Zuzana Vojtová: Jižní Moravu miluji, myslím, že má opravdu co nabídnout

Mgr. Zuzana Vojtová, ředitelka Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava, působí vždy stejně příjemným dojmem jako region, který zastupuje. Kromě postavení ředitelky má další funkce, do kterých vždy přináší iniciativu, nápaditost a nevyčerpatelnou energii. Jak ale sama říká, musí se považovat i za úřednici. „Naše organizace je financována převážně z veřejných prostředků a to s sebou nese řadu administrativních povinností,“ dodává. Když se s ní blíže seznámíte, pochopíte, že zcela vyvrací některé vžité představy o pracovnících veřejné správy.

Mgr. Zuzana Vojtová, ředitelka Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava Foto: Luděk Neužil

Mgr. Zuzana Vojtová, ředitelka Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava Foto: Luděk Neužil

„Jižní Moravu miluji, myslím, že má opravdu co nabídnout. Ale že by šlo všechno samo, o tom nemůže být řeči.

Co Vás přivedlo do oblasti cestovního ruchu, měla jste již od mládí ráda cestování, lákaly vás dálky nebo poznávání jižní Moravy, či obojí? Co bylo hlavním důvodem? 

K cestovnímu ruchu jsem nijak cíleně nesměřovala, přivedla mě k němu spíše náhoda.

Studovala jsem etnografii a folkloristiku na filozofické fakultě v Brně. Po studiu jsem pracovala v různých kulturních organizacích – Státní soubor písní a tanců v Praze, Krajské kulturní středisko v Brně, Moravská umělecká agentura, Moravské zemské muzeum v Brně. Moje práce se týkala většinou metodiky aktivit, popularizace výstupů a PR. To není úplně vzdáleno tomu, co dělám nyní. Po založení krajů jsem se hlásila na odbor kultury, kde jsem při rozhovoru dospěla k názoru, že by pro mě byla zajímavější práce v oddělení cestovního ruchu. Tam mě přijali a tím začala moje „cestoruchová“ kariéra.

 Jižní Morava je z pohledu cestovního ruchu jistě vděčná oblast, na první pohled by se dalo říci, že se nabízí sama. Myslela jste si to při začátku své práce?

Pokud mám něco nabízet, musím být osobně přesvědčena, že je to dobré. Jižní Moravu miluji. Myslím, že opravdu má co nabídnout. Ale že by šlo všechno samo a bez problémů, o tom nemůže být řeči. Již při nástupu do Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava jsem si moc dobře uvědomovala, že nás čeká mnoho nikdy nekončící práce. Že málokdy můžeme očekávat pochvalu a častěji budou spíš narůstat požadavky. Ale to nic nemění na skutečnosti, že mě práce stále velmi baví a naplňuje. Jen mě často mrzí, že nestačíme realizovat vše, o čem víme, že by rozvoji cestovního ruchu jižní Moravy pomohlo. Není to jen problém financí, ale i personálního zajištění – i to však souvisí s financemi.

Jste dnes řídící pracovnicí, jejíž okruh úkolů je široký a spadá do něj i řada administrativních záležitostí. Jistě se však nepovažujete za úředníci. Zbude vám čas i na tvůrčí práci? Co je Vaším největším potěšením, pro které dovedete i některým dalším stránkám své funkce vše odpustit?

Ale ano, já se musím považovat i za úřednici. Naše organizace je financována převážně z veřejných prostředků a to s sebou nese řadu administrativních povinností. Nakonec mám k tomu i dobrou průpravu, pracovala jsem čtyři roky na Odboru regionálního rozvoje Jihomoravského kraje. Dost mě vždy zlobil obecný postoj k úředníkům. Já ze své praxe dobře vím, že jsou mezi nimi velké rozdíly.

Jako malá organizace působící samostatně mimo velké úřady máme určitě výhodu větší flexibility. To se týká jak zapojování do projektů, tak možnosti pružněji reagovat na požadavky trhu, nabídky spolupráce apod. Je pravda, že při našem projektovém životě jsme velmi zahlceni složitou administrativou, všemi příkazy a zákazy, obavami, abychom nenarazili na nedovolenou veřejnou podporu, což je v současné době snad úplně všechno, že často pro formalismus nezbývá čas na obsah. Ale my si ten čas vždycky najdeme. Myslím, že kolegové se už děsí mých „kreativních chvilek“, kdy přicházím s novými tématy. Ráda využívám příležitostí. Projekty se ovšem dobře plánují, to je radost, ale následná realizace a péče o ně v rámci tzv. „udržitelnosti“ stojí mnoho sil.

Jižní Morava je země vínu zaslíbená. Co dnes vinařská turistika všechno obnáší či co by měla zahrnovat? Jaké trendy vidíte v této oblasti? Přijímají vinaři turistiku jako nutné zlo či se stavějí k této otázce většinou pozitivně? Co byste uvedla jako rovnocenného partnera vinařství v nabídce jižní Moravy?

Doba, kdy měli vinaři pocit, že je turista jen „zdržuje od práce“, je již dávno pryč. V tomto se vinařská turistika velice změnila. Vinaři budují u svých sklepů ubytování pro turisty, mají zájem o certifikaci vinařských zařízení, zapojují se do festivalů otevřených sklepů, pravidelně otevírají své sklepy turistům, vnímají jejich návštěvu jako propagaci svých vinařství a cestu k odbytu vín. Situace se ale vyvíjí také na straně turistů, tedy spotřebitelů. Přicházejí často vybaveni nejen chutí konzumovat, ale také dobrými znalostmi a chutí poznávat. A to je pro vzájemný vztah velmi důležité.

S vinařským charakterem našeho regionu také úzce souvisí lidová kultura, stále živé lidové tradice, bohatství hudebního folkloru, pestrá škála krojů. A to je velmi blízké mně. Já pocházím ze Strážnice, která je hlavním městem folkloru s téměř sedmdesátiletou tradicí Mezinárodního folklorního festivalu, řadou folklorních muzik a souborů všech věkových kategorií.

Kraj je také regionem s velkým počtem krásných hradů a zámků a nebývalým přírodním bohatstvím. Kromě dvou památek zapsaných do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a dvou památek nehmotné kultury (lidový tanec verbuňk a slavnost nazvaná Jízda králů) máme na jižní Moravě i dvě biosférické rezervace UNESCO.

Také moderní civilizace ale v mnohém pozitivně ovlivnila turistickou nabídku regionu. Pozornost budí například funkcionalistická architektura města Brna v čele s areálem brněnských veletrhů, které mají více než pětaosmdesátiletou tradici. Statisíce návštěvníků – fanoušků motorismu – přivádějí do Brna a okolí každoročně akce na Masarykově okruhu. Tak bych mohla ve výčtu pokračovat.

Jižní Morava působí vždy optimisticky, srdečně, otevřeně, snad je to i jiným přístupem k hodnotám života. Odráží se to i ve Vaší práci, při setkávání s lidmi, se kterými se musíte třeba i domlouvat? Neopadlo první nadšení?

Lidé jsou samozřejmě všude různí. Obecně jsou Jihomoravané hodnoceni jako lidé vstřícní, přátelští a pohostinní. Možná je to způsobeno také tím slunečným počasím, u mnohých prací v zemědělství – tedy na čerstvém vzduchu. Mrzí mě, že často nemám dostatek času na častější komunikaci s nimi. Každý vás musí nejdříve poznat, než s Vámi začne jakkoliv spolupracovat. Ona ta hojnost vína a různých jiných produktů, kterými zdánlivě jižní Morava oplývá, je vykoupena těžkou každodenní prací vinařů a zemědělců. Ti jsou také nuceni hospodařit s časem. Nebudou ztrácet čas zbytečnými řečmi s kýmkoliv. Chtějí slyšet, co jim spolupráce přinese. Od našich sousedů se samozřejmě stále učíme.

Partneři v regionu se někdy dotazují, zda budeme vydávat také suplementy různých tiskovin s konkrétními nabídkami, jak jsou zvyklí od rakouských partnerů. Já tyto dotazy vítám. Byla bych velmi ráda, pokud by se spolupráce i u nás tímto směrem brzy vyvinula. Nadšení a zájem však často opadnou, když je upozorním, že tyto propagační materiály u sousedů výrazně spolufinancují podnikatelé, uvedení v nabídce. Zatím u nás bohužel stále panuje většinou přesvědčení, že vše má financovat veřejný sektor. Je to možná způsobeno tím, že daňové příjmy a poplatky z ubytování, které produkuje cestovní ruch, jsou rozdělovány podle klíče tzv. rozpočtového určení daní a nevracejí se prokazatelně do rozvoje cestovního ruchu ani do regionů, kde byly vyprodukovány.

Kromě funkce ředitelky Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava stojíte i v čele Asociace organizací cestovního ruchu (AOCR). Čím se v poslední době nejvíce zabývala?

Naše asociace je poměrně malá. Je složena ze zástupců čtyř spolupracujících organizací cestovního ruchu (OCR) krajského rozsahu. Toto kritérium jsme si dali do podmínek členství, nechtěli jsme konkurovat ATUR – CZ (Asociace turistických regionů). Počítali jsme také se vznikem dalších krajských OCR v souvislosti s připravovaným zákonem o CR. Jeho přijetí se však, jak všichni víme, poněkud zadrhlo. Myslím, že dost zbytečně. Návrh zpracovaný v roce 2010 byl důkladně prokonzultován, a pokud by se zůstalo u jeho znění, mohli bychom být mnohem dále. AOCR na jeho znění spolupracovala.

Zabýváme se také dalšími otázkami legislativy cestovního ruchu a spolupracujeme s ostatními asociacemi. Jako zástupci regionálních organizací máme zájem na prosazení kvalifikace Průvodce – specialista pro určitý region. Právě průvodci jsou osoby, které mohou velmi významně ovlivnit délku pobytu turisty v regionu a jeho spokojenost. Často jsme svědky, že „univerzální“ průvodce má znalosti velmi obecné a sám je přesvědčen, že u nás v regionu vlastně ani není moc co navštívit. Podporujeme také úsilí AHR ČR v oblasti zvyšování kvality služeb a vytvoření rovných podmínek v podnikání.

Cestujete i služebně, účastníte se veletrhů, získáváte přehled i jistý odstup. Kde vidíte hlavní vzory pro Českou republiku či jižní Moravu, co nám podle Vás nejvíce chybí a naopak v čem jsme či můžeme zakrátko být lepší než ostatní vyspělé destinace cestovního ruchu?

Není snad ani cílem soutěžit s jinými destinacemi. Každá z nich je v něčem jiná, má jiný potenciál, jiné možnosti a často i jiné legislativní podmínky. Právě ty jsou pro nás velmi limitující. Určitě je však důležité stále se zlepšovat, inspirovat se u jiných destinací, nevymýšlet už vymyšlené, ale snažit se na to navazovat, rozvíjet to. Veletrhy cestovního ruchu jsou v tomto směru velmi přínosné. Mojí velkou inspirací jsou hlavně Korutany, ale i celé Rakousko. Design při propagaci golfové nabídky jsme si vypůjčili v jednom golfovém materiálu u italské konkurence. Je mým velkým koníčkem probírat se zahraničními materiály, musím se velmi hlídat, abych z každého veletrhu nevezla plný kufr tiskovin.

Jak nejraději odpočíváte? Kde nabíráte sílu?

Po „moravsku“, u skleničky dobrého moravského vína. A když se k tomu někdy sejde pár přátel a ještě cimbálová muzika, to je opravdová pohoda. Jinak ve volném čase, kterého bohužel nemám moc, jezdím ráda na kole, ovšem jen tak rekreačně, k velkým sportovcům se nepočítám. Ráda si také prostě jen sednu a čtu.

Cestovní ruch je krásný obor, ale zabírá hodně času. Vyžaduje jistě i podporu rodiny, manžela, pochopení dětí. Zdědily po vás lásku k cestování?

Syn je už dospělý, ale i když byl mladší, byl velmi samostatný, měl vždy spoustu koníčků. Manžel mě v práci podporuje a neobtěžuje ho jezdit se mnou o víkendech nebo večerech na různé akce. Naopak se o dění sám zajímá, a pokud se týká historických památek, školí on mě.

Ptát se na nejoblíbenější místo jižní Moravy nebudu, je to těžká volba, ale kde se z různých důvodů cítíte na jižní Moravě nejvíce doma?

Právě doma – totiž ve svém rodišti, ve Strážnici. Ale o ní jsem již hovořila.

Vraťme se ještě na chvíli k Vaší profesi. Jsme blízko konce letošního roku, ale stále ještě nemáme nový zákon o cestovním ruchu. Co byste si Vy od něj nejvíce přála? A co byste si přála nejvíce v novém roce jak po pracovní, tak osobní stránce?

Od zákona očekávám především koncepční podporu cestovního ruchu. To ale neznamená jen systém schvalování a rozdělování prostředků. Tomu musí předcházet nastavení cest, aby finance generované cestovním ruchem např. z místních poplatků šly opět na podporu cestovního ruchu. Také by měla fungovat kontrola odvádění poplatků, zde nám unikají velké peníze. A tady se musím opět přidat k AHR ČR. Ze zákona by měla být povinná klasifikace ubytovacích zařízení podle normy Hotelstars Union, ne pouze podle rozhodnutí majitele – investora. Velmi těžko se nám doporučují zařízení, za jejichž kvalitu nikdo nenese záruku. Tu očekávám od jasné klasifikace.

A moje osobní přání? Není skromné – hlavně dobré zdraví moje a mých blízkých a k tomu trochu štěstí. Po pracovní stránce pak možnost koncepčního plánování. Tomu by mohl napomoci právě dobře nastavený zákon o cestovním ruchu.

 

Ptala se Marta Jedličková.

 

Mgr. Zuzana Vojtová, ředitelka Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava Foto: Luděk Neužil

Mgr. Zuzana Vojtová, 52 let

Má jedno dítě, vdaná, absolventka Filozofické fakulty MU v Brně, obor etnografie a folkloristika. Od roku 2006 ředitelkou Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava, z.s.p.o. Tato organizace je založena Jihomoravským krajem, Statutárním městem Brnem a Svazem obchodu a cestovního ruchu.

Od prosince 2010 předsedkyní Asociace organizací cestovního ruchu, z.s.p.o., jejímž cílem je podílet se na tvorbě legislativních a hospodářských opatření ve vztahu k cestovnímu ruchu a stát se dalším významným prostředníkem komunikace mezi centrálními institucemi a regiony.

Ocenění: Holiday World Award Osobnost cestovního ruchu České republiky 2012
Koníčky: cykloturistika, čtení, posezení s přáteli

 

Jeden komentář

  1. Janča Hálková says:

    Jižní Moravu mám taky moc ráda, ale zamilovala jsem si ji až v poslední době, kdy jsem mohla pořádně na kole projet Valašsko, což je hrozně zajímavý a ne úplně profláknutý region, kde je i dnes, co objevovat. Poslední roky to děláme tak,že se ubytujeme na kraji Zlína a pak vybíráme cyklostezky…

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *