Tomáš Petrů: Vítejte v asijském století!

15-01

Autor: Hana Petrů

Bude 21. století patřit Asii? Máme hovořit o současnosti jako o asijské éře? Historici často píší o civilizačních cyklech, kdy v nějakém období dominovala světu jedna konkrétní civilizace, např. římská říše, později arabsko-islámská civilizace či na opačné straně Eurasie čínské císařství.

Některá impéria přežila jen několik desetiletí, jiná přetrvala staletí. Jejich konec byl ale většinou neodvratný, ať už ho způsobily vnitřní nesváry, vpády „barbarů“, jejich vlastní dekadence, epidemie nebo přírodní katastrofy. Na jejich místo ale vždy nastoupily jiné. V 18. a 19. století světu vládla Evropa – přesněji evropské koloniální velmoci, jejichž bohatství a technologická nadřazenost umožnily jejich imperiální expanzi. Se vstupem USA do druhé světové války skončila éra britská a začala éra americká – Spojené státy se tehdy staly novým světovým hegemonem. Po pádu Sovětského svazu – jiné vlivné říše – se svět stal více multipolárním a jedno z těžišť světové geopolitiky se přesunulo do tichomořské Asie. Strategický význam tohoto makroregionu v kombinaci s jeho ekonomickou silou pak již několik let vede k oprávněným domněnkám, že 21. století bude stoletím asijským.

Dění v Asii je opravdu nutné sledovat bedlivě. Zatímco Evropa je v těžké recesi, asijské ekonomiky vykazují dlouhodobý růst přes 6 % HDP ročně. A nejde zdaleka jen o Čínu, (staro)novou velmoc, někdy chybně vnímanou jen jako manufakturu pro zbytek světa. Země jako Jižní Korea, Tchaj-wan a Singapur jsou dávno označované jako asijští tygři. Nemůžeme však přehlédnout ani rozjetý Vietnam, bohaté Thajsko a Malajsii, lidnatou Indonésii nebo Filipíny. Tyto země prošly ekonomickými transformacemi a před očima se mění z chudých zemědělských zemí na moderní středně příjmové ekonomiky. Ambicemi se netají ani Indie a některé středoasijské státy.

Asie je strategická i z hlediska bezpečnosti. K nejvýbušnějším místům na zemi současnosti patří Korejský poloostrov. Horké jsou i vody Jihočínského moře, což souvisí s mocenskými aspiracemi Číny. Na tento vývoj ostatně reagovaly Spojené státy svojí nedávnou „otočkou“ v zahraniční politice, tedy výrazným posílením transpacifických vazeb na úkor Evropy.

Lze tedy říci, že Evropa stagnuje a těžiště světa se přesouvá do Asie? Tak jednoduché to samozřejmě není. Je však zřejmé, že nejbližší desetiletí budou patřit novým asijským mocnostem, a to v mnoha oborech lidské činnosti.

Tomáš Petrů

Katedra asijských studií, Metropolitní univerzita Praha

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *