Výchova odborníků cestovního ruchu v Čechách

Jak se drží české školy v oblasti cestovního ruchu? V zahraničí se klade více důraz na praxi. Situace u nás se pozvolna ubírá pozitivním směrem, potvrzuje řada odborníků. Obecně mají absolventi škol horší postavení, chybí jim praxe.

Foto: Jan Mottl/ www.janmottl.cz

Foto: Jan Mottl/ www.janmottl.cz

U nás fungují paralelně dvě velké větve: hotelnictví a cestovní ruch. Prvně jmenovaný obor si obstojně prošlapává svou cestu formou výměnných pobytů a stáží. Jak si ale stojí cestovní ruch?

Řada představitelů firem si stěžuje, že je u nás – na rozdíl od západní Evropy – obtížné najít špičkové absolventy. Představitelé škol se ovšem hájí a uvádějí, že kvalita se zlepšuje. Z názoru odborníků oslovených TTG mimo jiné vyplývá, že problém je často v nedostatečné propojenosti „byznysu“ a školy. Roli hraje také osobní motivace studentů.

Problém nastává, když si některé školy vypisují minimum praxe a některým studentům chybí motivace hledat něco navíc. „Studentům často chybí motivace. Dvakrát do roka prezentuji studentům VŠE v Praze jednu z destinací, které naše společnost zastupuje, a přitom jim nabízím praxi. Ale za posledních pět let se nikdo nepřihlásil,“ vysvětluje Sylva Santarová, ředitelka společnosti TMR International, zastupující turistické centrály Britských Panenských ostrovů, Keni a Jamajky. Opačnou zkušenost má Zdeněk Kříž: „Stále tu máme dva tři lidi. Umožníme jim nahlédnout do spousty věcí. Dáme jim informace, oni nám dají svou práci. Nemají plat, ale funguje to.“

Před dvěma lety si často absolventi vysokých škol bez zkušeností podávali životopisy na vyšší posty. Což je nemyslitelné. Klasicky trvá laikovi dva až tři roky, než se dostane do správného tempa. „Pozitivní je, že se trochu přístup mladých lepší. Více se starají o praxi,“ řekla TTG Simona Černá z oddělení Finance & People v pražském hotelu Kempinski.

Obecně u nás panuje problém s tím, že se vysoké učení stává čím dál tím dostupnější. Absolventi pak mají odlišnou úroveň. Studenti by se měli profilovat velmi brzy. „Když vyšel absolvent před třiceti lety, tak hloubka byznysu byla mělká. Dnešním heslem je expertíza, být specializovaný. A to jsme zpátky u toho, že vyjdete ze školy s obecným ekonomickým vzděláním, a teď jdete kam? Dělat do IT firmy? Do banky? Podobné je to u práva: je to tak rozsáhlá oblast, kde ale může mít právník trestního práva v oblasti autorského práva například mnohem menší znalosti než marketingový ředitel, který má ekonomické vzdělání,“ řekl TTG Zdeněk Kříž, místopředseda ACK ČR.

Jednou z možností, jak zapojit studenty již od „kolébky“, by bylo nechat je podílet se na programu veletrhu pod odborným vedením. Na polských a maďarských veletrzích bývá zvykem, že se při organizaci zapojují, což potvrzuje Zuzana Zwiebel z Keňské turistické centrály. „Pomáhají s prezentacemi CK, učí se orientovat nejen v aktuální nabídce, ale také si prakticky osahají prezentaci na veletrhu, komunikaci s klienty a mnoho dalšího,“ doplnila Zwiebel.

Praxe na školách

Cestovní ruch

Soukromá střední škola c. r. ARCUS, s. r. o. (Praha 9) – 10 dnů 3. ročník, 15 dnů 4. roč.

Střední odborná škola – Cestovní ruch a Cestovní ruch se zaměřením na hotelový provoz (Šumperk) – 4 týdny za školní rok ve 2.–3. ročníku zahraniční praxe dobrovolná po 3. ročníku na 3 týdny

SOŠ cestovního ruchu Náchod, s. r. o. – 2 týdny za školní rok

VŠE Katedra cestovního ruchu – bakalář (Praha 3) – min. 208 hodin – 30 dnů

Vysoká škola obchodní v Praze 1 – Cestovní ruch – 8–12 týdnů (plnění je možné rozložit max. na tři úseky)

Vysoká škola regionálního rozvoje (Praha 17 – Řepy) – nemá v osnovách povinnou praxi

Hotelnictví

Hotelová škola (Poděbrady) – 2–3 týdny kdykoliv při studiu. Zahraniční stáže ve Švýcarsku dobrovolné

Střední hotelová škola (Kladno) – 14 dní za každý semestr, v budoucnu se bude ještě zvyšovat

VOŠ Firemní management hotelnictví a cestovního ruchu (Kladno) – 4 týdny ve 2. ročníku, 3 týdny ve 3. ročníku

Soukromé školy jsou pod přísným dohledem

Soukromé školy dlouho bojovaly s předsudky o kvalitě vzdělání. Také tady platí, že se těžko porovnávají všechny subjekty v republice. „Dnes jsou soukromé školy naštěstí pod velkým dohledem. A řekl bych, že mnohem víc než státní. Akreditační komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je velmi aktivní. A nemyslím to nijak špatně, ale kouká od počátku na mnohé školy trochu s ostražitostí i s despektem. Myslím, že je velmi rychle kontrolují, aby se odlišily špatné školy od těch dobrých,“ řekl TTG Zdeněk Kříž z ACK ČR.

Posílají tam nejlepší pro kvalifikaci

Na soukromých školách je obecně málo samoplátců, většinou sem hotely posílají své dobré zaměstnance, aby je mohly povýšit. Nezanedbatelnou část tvoří také zahraniční studenti. Oproti státním školám se pak snaží nabízet studentům flexibilnější studijní plán, ale se stejnými povinnostmi v rámci akreditace oboru.

Dvě roviny praxe z pohledu asijských studií

 Studenti na cestách po Asii. Foto: Tomáš Petrů

Studenti na cestách po Asii. Foto: Tomáš Petrů

Při obchodních setkávání v turistickém ruchu je nutné myslet také na um vystupování. Odlišné zvyky nacházíme například u asijské kultury. Na Metropolitní univerzitě v Praze (MUP) probíhá magisterský obor Asijská studia a mezinárodní vztahy, který připravuje studenty skrze dvě praktické roviny.

„Pro praxi připravujeme již studenty teoreticky v rámci teritoriálních předmětů, kde se dozvídají nejen o historii, geografii i politice konkrétních zemí, ale také o (často velmi odlišných) zvycích, tradicích, etiketě, jednoduše, jak se v dané zemi/oblasti pohybovat, jak stolovat, jak a jaké dárky předat, jak se chovat na návštěvě apod. Jinými slovy, co dělat, resp. nedělat, abychom nejen neurazili nebo neudělali ostudu, ale abychom udělali dobrý dojem, aby jednání proběhlo hladce a úspěšně,“ vysvětluje PhDr. Tomáš Petrů, Ph.D., vedoucí Katedry asijských studií MUP.

Od druhého semestru pak mohou studenti vyjíždět na půlroční studium k partnerským univerzitám, kterých má obor od Turecka přes Indii až po Japonsko a Indonésii cca 16. V zahraničí tak mohou zájemci studovat v anglickém jazyce teritoriální a politologické kurzy.

„Studují tam také místní jazyk a samozřejmě, a to je možná nejdůležitější, poznají zemi svého zájmu na vlastní kůži. Přínosem pak je i interakce s hostujícími studenty z Asie, se kterými se naši studenti setkávají v rámci tzv. buddy systému i neformálně. Absolventi s touto zkušeností samozřejmě budou lepšími diplomaty, novináři či průvodci než ti, co si školu pouze „odchodí“ tady v Praze,“ dodal Petrů.

Lucie Poštolková

Jeden komentář

  1. Pingback: Zdeněk Kříž: Přednášení je lék proti zakrnění | TTG - vše o cestovním ruchu

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *