Pro Topičovy je Austrálie srdeční záležitostí

Majitelem cestovní kanceláře Viva Travel je Karel Topič mladší, bez svého otce Karla Topiče staršího by ji ale byl asi jen těžko rozjel. V roce 2009, kdy byla cestovka založena, totiž žil Karel ml. v Austrálii, a tak veškeré papírování spojené se vznikem kanceláře bylo na otci ve Zlíně, zatímco on na druhém konci světa vytvářel nabídku a zajišťoval pro klienty vše praktické. Téměř od začátku se v cestovní kanceláři angažovala i sestra Karla mladšího a dcera Karla staršího Veronika, která do Sydney přijela za bratrem na návštěvu a na rozdíl od něj tam zůstala. Dnes tam žije už osm let.

Foto: archiv rodiny Topičových

Kdo z vás měl ten nápad začít podnikat v cestovním ruchu a založit si cestovku?

Karel st.: S nápadem založit cestovní kancelář přišel syn, a jelikož já jsem již tady v Česku podnikal, i když v jiném oboru, a měl jsem už přece jen nějaké ty zkušenosti, od začátku jsem mu pomáhal. Vzápětí se přidala i dcera a vznikla z toho taková rodinná cestovka. Syn navíc žil v té době v Sydney, takže všechny úkony spojené se zakládáním cestovní kanceláře tady byly na mně.

Veronika (z Austrálie): Jsem v cestovce téměř od začátku, ale nápad i její rozjezd byly na bráchovi, bez něho by to bylo vůbec nešlo.

Karel ml.: Ano, nápad to byl můj, i když jsem se k němu chvíli dopracovával. Po ukončení studia ekonomie jsem v roce 2006 odjel do Austrálie na půl roku na studentské vízum, abych se pořádně naučil anglicky a trochu si to tam procestoval, cestování mě vždycky moc bavilo. Vízum jsem si nakonec prodloužil a rok a půl jsem studoval a pracoval, v létě jako plavčík a v zimě jsem prodával v obchodě s lyžařským vybavením.

Pak jsme se ještě s jedním českým kamarádem rozhodli, že už pojedeme domů. Říkal jsem si, že je v Sydney sice krásně – bydlel jsem na pláži, chodil surfovat, zkrátka pohádka –, ale že se svým vzděláním nechci dělat jen prodavače. A abychom si to ještě trochu užili, jeli jsme domů oklikou. Našli jsme si nejlevnější letenky a přes Kuala Lumpur, Borneo a Jihoafrickou republiku jsme se vydali do Jižní Ameriky a celou jsme ji projeli. Doma jsem ale pak strávil asi jen dva měsíce a znova jsem se vydal do Austrálie. Tentokrát se mi podařilo získat pracovní povolení a povolení ke stálému pobytu, a navíc i práci, která už mě těšila. Práci v cestovní kanceláři.

 

Tak tam jste sbíral zkušenosti?

Karel ml.: Ano. A když jsem jim tam od začátku říkal, že mým cílem je otevřít si vlastní cestovku, docela se mi smáli. Jsem rád, že se nám to podařilo, i když to nebylo vůbec snadné. Neměl jsem třeba vůbec žádné zkušenosti s webovými stránkami a neměl jsem ani peníze na to, abych si je zaplatil. Tak jsem toho člověka, co nám naše první stránky udělal, za to naučil surfovat. Dodnes si pamatuji jméno našeho prvního zákazníka. Udělali jsme mu cestu po Austrálii, práce na tom bylo jako na kostele, dělal jsem na tom měsíc, a čistý výdělek byl v přepočtu 7 tisíc korun. Ale byl to náš první – a zdaleka ne poslední – zákazník!

Karel st.: Nejdřív si to ale všechno otestoval na mně a své matce. Udělal nám hezkou dovolenou v Austrálii a na Novém Zélandu, tak jsme mu ten nápad schválili, ať do toho jde. A dnes je Viva Travel uznávaný specialista na Austrálii a Nový Zéland, především na individuální cesty na míru. Naše zájezdy prodávají i některé velké cestovní kanceláře.

 

Nezůstali jste ale jen u Austrálie a Nového Zélandu…

Karel ml.: Austrálie a samozřejmě i Nový Zéland, to je pro nás srdeční záležitost. Ale lidi chtějí jezdit i jinam, nejde zůstat jen u toho. A tak když přicházeli zákazníci s tím, že v Austrálii to bylo dobré, ale že by teď jeli i jinam, jestli to umíme, řekl jsem si jasně, Jižní Ameriku mám procestovanou skrz naskrz, tu umím. Takže jsme začali dělat i Jižní Ameriku a pak dokonce i Asii. Ale přece jen, Austrálie, to je pro mě to, proč to vlastně všechno dělám. Žiju už zase v České republice, konkrétně ve Zlíně, ale pravidelně se tam vracím. Mám to tam rád.

 

Proč jste se tedy vůbec vracel domů? Nakonec kombinace vy a vaše sestra v Austrálii a tatínek tady vypadá pro chod cestovní kanceláře ideálně.

Karel ml.: Chtěl jsem rodinu, rodinu českou, ne australskou. Austrálie je úžasná země, přírodní prostředí atraktivnější než tady, léto minimálně 6 měsíců, nicméně vnitřně jsem Čech, byl jsem tady vychován a ty kořeny a vazby člověk jen těžko zpřetrhá. Bylo to velké dilema se rozhodnout, kde žít, a dodnes v tom nemám 100% jasno. Ono bydlet na pláži, pozorovat delfíny nebo velryby je lákavá představa, no ne? Teď jsem zpátky v ČR, mám manželku a malou dceru Keiru, čekáme druhé dítě a jsme tady spokojení, nicméně se těším, jak jim všem brzy ukážu kouzlo Austrálie. Rád bych vzal rodinu do Austrálie aspoň na nějaký čas, vidím to tak na půl roku, až miminko trochu odroste a než začne Keira chodit do školy. Jak říkám, mám to tam opravdu rád.

 

Jak firma funguje, když jste vlastně rodina, táta, syn a dcera?

Karel ml.: Myslím, že docela dobře. Sestra je v Austrálii, takže se vidíme naživo tak jednou za rok a na nervy si nelezeme, každý týden si zavoláme a samozřejmě jsme i ve styku přes sociální sítě a e-mail. Sestra je moje spojka v Austrálii, což nám přináší i jistou konkurenční výhodu. A s tátou je to také v pohodě, někdy vyrazíme na služební cestu do Austrálie a na Zéland spolu a pak si to užijeme i jako otec a syn.

Veronika (z Austrálie): To, že jsme rodina, nás vůbec neomezuje. Jsme si dost vzácní, vídáme se, bohužel, tak asi jednou ročně.

Karel st.: Já s tím nemám vůbec žádný problém, právě naopak. Mám sice hlas spíš jenom poradní, ale jsem moc rád, že se děti se mnout radí – i když si to nakonec udělají po svém.

 

A je to spíš výhoda?

Karel ml.: Jak kdy, ale řekl bych, že nám fakt, že jsme rodina, situaci spíš ulehčuje. Víme, co od sebe čekat, známe se. Na rodinu se člověk může přece jen nejvíce spolehnout.

Karel st.: Souhlasím a jsem rád, že to tak děti berou, vždy jsme je vychovávali tak, aby držely pospolu a vážily si toho, že máme jeden druhého.

Veronika (z Austrálie): Jsem sice již dlouho v Austrálii a spokojená, ale styk s domovem stále vyhledávám a jsem se svými blízkými neustále v kontaktu, a to jak ohledně soukromých, tak pracovních záležitostí.

 

Pokud jde o životní partnery, jak je to s jejich případným působením ve firmě?

Karel st.: To ať si děti udělají, jak chtějí. Nemá cenu něco lámat přes koleno, syn už nejlépe ví, co bude pro firmu nejlepší.

Karel ml.: Nechci ženu tahat do byznysu a přenášet mezi nás pracovní starosti. Ale na druhou stranu, když jí vykládám o pracovních záležitostech, tak je samozřejmě znát, že se jí to tak zcela netýká, a říkám si, že kdyby toho byla součástí, bavilo by ji to víc. Nebudeme to ale teď řešit, čekáme miminko, to bude to hlavní. Pak se uvidí, i když žena si půjde asi svou vlastní cestou, je na to šikovná dost.

Veronika (z Austrálie): Partner rád cestuje, ale je zaměřen úplně jiným směrem, takže to s ním řešit nemusím.

 

Naďa Rybárová

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *