Radek David: Češi se učí jíst kvalitní potraviny, v restauracích je ale nenajdou

Základním problémem je, že velká část restaurací nedodržuje hygienické normy, ty kontroluje hygienická služba ministerstva zdravotnictví. Kontroly v restauracích provádí i Česká obchodní inspekce, ta se však nezaměřuje na kvalitu potravin, ale soustřeďuje se na férové jednání směrem k zákazníkům. Jen v loňském roce provedla 4279 kontrol a porušení zákona zjistila v 1140 případech.

Problém není jen v nákupu levných a nekvalitních surovin, ale i v jejich skladování. V loňském roce rozdali hygienici 6170 pokut za bezmála 13 milionů korun a v dalších stovkách restaurací nařídili nápravu nebo omezili provoz. Nejčastějším prohřeškem bylo právě skladování potravin. V restauracích se velmi často nedodržují teploty v lednicích, maso se pak rychleji kazí. To ale není pro některé kuchaře překážka – jsou schopni podávat je hostům. Dalším problémem je nepořádek v kuchyních v podobě poházených obalů od potravin, ve kterých se tvoří plíseň a rez. To už není nedbalost, ale hazard se zdravím zákazníků.

Foto: archiv Radka Davida

Foto: archiv Radka Davida

Signálů, jak poznat dobrou restauraci, je hned několik. Rozsáhlý jídelní lístek také vypovídá o kvalitě pokrmů. Je-li jich na jídelním lístku mnoho, není v silách kuchaře připravit je z čerstvých surovin. Přestože hostům je z hygienických důvodů zakázán vstup do kuchyně, určitou známkou kvality může být otevřená kuchyň, tedy taková, do které může host alespoň trochu nahlédnout. Na kvalitu jídla samozřejmě ukazují i podezřele nízké ceny, je jasné, že u jídel v ceně kolem 80 korun kuchař musel použít nekvalitní surovinu nebo polotovar.

Odrazem spokojenosti zákazníka s kvalitou jídla by mělo být spropitné. V Česku tomu tak ale není, tři čtvrtiny Čechů spropitné platí, i když s jídlem nejsou spokojeni. Přes 80 procent restaurací ale spropitné bere jako kritérium spokojenosti s jídlem a servisem. Hosté českých restaurací nejčastěji dávají spropitné pět až deset procent z celkové útraty. Výše spropitného v Česku je v porovnání se světem průměrná. Jen v Americe se spropitné pohybuje kolem dvaceti procent, v Japonsku je zase považováno za urážku. V Česku ale spropitné zcela ztratilo význam, hosté je platí, i když jim jídlo nechutnalo nebo obsluha byla drzá. To by se v jiných zemích nestalo, například ve Francii, je-li host s něčím nespokojen, často nezaplatí ani za jídlo.

 

Radek David, šéfkuchař restaurací la Veranda a Babiččina zahrada

 

komentářů 5

  1. Tomáš Koudelka says:

    Pokud by se v ČR dodržoval tento hezký francouzský zvyk – naplatit za nekvalitní jídlo – většina kuchařů by asi umřela hlady. Vlastně nechápu, jak se vůbec mohou za kuchaře vydávat. Hrůza. Osobně se snažím ignorovat restaurace s nekonečným seznamem jídel, všech těch „kuřecích prsíček s broskví“. Vždyť přeci každý soudný host musí vědět, že to vše pochází z mrazáků a nemůže to být poživatelné. Jsem ze Západu zvyklý na nabídku tří čtyř jídel. Ale ta za to opravdu stojí!

    • Monika, Brno says:

      Kuchaři za to často nemohou, že vaří blafy. Tlak zákazníků je nekompromisní… Vyrazte mimo Prahu a dívejte se kolem. „Meníčko“ prostě musí stát kolem 80 korun, jinak lidé nepřijdou. A cožpak se za ty peníze dá něco normálního uvařit? Pracuji v oboru dlouhá léta, věřte mi…

  2. Gurmán anarchista says:

    Nejlepší restaurace v Praze? Vietnamská tržnice Sapa. Vše dokonalé, vše čerství, vše za 80-90 Kč
    Anarchista

  3. Václav P says:

    Myslím, že pravda je někde jinde. Skrývá se v hlubinách české duše, které prostě nepovažuje jídlo za něco natolik důležitého, aby se s ním příliš zabývala, anebo za něj utrácela významnější sumy. Podle toho to také vypadá. Kuchaře z toho vynechte, za nic (obvykle) nemohou. Prostě mají jen těžký život – všichni chtějí ty hnusy za osmdesát. Kdyby byly ochotní zaplatit víc, kuchaři by byli šťastní, veselí a vážení. Věci se mění, ale dokud se nenaučíme pouštět chlup, nic moc se nezmění.

  4. Melanie Kainová,Praha says:

    Naprosto souhlasím s vyjádřením Radka Davida v čísle 12 TTG na stránkách Hyde Parku o nedostatku kvalitních potravin v restauracích. To, že nejsou vždy dodržovány hygienické normy je alarmující. Zkrátka nám chybí dobrá kontrola a náležité pokuty a netýká se to jen potravin. Těch hazardů se zdravím klientů je dnes čím dál více- i v supermarketech není vždy jasné, zda štítek s datem obchod nepřelepil, či nevyměnil. Je všaka dobré, že se kontroly zaměřují i na farmářské trhy, věřím, že většina prodávajících je poctivá, ale přesto je kontrola nutná. Problémem je také skladavání potravin v horkém létě. Letos jsme si to užili. A spropitné v restauracích? Je pravdou, že je občas dáváme, i když nejsme spokojeni. Snad máme pocit, že v očích číšníka narosteme jako boháči, když mu dáme pořádný obnos. Někdo to zkrátka potřebuje. Źe tím kazíme kvalitu služeb, to si každý neuvědomí. Spropitné dám ráda a nejen v restauraích, když je vše v pořádku, jak slušné chování tak dobrá kvalita.

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *