RozhovoryZprávy

František Kinský: Zapomeňte na zámky na Loiře, máme tu zámky na Orlici

František Kinský je renesanční člověk. Není to slovní kýč ani sémantická vata, je to pravda. Šlechtic, majitel lesů, polí a pískoven, stavař i zahradník, kavárník i galerista, znalec historie, umění i zastupitel. Jeho zámek v Kostelci nad Orlicí se pomalu, ale jistě stává pojmem ve východních Čechách. Ale největší úkol před ním teprve stojí: vysvětlit lidem, že svět nekončí za Hradcem Králové, ale že tam vzadu, pod Orlickými horami, je klenot, zámky na Orlici, které stojí za to navštívit.

František Kindký Foto: Jakub Frey
František Kinský Foto: Jakub Frey

Když jedete z Prahy na východ, kde poprvé cítíte, že se blíží domov?

Za Hradcem Králové. Přesně tam, kde se rovina začíná zvedat, tam, kde se moje oči mohou opřít o obrysy Orlických hor na obzoru. V tom místě cítím uvnitř sebe, že se vracím domů, do Kostelce nad Orlicí.

Jaký máte jako šlechtic vztah k majetku?

Majetek není jen něco hmotného, je to i vztah k dědictví, zodpovědnost k budoucnosti. Proto na vizitkách mnoha šlechticů nenajdete formální titul, jako je třeba hrabě, ale hezké české slovo hospodář. Já jsem také hospodář a mám zodpovědnost za to, co jsem zdědil a co předám dál. Nemohu tedy myslet jen na přítomnost, v tom je možná můj vztah ke svěřenému majetku odlišný.

Konkrétní příklad?

Když jsme v roce 1992 stejně jako mnoho jiných restituentů získali zpět lesy, museli jsme se k tomu nějak postavit. Naše lesy byly součástí velkého lesního závodu, který zahrnoval skoro celé Podorlicko a velkou část Orlických hor. A zrovna ten díl, který byl historicky náš, byl z velké části zasažen těžební činností. A tak musíte les obnovit, vysázet. Užitek z té části nikdy nebudu mít já ani můj syn, ale až moji vnuci a pravnuci. Kdybych myslel jen na zisk, nebudu hledět tak daleko do budoucnosti. A také jsme transparentní, nic neschováváme, všichni se mohou přijít přesvědčit, jak na svých majetcích hospodaříme. Mohou vidět, co se za dvacet let změnilo.

Slyšela jsem o nápadu „Navštivte zámky na Orlici“. Inspirace u zámků na Loiře?

Ano, mám to pořád v hlavě. Proč jezdit do Francie a obdivovat tamější zámky, když máme něco podobného, samozřejmě daleko menšího, doma. Zámky na jihu Čech, na jižní Moravě jsou docela navštěvované, ale nikde nenajdete takovou koncentraci krásných zámků jako u nás v Podorlicku. A navíc, většina z nich má soukromé majitele, takže se nejedná o sice krásné, ale anonymní státní zámky.

Dnes je v Evropě trend nejezdit daleko, ale poznávat to, co je za humny. Třeba i Angela Merkelová zdůrazňuje, že polovinu dovolené tráví doma, v Německu. Jak ale turisty k vám přilákat?

To je strašně těžké. Pro mnoho lidí končí svět za Hradcem Králové. Jako by tam byla bariéra, zábrana, za níž žijí jen lvi. A přitom naše zámky jsou rozvěšeny na Orlici jako perly na náhrdelníku. A nejen na Orlici, ale i kolem ní. Častolovice se svým zvěřincem, Doudleby s babiččiným dvorečkem, náš Kostelec s galerií a koncerty v parku. A pak je tu Opočno, Náchod, Rychnov, hrad a zámek v Potštejně atd. Krásná krajina, rozlehlé parky, zachovalá města, čistá příroda. Co chtít více? Jenže znáte to, pod svícnem je největší tma. Potřebujeme to tedy rozsvítit a na to už nestačíme sami. Potřebovali bychom i větší pomoc v propagaci ze strany kraje a státu.

Za hnutí Východočeši jste městským i krajským zastupitelem. V krajském zastupitelstvu jste šéf výboru pro kulturu a člen v dozorčí radě Zdravotnického holdingu, kde se potkává František Kinský se zastupitelem Kinským.

Chci být platný všude. Blízko mám ke kultuře, která je i přes svou důležitost pro obecnou vzdělanost jen takovou popelkou. Snažím se dohlédnout na spravedlivé rozdělení přidělených prostředků přímo dotovaných institucí. A samozřejmě získat další finance na podporu kulturních institucí v kraji.

Jste kreativní člověk. Před revolucí i po ní jste pracoval v reklamní agentuře. Nyní hospodaříte. Máte dva tisíce hektarů lesa, pronajímáte polnosti, máte vlastní pískovnu, provozujete kavárnu, chystáte se vybudovat na zámku multifunkční kulturní centrum. Co vás uspokojuje více: éterická práce s reklamními myšlenkami, nebo skutečná práce na majetku?

Návodná otázka, takže jste si vlastně odpověděla sama. Jednou se mnou dělali rozhovor do MF Dnes. Článek se jmenoval „Ten, který naučil jíst Čechy Ramu“. Pracoval jsem tehdy na kampani pro margarín. To jsem skutečně nechtěl, aby zrovna tohle po mně zůstalo. Když jsem v reklamě končil, měl jsem opravdu velkou vnitřní krizi z té marnosti, z té neuvěřitelné energie vkládané do banalit, do rozprav a dohadů, kdy se vše tvářilo, že jde o život. Nikdo mi tehdy neřekl, že to, co dělám, je hezké. Dnes když se procházím v parku a kolem zámku, zastavují mě lidé a říkají, jak je tady hezky a co se nám vše povedlo. Jsem rád, že jsme nedopustili, aby to tady dále chátralo a pustlo. Ty obyčejné pochvalné věty návštěvníků, to je velká odměna.

Amara Zemplinerová

Související články

2 komentářů

  1. Není nic příjemnějšího, než pocit že co dělám, má hlubší smysl a stálou hodnotu pro ostatní.
    Velmi obdivuji Vaši práci a chuť budovat, co bylo zničeno, s radostí a bez pocitu ublížení.

  2. Panu Kinskému bych rád vyjádřil poděkování za kultivované a milé průvodcovství pořadem „Modrá krev“ v ČT. Když jsem přemýšlel, proč mi ten pořad dělá tak dobře, vyšlo mi,6 že to bude tím, že v něm nevystupovali „malí“ lidé. Byli tam naopak vesměs ušlechtilí lidé se hlásící se k českému živlu, což mi navozovalo (v dnešní době vyhasínající) pocit hrdosti na to, že jsem Čech a Evropan. V dnešní době bezohledného úspěchu, je objev osobností integrujících slušnost, inteligenci a zodovědnost k okolí vzácným balzámem na korodující duši:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button