Tereza Porybná: Mám ráda, když je živo

Pokračujeme v cyklu rozhovorů s řediteli Českých center a naší další zastávkou je Londýn. Zde od roku 2013 působí v této funkci půvabná a vzdělaná mladá dáma s neobvyklými životními a pracovními zkušenostmi – Tereza Porybná.

Foto: Ingrid Remišová

Začněme trochu netradičně od konce. Pokud se nepletu, vaše mise je o něco delší, než bývá v Českých centrech běžné. Jak k tomu došlo?
Stalo se tak na mou vlastní žádost a standardní působení ve funkci ředitelky v Londýně mi bylo prodlouženo o rok. Když jsem žádost podávala, právě se chystalo stěhování centra na ambasádu v Londýně, které proběhlo loni v říjnu, a mám rozpracováno ještě několik dalších projektů, které bych před svým odchodem ráda dotáhla do konce. Jsem moc ráda, že mi bylo vyhověno a že můžu ještě chvíli pokračovat v rozdělané práci. Teď je to pro mě hezké období, kdy mám pocit, že České centrum dobře funguje, i když je určitě stále co vylepšovat a rozvíjet.

Souvisí to i s tím, že Londýn je pro prosazování kultury malého národa, jako je náš, přece jen obtížnější terén?
Samozřejmě je pravda, že Londýn je město plné impulzů v mnoha směrech, je tu spousta skvělých lidí, akcí, projektů… a proniknout do této struktury není tak snadné, chvíli trvá, než si člověk najde své místo i způsob, jak se sám v sobě s tímto fenoménem popere. Ale já jsem přizpůsobivá a mám ráda, když je živo.

Přišla již chvíle na bilancování?
Je pravda, že čas od času myšlenkami zabloudím ke svým začátkům v Českých centrech a připomínám si, s čím jsem do nich přicházela. Zjišťuji, že se na mých vizích a představách není podstatného nemění. Vždycky mě na té práci bavila a baví možnost vytvářet, dělat něco kreativního a přispět k tomu, že se zajímavým způsobem představí nejrůznější aspekty české kultury, kterou mám ráda.

Vždyť jste se kulturou zabývala během studií a po nich…
Ano, vystudovala jsem na Karlově univerzitě kulturologii a i má předcházející působiště byla často s kulturou, vzděláváním a sociální prací spojena. Mám za sebou práci jako VIP guest service na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, dlouholeté působení v nadaci Člověk v tísni, jednak jako programová ředitelka festivalu Jeden svět, jednak jako vedoucí vzdělávacích a sociálních programů během mise v Etiopii, nebo stáž v programovém oddělení Sheffield International Documentary Film Festival.

Výčet je to na tak mladého člověka impozantní a je vidět, že máte široký záběr. Co ze svých zkušeností nejvíce projektujete do práce v centru?
Moje největší zázemí je dokumentární film, nejblíž mám k vizuálním věcem, ale nechci ustrnout jen na tom, co znám nejvíc. Možnost pracovat v Českém centru beru také jako sebevzdělávací proces a role ředitelky je i o tom nezapomínat ani na jiná kulturní odvětví. Vyhovuje mi, že Česká centra pokrývají širokou škálu oborů, jako např. design, tanec nebo literaturu.

Český design a móda, pokud vím, zaznamenaly za poslední roky v Británii zajímavé úspěchy. Můžete zmínit ty nejvýznamnější?
Na začátku mého působení v Londýně se začalo povědomí o tom, že u nás máme šikovné designéry, pomalu šířit, ale ještě mnohem více zabodoval fakt, že jsme schopni nejen něco vymyslet, ale poté i zrealizovat. Zkrátka doba nahrávala rozšiřujícímu se zájmu o řemesla a výrobu a česká zručnost do tohoto konceptu skvěle zapadla. S designem se v londýnském centru pracovalo již dříve, takže jsem měla zázemí i ve svém týmu. Podařilo se nám na tuto linii úspěšně navázat a rozvinout ji směrem k novým partnerům a autorským věcem, ráda vzpomínám na mobilní sklářskou pec, kterou jsme dostali do Londýna a během Design festivalu jsme mohli lidi seznámit s příběhem českého skla.

Za další úspěch považuji rozšíření povědomí o české módě a především jejích mladých tvůrcích. Za dobu mého působení se v Londýně vystřídala celá řada výtvarníků a designérů, kteří pravidelně vystupují během London Fashion Weeku a místní publikum již o nich ví. Zatím nejvýznamnějším oceněním jejich práce byla hlavní cena za národní prezentaci Last Fata Morgana na International Fashion Showcase v roce 2016. V tuto chvíli například připravujeme ve spolupráci s festivalem London Craft Week a prestižní Gallery S O skupinovou výstavu současného českého šperku, kde se představí mezinárodně oceňované práce Evy Eisler či letošní vítězky ceny Czech Grand Design za designéra roku Nastassii Aleinikavy.

Design a móda ale nejsou jediné obory, které dělají české kultuře dobré jméno. Ohlas sklízejí i další, přičemž nemám na mysli to, co se prvoplánově nabízí, třeba vážnou hudbu.
Je pravda, že česká klasická hudba má v Británii neuvěřitelné renomé a každý třetí Brit uvádí Dvořáka jako svého nejoblíbenějšího autora. I proto jsme se rozhodli jít trochu jiným směrem a snažit se prosadit něco méně známého, ale stejně kvalitního. Překvapivě dobře se daří prezentovat český současný tanec, který posbíral řadu významných ocenění. Již mnoho let se naše soubory účastní mezinárodního festivalu Fringe ve skotském Edinburghu a loni byla česká účast prozatím rekordní, když se pět souborů představilo v rámci Czech Showcase. V minulosti posbírali Češi i několik nominací na hlavní festivalovou cenu Total Theatre Awards. V oblasti hudby v našem programu výrazně podporujeme jazzovou linku a alternativní hudbu.

Nemůžeme ale vynechat ani obor, ke kterému máte nejblíž – film. Jaký ten má v Británii zvuk?
České centrum Londýn se filmu vždycky věnovalo a věnuje. Spolupracujeme s Britským filmovým institutem a ve spolupráci s ním připravujeme retrospektivy našich tvůrců, abychom přivedli britské publikum k české kultuře. Velký ohlas mělo například dílo Věry Chytilové, která byla pro mnoho Britů skutečným zjevením. V programu máme ale i představení současné české dokumentární i hrané filmové tvorby, zveme britské kritiky a festivalové organizátory na festival v Jihlavě nebo v Karlových Varech. Snažíme se prosadit i experimentální tvorbu, například skrze spolupráci s významnou organizací Lux rezidenci pro české umělce, kteří tak mají možnost pracovat s jejími archivy.

A připravujete i nějaké programy pro Čechy v Británii?
S chutí děláme párkrát do roka radost i krajanům, přivezli jsme do Londýna Dejvické divadlo, letos plánujeme představení Divadla Bolka Polívky.

Píše se rok 2018, a proto nemůžeme minout oslavy 100 let naší republiky. Jak je pojímá České centrum Londýn?
Sté výročí vzniku republiky je určitě jedním z našich témat a prolíná se naším letošním programem. My se ale vždycky snažíme přistupovat k těmto oficiálním příležitostem kreativně a vybírat si určité prvky, které zapracujeme do obecnějších projektů. Rok jsme například zahájili ve spolupráci s Tate Gallery St Ives velkou kolektivní výstavou ženského umění, kde se prezentovala díla Toyen, Márie Bartuzsové či Běly Kolářové, a během roku chystáme i další připomínky stoleté existence naší republiky. Rozhodli jsme se také u příležitosti stého výročí založení naší země sesbírat sto polibků pod třešní na Prvního máje. Instalovali jsme na den před naší kanceláří na Notting Hill Gate živou třešeň a během dne a večera seznamovali Londýňany s touto hezkou českou tradicí. Akci jsme pojmenovali May We Kiss?, nakonec se políbilo skoro dvě stě párů a pro mne to byl jeden z nejhezčích dní v práci vůbec.

Máte před sebou ještě několik měsíců činnosti ve funkci. Co byste ráda ještě stihla?
Moc ráda bych viděla otevření Bouda Gallery, což je projekt, který má k životu znovu probudit bývalé renomované londýnské knihkupectví, které několik desetiletí fungovalo na pozemku naší ambasády. My bychom chtěli tento malý objekt rehabilitovat do podoby multifunkční galerie a prostoru pro setkávání mezinárodní londýnské komunity. Máme již hotové vizuály a chceme, aby v tomto objektu bylo prezentováno současné české umění.

A poslední otázka se sama nabízí, máte už představu, kam budete dále směřovat?
Zatím nejsem definitivně rozhodnutá. Já jsem nikdy nedělala práci pro kariéru a všechny své životní zastávky beru jako dobrodružství. Londýn byl jednou z nich a vím, že z této zkušenosti budu ještě dlouho čerpat. Pohrávám si i s myšlenkou v Británii ještě chvíli zůstat a místo propagace české kultury na britských ostrovech se věnovat seznamování Čechů se současnou britskou kulturou. To ale ukáže až čas, ještě mám v Londýně před sebou hodně práce…

Děkuji za rozhovor a do budoucna přeji hodně štěstí.

Lenka Neužilová

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.