Restaurace Kades v Postupimi z pohledu Českého systému kvality služeb

V rámci infocesty Českého systém kvality služeb (ČSKS) jsme se vypravili také do restaurace Kades v Postupimi, kde majitel pan Mario Kade otevřeně hovořil o těžkostech, ale i krocích, které pomohly nastartovat rodinné podnikání. Jak hodnotí systém ServiceQualität Deutschland, do kterého jsou již několik let zapojeni?

Foto: Lucie Poštolková

Prvně museli odstranit „Braniborské přivítání‘: mračení se, odvracení pohledu, vysvětloval nelehké začátky s personálem Mario Kade, majitel restaurace. Foto: Lucie Poštolková

Majitel restaurace Kades pan Mario Kade otevřeně hovořil, jak si na rozjezd půjčili 30 000 marek se 17 % úrokem na osm let, o tom, jak začátky nebyly lehké a těžko se vypořádávali s obdobím mimo sezónu. Velmi jim pomohla celorepubliková zemědělská výstava roku 2001, kdy měli restauraci neustále plnou, ale nevšimli si, že postupně ztrácí stálé zákazníky.

Následující rok je na kolena srazilo zavedení eura. Ve stresu a bez úsměvu se dostali na dno. Hledali řešení. Velmi jim pomohly inovace v podobě kulinářských akcí. Zjistili, že marketing není jen o letáčcích. V listopadu, kdy bývalo nejhůře, vymysleli svatomartinskou husu. Zpočátku byla nedůvěra v katolickou tradici v protestanské oblasti. Ale ujalo se to. „Pro nás to bylo poučení, začít něco dělat. Naříkání je špatný rádce, nejlepší je dívat se na potřeby zákazníka,“ vysvětloval Mario Kade.

Foto: Lucie Poštolková

„Jen ten, kdo zná své chyby, s nimi dokáže pracovat,“ řekl moudře Mario Kade. Foto: Lucie Poštolková

Roku 2006 vstoupili do I. stupně systému kvality, o rok později do II. stupně a roku 2012 prošli recertifikací. Téměř každý v podniku je vyškolený systémem, což vedení pomáhá vysvětlovat, co se po nich vlastně vůbec chce.

Díky systému kvality, který je nutí k sebereflexi, vývoji a vylepšování služeb, přišli na řadu vylepšení. Prvně museli odstranit „Braniborské přivítání‘: mračení se, odvracení pohledu.  Samotná bezbariérovost nepřinese zisky, ale pokud nabídnete bezlepkové pokrmy, do tržeb se to promítne. V Německu je každý 200. Němec celiak  a navíc nechodí na jídlo do restaurace sám. Na sociálních sítích odpovídáme do 24 hodin. Občas se lidé chovají Braniborsky, v restauraci se usmívají a chválí, ale na web napíšou negativní hodnocení. Takto jsem hosta požádal, ať přijde znovu a dá nám šanci. Přišel a změnil názor. „Jen ten, kdo zná své chyby, s nimi dokáže pracovat,“ řekl moudře Mario Kade.

Foto: Lucie Poštolková

„Pro nás to bylo poučení, začít něco dělat. Naříkání je špatný rádce, nejlepší je dívat se na potřeby zákazníka,“ vysvětloval Mario Kade, majitel restaurace. Foto: Lucie Poštolková

Druhým problémem, se kterým se setkal, bylo najít kvalifikované, nebo motivované zaměstnance, které by případně zaškolil. Všichni mladí chtějí výplatu hned alespoň 1 000 eur, pracovní dobu od 10 do 15 hodin, volno o víkendech a na svátky, řeknou si dokonce i proplacení stáže v zahraničí s dietami. „Snažíme se platit více, ale máme své limity. Oproti okolním restauracím v Postupimi mají plat vyšší o 40%, ale stále o 10% méně než by dostali v Berlíně,“ řekl Mario Kade.

Zprvu z nouze přijali hluchoněmého kuchaře. Zaujal je jeho životopis, kde uvedl, že nikoho nebude rušit při práci. Kromě vysoké motivovanosti kuchaře získali další bonus, kolegové se začali učit základy znakové řeči. Tím dostávají hluchoněmé návštěvníky, kteří velmi ocení, když jim umíte třeba jen popřát dobrou chuť.

[box]

První postřehy z infocesty ČSKS najdete zde.
Jak Berlínská věž využívá německého systému kvality najdete zde.

[/box]

Lucie Poštolková

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..