Ras Al KhaimahZahraničí

Druhý den v Ras Al Khaimah – vyrážíme do hor

Když se Evropané mezi sebou baví o horách, pravděpodobně mají na mysli zalesněné stráně a údolí, jak je známe třeba z Alp, Krkonoš nebo Tater. Pokud si o horách budete povídat s někým z oblasti Blízkého východu – zapomeňte na lesy.


Další den si užívám – na pásmovou nemoc moc netrpím, v lednu je v Ras Al Khaimah příjemně teplo, ale ne vedro, a já se docela těším na místní snídaňový bufet, bohatý na zeleninu a ovoce. Odkojen pracovními cestami zejména v rámci Evropy je to dost změna, ale luxusní tabouleh, kozí sýr, místní placky a tuny ovoce jsou v tomto podnebí ideální začátek dne. Dnes mě čeká výlet do pohoří Hajar, kde se na nejvyšší hoře SAE nalézá nejdelší zipline světa. K té se mimochodem váže historka o tom, jak předchozí CEO místní turistické centrály vyrazil se svým týmem na Portoriko, kde se do té doby nacházela 2,2km dlouhá – a tehdy nejdelší na světě – zipline, která byla pro Ras Al Khaimah inspirací pro využití turistického potenciálu hor. Každopádně tam dorazili a u večeře provozovatelům sdělili, že nejdelší zipline světa bude v Ras Al Khaimah, a jestli ji chtějí postavit oni…a jak je vidět, plácli si.

Cesta do hor netrvá z žádné části tohoto emirátu nějak dlouho – nám z Al Marjan ostrova asi 40 min. k úpatí pohoří a dalších 25 min. až nahoru. Pokud si právě představujete rozbitou kamenito-travnatou silnici, musím vás vyvést z omylu. Jednou z výhod, sice absolutní, ale osvícené monarchie, je fakt, že věci přínosné obyvatelům nebo emirátu samotnému se dějí za prvé hned, a za druhé kvalitně. Takže když si teď představíte luxusní závodní dráhu nejvyšší kvality, bez sebemenšího hrbolu, tak ano – právě jste si představili silnici na nejvyšší horu SAE, Jebel Jais. Kvalita této vozovky je na takové úrovni, že sem do kopců jezdí trénovat například silniční cyklisté, nejznámější automobilky světa zde představují vrcholné modely své produkce a majitelé supersportů sem jezdí na vyjížďky.

Jelikož atrakce v horách jsou jednou z priorit rozvoje cestovního ruchu v oblasti, rozvíjí se zde i služby pro návštěvníky – ať už to jsou odpočívadla podél silnice, ze kterých můžete pořizovat fotografie, nebo si na nich udělat malý piknik, nebo celý Viewing park, nacházející se v nadmořské výšce 1300 m. Zde si dáte kávu, občerstvení, v klidu zaparkujete auto a můžete se vydat buď na procházku nebo počkat na západ/východ slunce a pořídit nádherné fotografie a videa. Kuriozitou je malinkaté kluziště, kde sice na jedno odražení jste hned u druhého mantinelu, ale co na tom, můžete se chlubit tím, že jste bruslili na horách v létě.

Ještě výše, nad tímto vyhlídkovým parkem, se nachází výchozí stanice pro zipline. I když dnes už nejen pro tu, v posledním roce se nabídka atrakcí rozšířila a kromě 2,83 km dlouhé (a stále nejdelší na světě) zipline si můžete užít i tůru na 7 kratších lanech, kdy sice nepoletíte jako pták rychlostí 140 km/h, ale zase si víc užijete výhledy do okolí. Příjemným doplněním je i několik pěších turistických tras, které ve značené formě mají zhruba 16km délky a lze si vybrat tu, na kterou si člověk troufá. Pokud jste jen na půldenním výletě, bude vám stačit třeba jen krátká procházka – pokud ale s sebou vezete i pohorky a spacák, můžete si s průvodcem udělat třeba víkendový výlet po místních hřebenech a údolích.

Zajímavost na zipline je ještě to, že po letu přistanete na zavěšené plošině s prosklenou podlahou, kde vás přepojí na další lano, které vás po 1 km dopraví do základního tábora. Akorát tedy musíte mít do 130 kg…jinak se můžete jen dívat, jak sviští vaši přátelé. No nic, začnu hubnout.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button