Nezařazené

Cestou klikatící se Seiny

Stejně jako se klikatí uličky v historickém Rouenu, tak se klikatí řeka Seina směřující od Rouenu k oceánu. Dělí ji od přímého ústí téměř sto kilometrů, ale i v Rouenu je pod vlivem odlivu a přílivu. Její koryto je dosti hluboké, takže do města zajíždějí i zaoceánské lodě. Klene se zde nad ní několik mostů, ale ten největší, Pont de Normandie, pýcha moderní techniky v délce 2 km, je až při ústí do moře v Honfleur. Na cestě od Rouenu Seina protéká malebným údolím vrytým do vápencové krajiny.

Foto: Rouen Normandie Tourism

Od středověku do světa románského opatství

Když vyjíždíme z Rouenu podél nábřeží Seiny, míjíme válcovitou stavbu vysokou 35 m o průměru 34 m. Panorama XXL Němce Yadegira Asisiho zve do Rouenu roku 1431, kdy zde byla upálena Jana z Arku. Vnitřní stěny této cylindrovité konstrukce pokryté počítačově zpracovanými fotografiemi, historickými kresbami a ilustracemi vytisknutými na plátno vytvářejí naprostou iluzi středověkého města s jeho každodenním životem. Umocňuje ji i zvukový doprovod, zní zvony kostelů, ozývá se křik prodavačů, drkotání povozů, nahlížíte do života na dvorcích, sledujete dění před hrázděnými domy. Tři platformy uprostřed ve výšce 9, 13 a 15 metrů umožňují podívat se na město z výšky v denním i nočním světle. Jste plně vtaženi do středověku, stejně jako pan Brouček při svém epochálním výletě do 15. století.

K další zastávce je to necelé čtvrt hodiny. Tady vstoupíte do světa ticha a rozjímání a architektonických zázraků. Benediktinské opatství Saint-Georges de Boscherville z 12. století se svým kostelem dodnes okouzluje čistě románským stylem, harmonickými proporcemi staveb a světlem, které je prostupuje. Je jedním z deseti opatství v okolí Rouenu a jedním ze 40, která najdete v Normandii. Zahrada o 4 ha koncipována terasovitě vznikla v 17. století a zachovává strukturu klášterní zahrady s léčivými bylinkami, zeleninovým koutkem, ovocným sadem a záhony květin. Mohutné schodiště vás dovede k vyhlídce Pavilon větrů, odkud se otevírá pohled na celý komplex i okolní mírně kopcovitou krajinu s listnatými lesíky, loukami, kde tušíte tok Seiny. Zmocní se vás neuvěřitelný klid a pocit vyrovnanosti. Byl to ostatně i úmysl zakladatelů románských opatství. Místo je dnes dějištěm řady kulturních a vzdělávacích akcí. Opatství má dokonale připravený program přijetí turistů s řadou rad, jak organizovat svůj příjezd, pobyt i prohlídku (www.abbaye-saint-georges.com).

 

Jumiége, Foto: Marta Jedličková

Po toku Seiny k nejkrásnější ruině Francie

Při pokračování cesty podél řeky vás mohutný klidný tok Seiny téměř uspí. Až do chvíle, kdy se na obzoru objeví obrysy přibližující se nákladní lodě, jejíž skutečná mohutnost, když ji míjíte, působí až démonicky. Na druhé straně se objeví lákavější pohled na rozkvetlé jabloně, hrušně a nespočet sadů. Jste na tzv. ovocné cestě. Pro pěstování ovoce jsou zde ideální podmínky. Křídové vápencové svahy zadržují teplo a chrání proti větru, zimní mlhy brání námrazám, oceánský vzduch přispívá k mikroklimatu. Dříve se zde pěstovalo víno, od 17. století vinice nahradily vhodnější ovocné sady. Dnes se zde realizuje i bio produkce, aby byla zachována pravá barva jablek, jak říkají majitelé sadů prodávající svoji produkci přímo na místě. V dubnu a v květnu, kdy vše kvete, se krajina promění v impresionistický obraz s jemně růžovými odstíny.

Opatství Jumiège, necelých 30 km od Rouenu, bylo založeno v roce 654 sv. Filibertem, prošlo bouřlivou historií, navštívil ho Vilém Dobyvatel, ve 13. a 14. století bylo významným hospodářským i vzdělanostním centrem. Po Velké Francouzské revoluci se stalo v podstatě lomem na kámen. Zbyly dvě 52 m vysoké věže bývalého kostela Notre-Dame, které se stále vzdorovitě tyčí k nebesům. Jedna z nich podpírá kopuli. Respekt vzbuzuje i chrámová loď, byť jí chybí zastřešení. 15hektarový park a zbytky dalších budov doplňují představu o celém místě, které Victor Hugo nazval nejkrásnější ruinou Francie. V recepci vám nabídnou 3D tablety, které znázorní původní podobu jednotlivých míst. Možná je však lepší se jen procházet mezi zbývajícími zdmi a ponořit se do jedinečné i tajemné atmosféry tohoto místa.

 

Za impresionisty na druhý břeh Seiny

Zákruty Seiny v podstatě zpomalují tok řeky. Několik malých trajektů pro menší vozidla, cyklisty i pěší působí až historicky, ale rychle vás dopraví na druhý břeh. Před námi je La Bouille, typické francouzské městečko, které bylo koncem 19. století vyhledáváno jako místo letních bytů. Přijížděli sem i výletnici za místními kuchařskými specialitami a také malíři Turner, Sisley, Gauguin, Pinchon a další, které sem lákalo zvláštní světlo nad hladinou řeky. La Bouille proslavil i zdejší rodák, spisovatel Hector Malot (1830–1902), v jehož stopách se můžete vydat i v doprovodu jeho vnučky. Jeho bustu najdete u břehu Seiny, stejně jako rodný dům. Polovina z jeho 70 románů je situována do Normandie, nejslavnější Sans famille, u nás překládaný Bez domova, měl celosvětový úspěch.

Některé obrazy namalované v La Bouille najdete v Muzeu výtvarných umění v Rouenu, které spolu s muzei v Honfleur a Le Havru každé čtyři roky vzdává hold impresionismu na velkém festivalu tohoto uměleckého stylu, jenž v Normandii zažil svoji významnou etapu.

Marta Jedličková

 

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button