Roman Škrabánek: Po klasické dovolené ani netoužím

Kolínský rodák, bývalý hokejový brankář, absolvent Vysoké školy ekonomické, spolumajitel cestovní kanceláře… Už víte, o kom je řeč? Kdo sází na prezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Romana Škrabánka, má pravdu, ale rozhodně ještě neví všechno. Další zajímavosti o jeho osobní i profesní dráze jsme se dozvěděli při příjemném novoročním povídání.

Foto: Luděk Neužil

V cestovním ruchu se pohybujete takřka tři desetiletí, takže se na úvod nabízí otázka, zda to byl váš dětský sen…
Tak to určitě ne. Moje dětství se v jednom momentě krylo s dobou letu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka do vesmíru, takže jako všichni ostatní kluci jsem tehdy snil o kariéře vesmírného průzkumníka. Shodou okolností jsem se před časem se svým dětským idolem potkal tváří tvář na půdě ministerstva zahraničí při setkání velvyslanců a o vesmíru jsme si tehdy nepovídali… Řeč se točila hlavně kolem naší kritiky vydávání schengenských víz v Rusku, kde byl pan Remek donedávna velvyslancem. Ačkoli téma hovoru bylo poněkud výbušné, dokázali jsme udržet přátelskou notu.

Kluci v dětství nechtějí být jen kosmonauty, ale často je láká i sportovní kariéra. Byl to i váš případ?
Je pravda, že hodně dlouho a intenzivně jsem se věnoval hokeji. Můj život zhruba tak do dvaceti let jím byl silně ovlivněn a prošel jsem si s ním coby žák i student kolínského gymnázia až do nejvyšší mládežnické ligy. V roce 1985, když jsem končil svá středoškolská studia, vyhrál náš národní tým na hokejovém světovém šampionátu v Praze a mým hrdinou se tehdy stal Jiří Králík. Byl jsem totiž v družstvu brankářem stejně jako on.

Po absolvování gymnázia si mě navíc vybrali do juniorského mužstva hokejového klubu Slavia Praha, což byl pro mě největší sportovní úspěch. Proto jsem po maturitě dokonce zvažoval studium trenérství na fakultě tělesné výchovy a sportu, ale koketoval jsem i se studiem jazyků na univerzitě, protože jsem propadl kouzlu francouzštiny. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Vysokou školu ekonomickou, kde jsem si na obchodní fakultě vybral cestovní ruch s vidinou spojení svých zálib – cestování a jazyků.

Foto: archiv R. Škrabánka

Francouzština a láska k Francii vás provázejí již od gymnázia. Kdy jste se poprvé vydal do této před rokem 1989 takřka nedostupné země?
Bylo to v roce 1988, kdy jsem v rámci studií VŠE vycestoval na půlroční studijní pobyt do Grenoblu. Jako stipendista francouzské vlády jsem se měl zabývat studiem francouzštiny, ale protože jsem tehdy už francouzsky uměl docela dobře, rozhodl jsem se připojit ke kamarádům a ve vypůjčeném autě procestovat Francii. A tehdy si mě země galského kohouta definitivně a na celý život získala. Dokonce natolik, že jsem velmi vážně zvažoval emigraci. Dostal jsem navíc nabídku hrát v Grenoblu hokej, takže rozhodování bylo opravdu moc těžké.

Co vás nakonec přimělo se vrátit?
Zodpovědnost vůči rodině, zvláště k bratrovi, který byl a dodnes je vojákem z povolání, působí na generálním štábu. Došlo mi, že bych mu tím zkazil život. Vrátil jsem se a udělal jsem dobře, hlavně vzhledem k tomu, že zhruba za rok po mém návratu bylo u nás všechno jinak. Ale na Grenoble vzpomínám moc rád, byla to doba ohromných zážitků a poznávání. Třeba cestování rychlovlakem TGV z Grenoblu do Paříže si jako milovník vlaků pamatuji do detailů dodnes.

Vrátil jste se a dokončil vysokou školu. Kam jste po jejím ukončení zamířil?
Pro někoho to možná bude překvapení, ale já jsem do prvního zaměstnání nastoupil v Čedoku, kde jsem působil jako praktikant už za studií, takže práce pro tuto cestovní kancelář se logicky nabízela.

A co rozhodlo o rozjetí vlastního podnikání?
To bylo v roce 1992, kdy v Čedoku probíhala zásadní restrukturalizace a nebyla do budoucna jistota pracovního místa. V té době jsem navíc potkal svou životní partnerku Simonu (Černušákovou, pozn. redakce), která již v té době byla zkušená průvodkyně. Spojili jsme síly a založili sdružení podnikatelů, já jsem měl pro založení cestovní kanceláře Monatour správnou vysokou školu a ekonomicko-manažerské zkušenosti, Simona průvodcovské.

A začali jste Francií?
Samozřejmě, že naše první skupinové zájezdy směřovaly tam. I náš první zájezd pro individuální klientelu měl za cíl Francii. Konkrétně v roce 1992 nově otevřený zábavní park Disneyland u Paříže, kam jezdíme dodnes. Zamilovala si ho naše dcera Karolína, s níž jsme tam jezdili odmala. Dalo by se říci, že historie Monatouru je souběžná s historií pařížského Disneylandu, jehož návštěva patří takřka k rodinné tradici, i když dceři je už přes dvacet.

Ale v nabídce zájezdů jste nezůstali jen u Francie. Dnes si Monatour mnozí spojují především se Španělskem…
To je hlavně zásluha Simony, která vždy nejvíce ovlivňovala výběr destinací naší cestovní kanceláře. Ona je u nás ve firmě přes vize a ideje, já pak dávám produkty dohromady po ekonomické, technické a právní stránce. Kromě Francie a Španělska se tak věnujeme především poznávacím zájezdům po Evropě a relax pobytům na Slovensku, v Maďarsku a ve Slovinsku. Do lázní a termálů, které se staly velmi populární, vypravujeme ročně desítky autobusů s tisícovkami spokojených klientů.

Když zmiňujete autobusy, ty jsou pro vaši kancelář charakteristické a podobně vybavených cestovek u nás mnoho není. Proč jste se vydali tímto směrem?
Je pravda, že vlastní autobusový park má tak zhruba dvacítka cestovních kanceláří u nás a že se tím od ostatních kanceláří podobné velikosti odlišujeme, ale rozhodli jsme se už v roce 2000. Do té doby jsme si autobusy pronajímali, ale začalo to být finančně nevýhodné, stejně jako závislost na leteckých dopravcích. Z obrovské investice do nákupu vlastního autobusu jsem měl tehdy obavy, ale zpětně toto rozhodnutí považuji za jedno z našich nejlepších v podnikání. Dnes provozujeme vlastní autobusovou dopravu, máme šest autobusů s firemními řidiči a vzhledem k tomu, že se specializujeme na Evropu, plně nám tento stav vyhovuje.

S partnerkou Simonou Černušákovou při křtu nového autobusu CK Monatour. Foto: archiv R. Škrabánka

Jaká investice je ve vašem vozovém parku nejnovější?
Jsme pyšní na náš nový třínápravový autobus Setra 517 HDH s kompletně prosklenou střechou, která dává cestování zcela nový rozměr. Dali jsme si ho jako dárek k 25. narozeninám Monatouru.

Nabídka vaší kanceláře vyhovuje nejspíš i vašim klientům, kteří jsou vám věrní. Jak je to vlastně s podnikáním na menším městě?
To, že sídlíme v Kolíně, neznamená, že máme klienty jen z Kolína. Po celých Čechách máme další provozovny a na 400 prodejců, ale je pravda, že Kolíňáci jsou nám věrní a není výjimkou, když s námi jedou i třikrát za rok. Vážím si toho a jsem také rád, že si stále udržujeme i vysoké procento vlastních prodejů. Nejsme v područí prodejců a prodejních portálů a přes kamenné prodejny a náš web prodáváme více než polovinu produkce.

Cestovnímu ruchu se u vás věnuje celá rodina. Jak se do práce zapojuje vaše dcera Karolína?
Už odmala trávila hodně času se Simonou ve Španělsku a k práci delegátky a průvodkyně tak přivoněla velmi brzy. Naučila se španělsky, a tak především o prázdninách působí jako delegátka na pobřeží Costa Brava, ale pomáhá nám i na veletrzích na firemním stánku a k naší radosti v rámci svých studií i v naší provozovně v Kolíně.

Na cestách s dcerou Karolínou. Foto: archiv R. Škrabánka

Roste z ní nástupkyně ve firmě?
K cestovnímu ruchu měla vždycky blízko, ale to teprve ukáže čas. Má před sebou studia diplomacie a mě těší, že si vybrala VŠE, tedy školu, kterou jsem absolvoval i já a kde občas i přednáším. Byl bych samozřejmě rád, kdyby v našem podnikání pokračovala.

Jak vlastně tráví dovolené rodina, která celá pracuje v cestovním ruchu?
Po pravdě, my dovolené nemáme. Za posledních 15 let jsem vycestoval bez klientů a mimo naše destinace pouze jednou. Před několika lety jsme si se Simonou udělali úžasný výlet na Maledivy se zastávkou v Dubaji a užili si trochu exotiky. To, co nás ale nabíjí, jsou krátkodobé, třeba jen víkendové relax pobyty v termálních lázních a wellness. Velmi rádi jezdíme například do brněnského resortu Infinit Maximus, který nemá v ČR obdoby. Klasickou dovolenou ani nechci, po pár dnech bych se nejspíš nudil.

Na dovolené nejezdíte, o to víc času máte na další aktivity… Jak jste se dostal k práci v AČCKA – Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur?
Jako podnikatele v cestovním ruchu mě vždycky zajímaly podmínky pro naši činnost jak z ekonomického, tak právního hlediska a chtěl jsem mít možnost legislativu alespoň nějakým způsobem ovlivňovat ve prospěch oboru. V roce 2004 jsem byl zvolen do prezidia asociace, o dva roky později jsem se stal viceprezidentem a od roku 2007 prezidentem AČCKA. A tuto funkci zastávám za dlouhodobé podpory našich členů, která mě velmi těší, dodnes.

A jaká cesta vás přivedla do evropské asociace ECTAA?
V době mého příchodu do prezidia vstoupila Česká republika do Evropské unie a pro mě bylo přirozené se problematikou evropské legislativy, která má nejen na náš obor velký dopad, intenzivně zabývat. Proto jsem přivedl AČCKA v roce 2005 do asociace ECTAA sídlící v Bruselu, která sdružuje národní asociace cestovních kanceláří členských zemí EU a je rozhodujícím připomínkovým místem při projednávání evropské legislativy s dopadem na cestovní ruch.

V rámci ECTAA jste ale také velmi aktivní…

Foto: archiv R. Škrabánka

V nejužším vedení ECTAA jsem působil šest let, dvakrát jsem byl zvolen viceprezidentem, pracoval jsem ve Strategic a Fiscal Committee, dodnes jsem za Českou republiku členem boardu ECTAA a účastním se nejdůležitějších jednání o cestovním ruchu na evropské půdě. Hlavním tématem posledních let byla samozřejmě nová směrnice o souborných službách a spojených cestovních službách (PTD), která je momentálně implementována do české legislativy novelou profesního zákona. S jejím legislativním procesem jsem propojen vlastně již deset let…

Máte rodinu, firmu, asociační práci… Máte vůbec nějaký volný čas?
Času opravdu moc nemám… Ten volný trávím na stavbě domu, který už snad letos dokončíme. Je to takový dům splněných přání, kde si každý z nás chtěl zrealizovat svůj sen. Proto tam bude mít dcera prostor pro tréninky latinskoamerických tanců, kterým se věnuje na závodní úrovni, Simona bude mít kde plavat a já se nejvíc těším na zahradu a relaxaci při zahradničení. Při něm mi bude sekundovat náš velký švýcarský krátkosrstý salašník. Je to chlupatá princezna, jmenuje se Alba Seleqtta podle našeho oblíbeného hotelu v letovisku Lloret de Mar na pobřeží Costa Brava, které je hlavní dovolenkovou destinací Monatouru. Možná proto miluje vodu a hlavně moře, samozřejmě ve Španělsku…

Co máte jinak v plánu, už jen relax na zahradě?
To ne, zahrada bude určitě jen příjemné odreagování, ale až po práci. Chci se dál věnovat cestovnímu ruchu na nejrůznějších úrovních, budovat naši firmu a udržovat nastavenou linii kvality. Já budu vždycky akční a v hlavě mám spoustu nápadů, jen mít více času.

Prozradíte jaké?
Nechte se překvapit…

Děkuji za rozhovor.

Lenka Neužilová

Foto: archiv R. Škrabánka

Ing. Roman Škrabánek je český podnikatel, prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), člen Boardu evropské asociace ECTAA se sídlem v Bruselu. Vystudoval gymnázium v Kolíně a Vysokou školu ekonomickou, fakultu obchodní, v Praze.

Od roku 1992 je spolumajitelem cestovní kanceláře Monatour, v roce 2007 byl zvolen prezidentem AČCKA, kterým je dosud.

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.