Putování napříč Ostrovem svobody

V první polovině května pozvalo kubánské Ministerstvo turismu na 150 novinářů z celého světa, aby jim u příležitosti 35. ročníku veletrhu cestovního ruchu FIT z Ostrova svobody anebo také Perly Antil, jak je Kuba nazývána, ukázalo co nejvíce. Program desetidenního press tripu byl více než nabitý.

Foto: Naďa Rybárová

Foto: Naďa Rybárová

Veletrh FIT Cuba 2015 (tedy Fiera Internacional de Turismo) se letos konal v nově otevřeném resortu Meliá Jardines del Rey, a to od 5. do 7. května. Naše malá skupina sestávající z několika německých novinářů a mě a doprovázená neuvěřitelně milou slečnou Marlen Martinez z německého zastoupení kubánské turistické centrály ale dorazila na Kubu už 2. května v noci, a tak jsme hned na začátku měli den volna. Původně jsem doufala, že ho strávíme na Varaderu, tam jsme totiž přistávali. Už jsem tam jednou byla a pamatuji si ho jako nekonečnou divokou bílou pláž, kde kromě nás nebylo ani živáčka. To ale bylo v roce 1964, teď bych tam divokou pláž hledala těžko. A tak mě vlastně ani moc nemrzelo, že jsme okamžitě nasedli do mikrobusu a vyrazili směrem k Havaně.

Havana

Stará Havana, která byla v roce 1982 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO, má, bez ohledu na svou zchátralost, veliké kouzlo. Na hlavních turistických trasách tu sice opravují stále více budov – i Capitolio, replika amerického Capitolu z roku 1929, je pod lešením – v bočních uličkách ale máte pocit, že kdysi nádherné domy se drží vzpřímeně jen z posledních sil. Ty opravené ale opravdu stojí za vidění. Nakoukněte třeba do lobby hotelu Inglaterra z roku 1885 jen malý kousek cesty od Capitolia a budete se okamžitě cítit jako ve „starých dobrých časech“. Nedaleko je bar Floridita, kolébka daiquirí. Chodil tam na ně i Ernest Hemingway, který dodnes, vyveden v bronzu, sedí u barového pultu. Chcete-li vidět Starou Havanu z výšky, vyjeďte na střešní terasu hotelu Ambos Mundos, kde Hemingway několik let přerušovaně přebýval a kde začal psát svůj slavný román Komu zvoní hrana. Jeho pokoj č. 511 je uchován v nezměněné podobě a slouží jako muzeum.

Cayo Coco

V pondělí ráno jsme nastoupili do pěti autobusů a vyrazili směr Cayo Coco, což je druhý největší z ostrovů souostroví Jardines del Rey. Leží u severního pobřeží Kuby a s pevninou je spojen 27 km dlouhým uměle vytvořeným náspem. Na ostrově o rozloze 370 km² s 22 km bělostných pláží chráněných korálovými útesy žilo do roku 1955 pár rybářů a výrobců dřevěného uhlí. Dnes je vyhrazen turistům, z místních tu potkáte pouze zaměstnance resortů. Symbolem ostrova je pták ibis bílý, kterému se zde říká coco – tedy kokosový. Odtud i jméno ostrova. Tady jsme se ubytovali v resortu Meliá Jardines del Rey, kde byl následujícího rána slavnostně zahájen veletrh FIT.

Meliá Jardines del Rey je pětihvězdičkový all inclusive resort s 1176 pokoji, 9 restauranty a 6 bary. Mimochodem, španělský řetězec Meliá je na Kubě velmi aktivní a má zde už 27 hotelů a resortů v osmi destinacích včetně Havany nebo Santiaga de Cuba. Pokoje v Meliá Jardines de Rey jsou umístěny v třípodlažních bungalovech, které mají jednu drobnou nevýhodu – není v nich výtah. Jinak se jim ale nedá vytknout snad nic. V resortu je krásná pláž (upřímně řečeno, za celou dobu jsem na Kubě neviděla jedinou ošklivou) jménem Playa Flamenco a samozřejmě bazén. Bohužel čas na koupání se během našeho pobytu v resortu nenašel, program byl nabitý a vzhledem k vysokému počtu účastníků jsme logicky měli stále zpoždění.

Foto: Naďa Rybárová

Foto: Naďa Rybárová14

Jedna z údajně nejkrásnějších pláží Karibiku, Playa Pilar, leží na sousedním ostrově jménem Cayo Guillermo. My jsme ji navštívili právě v okamžiku, kdy se hnala (a přihnala) silná bouřka, a tak jsme místo plánovaného koupání jen hodovali v místní restauraci, což nakonec také nebylo špatné. Na ostrově je i delfinárium, kde vám delfíni sice žádné kousky nepředvedou, zato si s nimi můžete zaplavat. Není to ovšem záležitost úplně levná, přijde na 110 konvertibilních pesos, tedy vlastně 110 eur.

Koupali jsme se až následující den, kdy jsme jeli na vyjížďku katamaránem kolem Cayo Coco. Na koupání jsme měli sice jen asi 30 minut, ale šnorchlování v průzračné a teplé vodě nemělo chybu. Pak nás ještě čekala mimo jiné návštěva obchodního střediska se suvenýry. Trička s Che Guevarou, náramky s Che Guevarou, samotné obrázky Che Guevary… Den jsme zakončili slavnostním ukončením veletrhu FIT na Playa Flamenco korunovaným ohňostrojem.

Camagüey

V pátek ráno jsme se odhlásili z Meliá Jardines del Rey a vyrazili do letoviska Santa Lucía v provincii Camagüey se zastávkou v jejím hlavním městě stejného jména, od roku 2008 zapsaného na seznamu UNESCO. Původní město Santa María del Puerto del Príncipe založené kolem roku 1515 na pobřeží bylo po neustálých útocích pirátů v roce 1528 přemístěno do vnitrozemí a pro lepší obranu před nájezdníky bylo postaveno s mnoha různě se vinoucími a větvícími uličkami, které vedou na různě velká náměstí. Tam bych byla vydržela hodiny, ale bohužel, povinnosti volaly, a tak jsme po několika nezbytných prezentacích v místních hotelech a barech a po vynikajícím obědě vyrazili na sever do Santa Lucíi, kde jsme se ubytovali v hotelu Brisas Santa Lucía a zhlédli, mimo jiné, představení akvabel v místním bazénu.

Holguín

Ráno jsme opět nastoupili do našich pěti autobusů a vyrazili směrem na Holguín, hlavní město provincie stejného jména. Holguín jsme si prohlédli z kopce jménem Loma de la Cruz, který se tyčí nad městem do výše 465 schodů a stojí na něm kříž vztyčený v roce 1790, aby odvrátil sucho, a už jsme spěchali na oběd v hotelu Brisas Guardalavaca, který stojí, jak už nakonec jeho jméno říká, u pláže Guardalavaca. Guardalavaca je opravdu moc pěkná pláž, a tak trošku zamrzelo, že jsme kolem ní (a že není krátká) jenom proběhli, i když s kokosem plným rumu v ruce. Odpoledne jsme ještě absolvovali delfíní show v delfináriu na Cayo Naranjo a pak prezentaci a ubytování v resortu Playa Pesquero Hotel.

Santiago de Cuba

Do Santiaga de Cuba jsme přijeli s velikým zpožděním. Jednak jsme jeli delší cestou (nebo spíš necestou), než je obvyklé, ale také jsme se zastavili ve městě El Cobre, které leží v krásných horách Sierra Maestra asi 30 km od Santiaga a je nejvýznamnějším poutním místem na Kubě. Stojí tu jediná bazilika v zemi – Basílica de Nuestra Seňora de Cobre postavená v roce 1927. Ta uchovává zázračnou sošku Panny Marie, která se prý někdy kolem roku 1610 objevila na hladině rozbouřeného moře, zázračně ho zklidnila a zachránila před převrhnutím loďku se třemi muži, kteří se do blízkého zálivu vypravili pro sůl. Město samo se jmenuje El Cobre, protože se tu těžila měď, doly už ale byly dávno zavřeny.

Ze Santiaga jsme toho moc neviděli, a to, co jsme viděli, to jsme zahlédli vlastně jen z okénka autobusu. Spěchali jsme totiž na radnici a už jsme byli ve skluzu. Na radnici nás přivítal pan starosta, následovalo několik dobových tanců za zvuku bubnů a pak zase honem do autobusů a rychle do hotelu Meliá Santiago. Večeře se konala v Tropicaně, kde samozřejmě následovala show à la Las Vegas vylepšená láhví rumu na osobu.

Podle toho, jak vypadalo náměstí před radnicí, je Santiago de Cuba moc krásné město.

Zpět do Havany

V osm ráno nám letělo letadlo zpět do Havany. Iniciativní recepční nám všem zavolal v půl páté ráno, abychom náhodou nezaspali, a v osm hodin jsme byli opravdu všichni připravení k odletu na mezinárodním letišti Antonio Maceo. Hodiny plynuly, a dokonce i ta neskutečně milá a stále usměvavá Marlen se přestala usmívat. Nakonec to ale dobře dopadlo, kolem čtvrté hodiny odpolední jsme nastoupili do letadla a odletěli do Havany.

Domů jsem odlétala až druhý den večer, a tak jsem si v Havaně udělala radost. Vypravila jsem se k domu na Calle 10 ve čtvrti Miramar, kde jsem před 51 lety půl roku bydlela. Ten dům tam pořád stojí. Vypadá trošku jinak, ale je tam. Divadlo Teatro Chaplin na dohled od domu se sice dnes jmenuje Karl Marx, ale také tam je. Jenom průhled k moři, kterým jsem jako dítě fascinovaně sledovala hřbetní ploutve žraloků rejdících pod vodou, je dneska zastavěn. Nevadí. I tak mi bylo krásně.

Výlet to byl náročný, ani po deseti dnech na Kubě nemám ponětí, jak místní vlastně žijí, do moře jsem vlezla přesně na půl hodiny a nejméně tisíckrát jsem si vyslechla Guantanameru. Ze všudypřítomných billboardů na mě hleděli Fidel a Che a hlásali hesla, jimž podobná jsem od chvíle, kdy v Zárybničné Lhotě u Tábora odstranili ceduli s nápisem „Buduj vlast, posílíš mír“, neviděla. Při vstupu do samoobsluhy mi chtěli odebrat kabelku, abych tam nic neukradla, ač asi stejně nebylo co, a tak jsem tam nevstoupila. Ale víte co? Kuba je opravdu nádherná. Toho jsem si tedy všimnout stihla.

 

[box]
V roce 2014 vzrostl ve srovnání s předcházejícím rokem počet zahraničních návštěvníků Kuby o 5,3 % a poprvé překročil 3 miliony. Nejvíce zahraničních turistů přijelo z Kanady, Chile, Číny, Kolumbie, Švýcarska, Brazílie a Uruguaye, výrazně ale vzrostl i počet turistů z Venezuely, a to o 71,6 %, z Německa o 20 % a z Itálie o 17,3 %. Celkové příjmy z cestovního ruchu loni dosáhly hodnoty 2,7 miliardy CUC. V prvních čtyřech měsících letošního roku navštívilo Kubu již 1,5 milionu zahraničních turistů, tj. o 15 % více než ve stejném období roku 2014.

Osmnáct mezinárodních hotelových řetězců provozuje na Kubě celkem 69 hotelů s 35 892 pokoji, což představuje 57,1 % ubytovací kapacity v zemi a 85 % pokojů ve čtyřhvězdičkových a pětihvězdičkových hotelech. Mezi nimi je s 27 hotely nejsilnější španělský řetězec Meliá.

Kuba má 10 mezinárodních letišť, na která létá 54 zahraničních leteckých společností z celkem 60 zahraničních destinací.

[/box]

Naďa Rybárová

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..