považuji, když se do podnikání nějakým způsobem podaří zatáhnout celou rodinu. Mně se to povedlo jen částečně. Mám tři děti ze dvou vztahů a v Adventuře nakonec pracuje jen moje nejstarší dcera Kateřina, která se věnuje projektu cyklistiky ve světě. Za dva roky se jí podařilo zdvojnásobit obrat a zaplnit úspěšnými produkty třetinu cyklokatalogu. Mám radost, že ji to baví.

Na kole v Tádžikistánu

Na kole v Tádžikistánu

Bude z ní jednou dědička vašeho podílu v Adventuře?

Těžko říci, všichni společníci máme dohromady jedenáct dětí a ona je zatím jediná, kdo ve firmě zakotvil. Ale jsme připraveni i na to, že se firma předá někomu cizímu. Největší chybou podnikání je budovat firmu pro své děti a pak být zklamán, pokud o ni nestojí. My jsme šli cestou profesionálního managementu, v Petru Novotném máme bezvadného ředitele a všechny mechanismy máme nastavené tak, abychom nebyli závislí a vše se dalo přizpůsobit okolnostem.

 

Předpokládejme, že toto je výhled do vzdálené budoucnosti, co vás ale čeká v nejbližší době?

Mám před sebou moc hezké projekty. V časové posloupnosti by to měla jednak být cesta, která je pořádána ke třicátému výročí působení značky Tatra na dakarské rallye a jíž bych se měl účastnit jako řidič, tlumočník a znalec místních poměrů. Na jaře mě čekají pilotní zkoušky, abych se mohl věnovat svému dalšímu koníčku, kterým jsou větroně. Těším se i na přípravu cyklistických zájezdů v Brazílii a jižní Indii, které chystáme pro rok 2017, a na cestu napříč Pamírem. Určitě se letos alespoň jednou podívám i do destinace svého srdce, kterou je Francie, a to nejen kvůli vínu a francouzštině. Do penze se opravdu ještě nechystám…

 

[box]

UVODNIJaroslav Lhota (RNDr., Ing.,1957)

Absolvent elektrotechniky na ČVUT a fyziky na Univerzitě Karlově založil se dvěma kamarády v r. 1990 cestovní kancelář Adventura. Nyní je jedním ze čtyř společníků a jednatelem společnosti Adventura, s. r. o. Ve společnosti vede oddělení cyklistických zájezdů.

Jeho koníčkem jsou všechny outdoorové sporty a nově i bezmotorové létání.

[/box]

 

Děkuji za rozhovor.

Lenka Neužilová

 

Více rozhovorů v rubrice Kapitáni cestovního ruchu naleznete ZDE.

 

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..