Lidé

Diskuse k novele zákona 159/1999 Sb.

Článek Romana Škrabánka v TTG Czech 1/16 otevřel diskusi k ožehavému tématu zákona 159/1999 Sb.

Foto: Shutterstock.com
Foto: Shutterstock.com

AČCKA přináší přehled nepřijatých návrhů

Novela profesního zákona nabyla koncem roku účinnosti a fakticky tak došlo k završení dlouhodobého a velmi náročného legislativního procesu. Tento proces trval více než tři roky a AČCKA po celou dobu přípravy a projednávání návrhu novely zastávala kontinuální stanoviska. Díky výraznému úsilí se průběžně podařilo zabránit řadě navrhovaných ustanovení z kategorie „nepřijatelných“, zmírnit negativní dopady návrhů prosazovaných předkladateli a docílit i některých pozitivních změn v souladu se zvyklostmi v jiných zemích EU. AČCKA uskutečnila v roce 2012 velký evropský průzkum, ze kterého vyplynulo, že podmínky pro provozování cestovní kanceláře jsou v ČR vůbec nejpřísnější a velmi nákladné. V ČR zajišťují cestovní  kanceláře pro případ úpadku 30 % celoročních tržeb za zájezdy, zatímco evropský průměr činí 10–15 %, v ČR existuje pouze jedna zákonná forma zajištění proti úpadku, a to povinné pojištění záruky, zatímco v jiných zemích EU je běžných více alternativních forem zajištění, a navíc ČR je jedinou zemí EU, která svým zákonem určila cestovním kancelářím povinnost skládat na účet pojišťoven zákonnou spoluúčast na případném pojistném plnění ve výši min. 2 %, zatímco v jiných zemích je institut spoluúčasti řešen výhradně na smluvním základě.

V průběhu přípravy novely se podařilo odstranit mj. následující ustanovení:

  • Minimální limit pojistného plnění. Původní návrh novely zaváděl minimální limit pojistného plnění ve výši 5 mil. Kč, později byl tento limit po argumentech AČCKA upraven na výši 4 mil. u zájezdů s leteckou a námořní přepravou a 1 mil. u zájezdů s autobusovou dopravou, nakonec se podařilo prosadit úplné zrušení ustanovení o minim. limitu  pojistného  plnění. Cestovní kanceláře s menším objemem zájezdů tak nebudou bezdůvodně zajišťovat proti úpadku vyšší objem tržeb, než skutečně realizují.
  • Zveřejnění pojistné smlouvy na webových stránkách MMR. Původní návrh počítal s tím, že cestovní kancelář poskytne ministerstvu pojistnou smlouvu a tato bude umístěna na jeho webových stránkách. AČCKA  zásadně vystupovala proti zveřejnění tak citlivých obchodních údajů, jako je pojistná smlouva sjednaná mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou.
  • Zveřejnění pojistky s uvedením výše pojistné částky. AČCKA zásadně nesouhlasila s návrhem téměř diskriminační zákonné povinnosti uvádět na pojistce (certifikátu o uzavření pojistné smlouvy) výši pojistné částky. Bude tak výhradně na zvážení a rozhodnutí provozovatele CK, zda výši sjednané pojistné částky zveřejní,  zákonná povinnost to není.
  • Povinnost pravidelně doručovat výkazy nejen pojišťovně, ale také ministerstvu. AČCKA vystupovala proti návrhu, aby CK v průběhu své činnosti doručovala měsíční výkazy o prodeji zájezdů nejen pojišťovně, ale také ministerstvu. Byly by tak vytvořeny podmínky pro případné zneužití citlivých obchodních údajů a korupční prostředí. Povinnost zůstává nakonec jen vůči pojišťovně.
  • Zákonná spoluúčast cestovní kanceláře na pojistném plnění. AČCKA po celou dobu zásadně prosazovala zrušení ustanovení o zákonné spoluúčasti ve výši min. 2 %, které nemá v EU obdoby. Ustanovení se podařilo odstranit a případná spoluúčast bude sjednávána na smluvním základě, jak je běžné v jiných zemích EU.  Bude tak možné zohledňovat např. sezonnost činnosti cestovní kanceláře a jiné individuální faktory mající vliv na určení výše spoluúčasti „na míru“.
  • Pouze jedna zákonná forma zajištění pro případ úpadku. AČCKA  prosazovala zavedení alternativní formy zajištění proti úpadku, a to bankovní  záruky,  která  je běžná ve většině zemí EU. Inspirací byl slovenský zákon, který bankovní záruku jako alternativní formu umožňuje. Banky sice zatím nejsou připraveny bankovní záruku nabízet, nicméně až budoucnost ukáže využitelnost této alternativy. Změna zákona v tomto smyslu však pozitivně ukazuje možnou cestu pro prosazení dalších alternativních forem zajištění.
  • Možnost ministerstva zakázat uzavírat smlouvy. Paragraf 10a byl opakovaně předkládán tak, aby ministerstvo mělo možnost zakázat cestovní kanceláři uzavírat smlouvy o zájezdu (pokud by zjistilo, že CK nesplnila vůči pojišťovně některou ze zákonných povinností), a to aniž by byla stanovena přiměřená lhůta pro odstranění zjištěných nedostatků. Argumenty AČCKA  byly v textaci novely zohledněny na půdě Poslanecké sněmovny a ministerstvo může  zakázat uzavírat smlouvy až poté, kdy CK neodstraní zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě. Nemůže  tak dojítk případnému zneužití moci úřední

Přijetím novely však úprava legislativních podmínek pro provozování CK/CA nekončí, neboť nás čeká implementace nově přijaté evropské směrnice o zájezdech.

Ing. Roman Škrabánek
Prezident AČCKA
Soňa Brandeisová
Viceprezident AČCKA

 

 

Jako reakci na stanovisko Ing. Romana Škrabánka, prezidenta AČCKA, uveřejněné v minulém čísle TTG, jsme obdrželi vyjádření Ing. Štěpána Landíka z ERV Evropské pojišťovny, které otiskujeme v plném znění.

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Vznik novely zákona 159 v širších souvislostech

V zájmu všech, kteří se věnovali přípravě novely profesního zákona č. 159, bych rád reagoval na článek „Nepřijatelné návrhy MMR odstraněny z novely usilím AČCKA; AČCKA přináší přehled nepřijatých návrhů“, který byl uveřejněn v TTG č. 01/16 a po jehož přečtení může nestranný čtenář nabýt dojmu, který ne zcela odpovídá realitě. Z pohledu zástupce České asociace pojišťoven, který se těchto jednání více než tři roky aktivně účastnil, mně přijde sdělení představitelů AČCKA v mnoha ohledech jako příliš jednostranné a do určité míry troufalé.

Jednání o novele zákona byla vskutku dlouhá a komplikovaná. Avšak s odstupem času lze říci, že onu složitost si všechny zúčastněné strany (pojišťovny nevyjímaje) více či méně způsobují do určité míry samy, jelikož jsou jen velmi obtížně s to dosáhnout vzájemného pochopení. Zejména schopnost naslouchat a porozumět druhé straně je bohužel obecně velmi malá. To vše pak komplikuje dosažení shody a přijatelného řešení pro všechny strany. Paradoxem přitom je, že všem by mělo jít o společný cíl, kterým je stabilní a kultivovaný trh cestovního ruchu, na kterém všichni společně působíme.

Vzhledem k tomu, že míra porozumění představitelů AČCKA potřebám a zájmům ostatních zúčastněných stran patřila z mého pohledu k těm nižším, zmiňovaný článek glorifikující zásluhy AČCKA se mi jeví přinejmenším nevkusně a velmi nevhodně. Dobře si totiž pamatuji, jaké nadšení u zmíněné asociace vyvolalo schválení zcela nepřijatelné novely ve 3. čtení v PSP ČR. Citace z tiskové zprávy AČCKA ze 17. září mluví sama za sebe: „SOCR ČR a jeho členská Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) plně podporuje stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ČR v záležitosti novely zákona č. 159 o podmínkách podnikání v cestovním ruchu, který prošel včera v Poslanecké sněmovně třetím čtením.“ Vůbec skutečnost, že situace dospěla tak daleko a ke shodě všech zúčastněných došlo po třech letech jednání až během dvou týdnů na půdě Senátu, považuji s odstupem času za přinejmenším zbytečnou. Pravdou však je, že ke zbytečnému vyostření do značné míry přispělo právě ono „úsilí“ a zmiňovaná kontinuální stanoviska AČCKA.

Chápu, že jakýkoliv funkcionář chce před svými členy vypadat vždy co možná nejlépe, a tak se snaží prezentovat výsledky své práce v tom nejlepším možném světle. Paradoxně ACK ČR, reprezentovaná pány Sivkem a Křížem, jež po celou dobu jednala velmi konstruktivně a včas pochopila vážnost situace, čímž zcela zásadní měrou přispěla k nalezení kompromisního řešení, bere svůj přístup jako samozřejmý a příliš ho neprezentuje, ačkoliv by jí to v tomto případě příslušelo daleko víc. Bez aktivního přístupu ACK ČR by totiž dnešní podoba novely, která umožnila další provoz pojištění, aniž by ohrozila podnikání českých cestovních kanceláří, nebyla vůbec možná.

Samotná novela zákona není s ohledem na vložený čas a energii všech zúčastněných nikterak převratná. Každo­pádně jako člověk z praxe mohu potvrdit, že pozornost pojišťoven a cestovních kanceláří věnovaná sjednávání pojistných limitů s ohledem na jejich dostatečnost, je nyní nepochybně ještě vyšší, než byla před přijetím novely. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že tak byl mimoděk naplněn cíl předkladatele zákona, který směřoval k ještě více chráněnému klientovi CK s minimalizací případných dopadů do státního rozpočtu. Jakkoliv to stálo daleko více úsilí, než bylo nezbytné, měli by všichni zúčastnění být rádi a veřejnosti společně sdělovat, že klient CK má ještě větší míru jistoty vrácení vložených peněz, mnohdy vyšší než v ostatních státech EU, a může tak bez obav využívat služeb tuzemských CK.

Jsme ale teprve v poločase a všechny zúčastněné čekají již nyní další jednání ohledně vytvoření garančního fondu a zejména implementace nové směrnice EU do českého právního řádu. Rád bych proto vyzval všechny zúčastněné k maximální míře vzájemného pochopení, abychom dosáhli společného výsledku lepším a kultivovanějším způsobem než doposud. Zkrátka, abychom soustředili energii správným směrem namísto dohadování, jestli udělal více Pepa nebo Karel. Pro zřejmý společný zájem nejvíce udělá ten, kdo bude umět spojovat a nikoliv se vymezovat.

Ing. Štěpán Landík

člen představenstva

ředitel správy pojištění

ERV Evropská pojišťovna, a. s.

 

 

Dovoluji si reagovat jako spoluautorka článku AČCKA zveřejněného v čísle 01/16 TTG na následné vyjádření pana Štěpána Landíka.

„Jeden o voze, druhý o koze“

Je zvláštní, že se pan Ing. Landík z Evropské pojišťovny a.s. vyjadřuje ve svém článku „Když dva dělají totéž, není to totéž“ v posledním čísle TTG k něčemu, na čem vůbec nepracoval, o co se nepřičinil a co vesměs nespadá do oblasti pojišťovnictví, takže se k tomu na jednáních nemohl ani vyjadřovat a obzvlášť, když na většině těchto jednání nebyl a ani nemohl být přítomen.

Rozhodně to, co jsme zveřejnili v 01/16 TTG pod názvem „ Nepřijatelné návrhy MMR odstraněny z novely úsilím AČCKA“, byla pouze seřazená fakta, která se podařilo zdlouhavými jednáními jednak s MMR a  Podvýborem pro cestovní ruch Poslanecké sněmovny z návrhu vypustit. Nikoho jsme v článku nenapadli, nikoho jsme nejmenovali a tak nechápu, proč se právě k těmto faktům pan Landík vyjadřuje a podotýká, že je to „od nás troufalé, nevkusné a velmi nevhodné“.

Vzhledem k tomu, že kauza pojišťování cestovních kanceláří ovlivnila zmíněnou novelu při schvalování a hlavně postoj pojišťoven, který vedl k ohrožení činnosti celého oboru,  určitě bylo přínosné alespoň se vyjádřit ve faktech, co také mohlo být v zákoně stanoveno, pokud bychom včas nejednali. Co je na tom nevhodného, troufalého? Pokud chtěl Ing. Landík vyjádřit svoji pochvalu pánům z ACK ČR za to, že na poslední chvíli podpořili záměrně bez koordinace s naší asociací monopol pojišťoven (nebo snad dokonce možná i kartel?), to je jeho právo, ale snad měl najít jinou formu poděkování…

Soňa Brandeisová

Viceprezident AČCKA

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by vás zajímat
Close
Back to top button