Zprávy

Eva Mráčková: Je Zlatá stezka dnes dost zlatá?

Prachatice oslavily v posledním červnovém víkendu Slavnosti Zlaté stezky již po čtyřiadvacáté. Zábava pro domácí, lahůdka pro návštěvníky. Umíme to využít?

Prachatice Foto: Eva Mráčková
Prachatice Foto: Eva Mráčková

Středověká obchodní Zlatá (de facto solná) stezka vedla z bavorského Pasova, kde se sůl z alpských ložisek překládala z lodí, do Čech více větvemi, z nichž nejstarší spojovala stará a duchovními vrchnostmi spravovaná města po obou stranách Šumavy: Pasov a Prachatice. Doložená je již od r. 1010; do současné doby byla její historie oživena 19 let před svým miléniem, když Pasovští a Prachatičtí spojili síly a zahájili tradici slavností připomínajících dobu tvrdé práce, která přinášela bohatství a rozkvět.

Slavnosti se dnes konají jen v Prachaticích. Zatímco na jedné z prvních infocest Pasovští předvedli skutečně některé úseky stezky od skladiště soli v Pasově přes zastavení na stezce se soumary v dobovém oblečení a jejich koňmi (ano, soumar není ten nákladem obtížený kůň, ale jeho pán) a malebný hraniční přechod na Mechovém potoce až po vjezd do Prachatic, na letošním press tripu jsme Pasov navštívili, ale po Zlaté stezce a její propagaci nenašli ani stopy ani v reálu, ani v tom materiálu pro novináře, který nám Pasovští uchystali. Asi tam letí jiné atrakce, kterých pořádají hodně a propagují je, zřejmě úspěšně, počet návštěvníků se odhaduje na půldruhého milionu, ubytovaných hostů loni bylo přes 400 000, přestože se město muselo vypořádat s velkou povodní.

Prachatice slavnostmi Zlaté stezky skutečně žijí, od pátečního podvečera do sobotní noci v renesančním stylu promíseném současnou zábavou (při přípravách jistě daleko dříve). Kostýmovaných účastníků vytvářejících atmosféru je poměrně dost; město to podporuje tím, že mají účast zdarma, i když nijak jinak neúčinkují. Na to, že slavnosti zahrnují koncerty a vystoupení prakticky po celou dobu současně na třech místech + jednom pro děti, je cena vstupného přijatelná: na místě jednodenní 150 Kč a dvoudenní 200 Kč, zlevněné 80 Kč, v předprodeji ušetříte. Vstupenkou je papírový náramek platný na všechny atrakce vč. Prachatického muzea (vydržel bez úhony i moji regeneraci ve vířivce a bazénu s protiproudem). Kromě před zahájením se tak nikde netvořily fronty a mohlo se volně přicházet a odcházet.

Foto: Eva Mráčková
Foto: Eva Mráčková

Hlavní atrakce jsou na náměstí, které po oba dny obejde historický průvod s kostýmovanými hudebníky, účastníky z partnerských měst (Rogačev, Zvolen, Terra del Sole), kejklíři, urozenými pány, dámami i dětmi (většina si to vysloveně užívala) – a nakonec i soumary s vozem a s koňmi s nákladem soli, vína a dalšího zboží. Kromě vymezeného místa pro program a pro divácké lavice protínají a lemují celé náměstí řady stánků s prodejem občerstvení, pochutin, stylových předmětů i obvyklého pouťového sortimentu. Program je přenášen velkoplošnou projekcí, takže vidí i ten, kdo neuchvátil výhodné místo nebo korzuje. Slyší taky; otázkou je, zda rozumí.

Část úvodního ceremoniálu byla tlumočena pro německé účastníky toho ceremoniálu, tlumočník byl bohužel v civilu, což mezi kostýmovanými aktéry působilo dost rušivě. Kejklíř Vítek se při prvním vystoupení snažil optat publika, zda je tam někdo, kdo mluví, resp. pro koho by měl mluvit německy, anglicky, italsky či rusky – ale nepřihlásili se ani ti, kdo tam z partnerských měst prokazatelně byli. Buď měli jiné zájmy (podívanou třeba znají z předchozích ročníků), nebo se prostě ostýchali hlásit. Stejně šlo o žonglování a následně o historický šerm srozumitelný pro kohokoliv – jenže kvalita programu byla postavena na estrádně laděném komentáři. Pokud byste tam tedy chtěli vzít zahraniční návštěvníky, domluvte se raději s organizátory předem, ne každý je ochoten přitahovat na sebe pozornost.

Prachatice zažily po svém rozkvětu za středověku pád v důsledku třicetileté války – a měly z dnešního hlediska štěstí v neštěstí: protože nebyly peníze na výstavbu, zůstalo staré město zachováno prakticky přesně v renesanční podobě. Obklopují je sice paneláky a jiné „krásy“ novodobé výstavby, ale historické centrum je skvost, pohříchu zastíněný větší známostí Českého Krumlova a Telče, kde je samozřejmě díky desetiletím incomingu i bohatší turistická infrastruktura. Prachatice rozhodně mají co návštěvníkům nabídnout. Kromě historických památek, které stačí samy o sobě, je to především Prachatické muzeum s novou moderní a velice hezky udělanou expozicí Zlaté stezky a dalšími expozicemi, Muzeum krajky, zvl. Kanaďany, ale i Němce vezměte do rodného domku a hospice svatého Jana Nepomuka Neumanna – a rozhodně stojí za to vyrazit i do blízkého i vzdálenějšího okolí: přinejmenším na rozhlednu na Libíně, odkud krásně přehlédnete celou Šumavy a jižní Čechy.

Proč tenhle článek píšu? Podle informací o městě jsem napočítala nějakých 230 hotelových lůžek, s penziony a apartmány cca 400. Byli jsme ubytováni na kraji města v hotelu Albatros Relax – a i když každý z naší výpravy měl pokoj jen pro sebe, v tomto hotelu během slavností Zlaté stezky zbývalo plno volného místa. I když tradiční návštěvníci z partnerských měst a někteří jiní účinkující pravděpodobně byli ubytováni jinak, zdá se to potvrzovat, že slavnosti jsou dosud převážně doménou domorodců. Přitom je to očividně největší atrakce, která se zde koná. Možná otcové zakladatelé neměli nejšťastnější ruku při volbě termínu: víkend před prázdninami (nejen v ČR, ale i v Bavorsku) obvykle mají lidé, přinejmenším rodiče, jiné starosti. Rekreanti ještě nestačí ani přijet, natož myslet na výlety.

Pasov je vzdálený dvě hodinky cesty autobusem. Má 50 000 obyvatel a 435 000 ubytovaných turistů ročně, tedy denně víc než tisíc. Pasov není partnerským městem Prachatic. Proč tu Zlatou stezku neslaví společně víc? A proč se využije jen po ty dva dny v roce? Kde se Zlatá stezka propaguje? Slavnosti jsou na Kudy z nudy – ale tam je víc než 48 tisíc programů. Ptala jsem se na program pro příští rok – kdyby to některá CK chtěla dát do nabídky. Termín je jistý – opět poslední červnový víkend, rámcový program nejspíš přibližně podobný. Bude to 25. ročník a 1005. výročí – jenže nikdo buď o včasné nabídce nepřemýšlel, nebo si to přinejmenším nechal pro sebe. Pravda, příští rok budou jižní Čechy žít výročím mistra Jana Husa. Ale není škoda, že v době, kdy se lidé orientují právě na zážitkovou turistiku, ožije Zlatá stezka jen dva dny do roka – a pak zase nic? Nestálo by za to zamyslet se nad nějakým dílčím putováním po Zlaté stezce (resp. jejích úsecích) se soumarskou karavanou – nebo aspoň s tím koněm? Jenže to by se mělo začít promýšlet a odvíjet právě ve vazbě na ty slavnosti.

Eva MráčkováIng. Eva Mráčková

 

 

 

 

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button