Sdílená ekonomika z pohledu Asociace hotelů a restaurací ČR

Partnerský článek

Sdílená ekonomika se dotýká stále více oblastí lidského podnikání. Její úspěch spočívá hlavně v technologických změnách posledních let a možnosti velmi efektivní online komunikace. Současné problémy, které se často i mediálně řeší, však nevznikají ze skutečnosti změny trendů a obliby sdílení zvláště mezi mladými lidmi.

Foto: Skyfish, Shutterstock

Primární problém vzniká tím, že legislativa není na tento fenomén dostatečně připravena, a to hlavně v oblasti vymáhání dodržování již stávajících zákonů. Hlavním zdrojem problémů je ale skutečnost, že se tzv. „sdílená“ ekonomika se již dávno pohybuje mimo hranice sdílení a jedná se spíše o skryté podnikání. Také v ubytovacích službách, kdy se pronajímatelé bytů domnívají, že mohou podnikat, aniž by dodržovali základní podmínky pro tuto činnost a řádně z ní odváděli daně. Není to fenomén, který by řešila pouze Česká republika, ale jedná se o problém celosvětový.

AHR ČR tedy nevnímá službu ubytování v soukromí jako přímou konkurenci, ale jako prostor pro růst šedé ekonomiky, která vytváří nerovné podmínky na trhu. Je to nejen otázka, zda jsou tyto služby řádně daněny, ale také nebezpečí postupného úbytku stálých obyvatel centra Prahy, které se plíživě mění na jeden velký hotel bez jasných pravidel podnikání, ochrany zákazníků a místních obyvatel. Problematické je také dodržování zákona o registraci cizinců, které je v tomto případě minimálně nekontrolovatelné. Česká republika je přitom až dosud považována za bezpečnou destinaci a je zájmem všech občanů, aby jí i nadále zůstala.

V současné době jsou největšími zprostředkovateli nabídky ubytování v soukromí, která se chce tvářit jako sdílené ubytování pravděpodobně společnosti Airbnb a Booking. AHR ČR neustále upozorňuje na skutečnost, že osoby nabízející krátkodobé ubytování v bytech za úplatu jsou poskytovateli ubytovací služby, a to už jen tehdy, pokud je součástí ubytování například úklid. V současné době jen v Praze se odhaduje počet bytů využívaných k poskytování krátkodobého ubytování turistů na 18 000. Současným trendem je, že ubytovatel nesdílí ubytování s hostem, ale pronajímá celou bytovou jednotku a navíc v mnoha případech takto pronajímá více než jeden byt. Někde jsou to celé bytové bloky. To jednoznačně prokázala studie, kterou nechal zpracovat v letošním roce Úřad vlády ČR.

AHR ČR se zapojila do veřejné diskuse na téma tzv. sdíleného ubytování již od počátku jejího vzniku a naše tvrzení a argumenty se postupem času potvrzují. Jak z toho ven? Není třeba tuto službu zakazovat ani se snažit ji zlikvidovat. Je třeba dosáhnout situace, kdy budou ti, kdo podnikají v ubytování v soukromí, nuceni dodržovat stejná základní pravidla. AHR ČR jedná v této záležitosti a ve spolupráci s Hospodářskou komorou a Svazem obchodu a cestovního ruchu se všemi dotčenými orgány veřejné správy. Problematikou se zabývá na úrovni vlády, ministerstev, ale také municipality.

Co konkrétně je třeba udělat?

Město by mohlo zavést povinnou registraci všech, kdo pronajímají byty na krátkodobé ubytování, zároveň lze tyto pronájmy a jejich četnost časově vymezit. To vše by bylo nejrychlejší provést vyhláškou. Vláda a příslušná ministerstva by měla nastavit kontrolní nástroje tak, aby bylo možné efektivně kontrolovat, že daný subjekt využívá byty k podnikání v oblasti ubytovací služby a řádně plní své povinnosti. Konkrétně, že odvádí daně, má živnostenské oprávnění, odvádí místní poplatky a zajišťuje hlášení cizinců na území ČR.

První kroky již byly učiněny. AHR ČR vítá metodiku Finanční správy, která upřesňuje přístup k ubytování v soukromí, tzv. sdílenému ubytování. Metodika označuje tzv. sdílené ubytování za ubytovací službu, ze které je povinnost odvádět daň a tržby evidovat v rámci EET. Václav Stárek, prezident AHR ČR k tomu uvedl: „Neprosazujeme nadměrné regulace ubytování v soukromí, ale efektivní nástroje pro kontrolu dodržování daňových povinností, které již dnes musí splňovat každé ubytovací zařízení, ale kterým se prodejci služeb ubytování v soukromí mnohdy vyhýbají. Podobně je tomu u výběru místních poplatků. AHR ČR vždy prosazovala rovné podmínky pro všechny hráče na trhu. Jsme přesvědčeni, že povinnost odvádět řádně daně za realizované tržby je minimálním a zcela legitimním požadavkem. Metodiku Finanční správy tedy jednoznačně vítáme. Velmi důležitá je rovněž důsledná kontrola, která je v případě nabídky služeb online poměrně dobře proveditelná.“

Stejně tak Cizinecká policie již řeší otázku kontroly dodržování povinností o hlášení cizinců. Hlavní město Praha zatím trochu přešlapuje v konkrétních krocích, ale je v zájmu obyvatel Prahy, ne hoteliérů, aby se situace skutečně řešila. Jedná se totiž také o to, zda bude centrum města místem pro trvalé bydlení nebo spíše turistickou atrakcí bez běžného života.

Výhodnou pro případná další opatření je skutečnost, že online svět není zcela anonymní a v případě plateb převodem nebo kreditními kartami existuje jasná elektronická stopa, která umožňuje kontrolním orgánům minimálně kontrolovat daňovou disciplínu subjektů, jež poskytují službu za úplatu.

V případě „sdíleného ubytování“ tedy jsou k dispozici nástroje pro narovnání prostředí ve prospěch férového podnikání a minimalizace šedé ekonomiky. O to by mělo jít právě hlavně zástupcům veřejné správy, neboť to je jedním z důležitých důvodů jejich existence.

Václav Stárek

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *