Prášilský ráj rodiny Zamiškových

V Prášilech, kdysi zapadlé vsi na konci světa ve vojenském prostoru a pohraničním pásmu, vybudovali otec Miroslav a syn Petr Zamiškové bohatou turistickou infrastrukturu: Prášilský ráj.

Foto: archiv rodiny

Jak podnikáte v cestovním ruchu tady v Prášilech, v srdci Šumavy?
Miroslav Zamiška: Máme pět penzionů v různých kategoriích, restauraci, cukrárnu, obchod s potravinami a sportoviště. Vybudovali jsme lanové hřiště, máme podíl na archeoparku, máme botanickou zahradu a chováme bizony. Nabízíme také vyjížďky na koních a v zimě na psích spřeženích.

Skoro to vypadá, že vám patří celé Prášily… Co konkurence?
Miroslav Zamiška: Kdepak. V Prášilech je i řada dalších penzionů, apartmánů na pronajmutí a například chata Klubu českých turistů, Brücknerův dům a další.

Vy pocházíte odsud?
Petr Zamiška: Tady otec tu bydlel, je odsud, a my se sestrou jsme sem jezdili jako děti na chalupu. Pak táta podnikal jinde, ale tady jsme doma.

Prášily se od devadesátých let hodně změnily. Jaké byly počátky?
Miroslav Zamiška: Rok devadesát byl rok nula. Předtím sem žádní turisté nemohli. V roce 1995 tu můj bratr zrekonstruoval a otevřel hospodu. V roce 1999 jsem hospodu převzal a začal stavět cukrárnu.

Petr Zamiška: Já jsem tady víceméně dvacet let. Od čtrnácti jsem pomáhal v kuchyni, uklízel pokoje nebo sekal trávu. Naplno jsem zaměstnaný od roku 2007. Otec si mě tak trochu tvaroval už na střední škole a ptal se, jestli to chci dělat. Já chtěl a po dokončení vysoké hotelové školy jsem se stal společníkem firmy. Dodnes v jednom z našich penzionů, na Karolíně, dělám snídaně. Jinak se tu starám o celý ten náš podnik.

Petře, jak moc vám otec zasahuje do řízení tohoto podnikání?
Petr Zamiška: Samozřejmě kdykoli přijede, tak máme porady a kontroly, ale četnost kontrol a drezírování ubývá (smích).

V hospodě U Michala se výborně vaří. V čem je výjimečná vaše kuchyně?
Miroslav Zamiška: Kuchaři se snaží dělat věci podle nejnovějších trendů a pravidelně navštěvují školení a jezdí na různé akademie. Chceme, aby se rozvíjeli. Největší naše doména je hovězí skot, který pro nás chová jeden pán v Kašperských Horách. Snažíme se i o svoje vepřové. Snažíme se vůbec používat hlavně místní suroviny. Máme tady v Prášilech skleníky a i v této nadmořské výšce a přírodních podmínkách máme vlastní zeleninu!

Na jakém novém projektu pracujete teď?
Petr Zamiška: Dokončujeme hotel, který bude odpovídat čtyřem hvězdičkám. Bude mít zhruba třicet lůžek a wellness včetně 19metrového bazénu. Zatím bude v režimu garni hotelu se snídaní. Případně časem bychom tam mohli dělat večeře pro ubytované hosty, což je teď model na Karolíně.

Nyní trochu kontroverze. A co ta vaše černá stavba, o které se psalo?
Petr Zamiška: Inu, ten hotel, to je právě ta údajně černá stavba. My jsme ji naprosto komplet zbourali do základů a postavili znova. Než abychom se tak dlouho s národním parkem a vedením obce dohadovali, až bychom spor vyhráli, raději jsme to zbourali a vybudovali znovu.

Vypadá to, že vedení obce vás moc nepodporuje. Proč?
Petr Zamiška: Nevím. Můžu jen spekulovat, že je to možná závist, nebo někdo možná nechce, aby sem turisté moc jezdili. Ale je třeba říci, že obec Prášily pro cestovní ruch také leccos dělá. V územním plánu je sjezdovka, kterou má stavět obec. Problém je zatím s nějakým restitučním nárokem na pozemek. A obec zřídila v Prášilech tábořiště, které má přínos v podobě hostů i pro naši restauraci.

A vztahy s Národním parkem Šumava?
Petr Zamiška: Čekáme, jak to všechno dopadne. Zatím tady kůrovec nic nežere. Ale jakmile zase začne žrát, tak budeme všichni zírat. Pokud se kvůli parku nebude zasahovat, lesy půjdou pryč.

A další rozvoj vašeho Prášilského ráje kromě hotelu?
Petr Zamiška: Koupili jsme bývalou budovu roty pohraniční stráže a vybavili jsme ji tak, jak byla. Koupili jsme 80 vojenských postelí i slamníky, jsou tam klasické sprchy a umývárny, dokonce i politicko-výchovná světnice, různé dobové pohraničnické obrazy z knihy Stráže na pomezí, originální uniformy, kancelář s dobovým psacím strojem a vysílačkou… Venku stojí protiletadlový dělový kanon. Nedávno jsme pomocí něj startovacími kabely startovali škodovku (smích). Vím, že pohraničníci je trochu citlivé politické téma, ale bereme to s nadhledem, je to celé takové retro, což mají lidé rádi. Jedná se o úplně základní ubytování, vhodné především pro skupiny, například sportovní oddíly. Vedle máme sportovní areál s multifunkčním hřištěm, běžeckou dráhou, posilovacím hřištěm i překážkami pro Spartan Race.

Kdo jezdí do Prášil?
Miroslav Zamiška: Hlavně pěší turisté a cykloturisté. Je to výchozí místo například na Prášilské jezero, jezero Laka a Poledník. Dá se přejít na Modravu či do Železné Rudy a zpět. Je tu klid a nádherná příroda.

Jak děláte marketing?
Petr Zamiška: Přes destinační společnosti, ale také přes kontakty na školy, sportovní oddíly, máme facebookové stránky. Dáváme přednost osobním kontaktům, ne marketingu mířenému na masy naslepo. A pak také děláme akce, jako je celodenní sportovní akce Prášilská výzva.

Odkud k vám přijíždějí hosté?
Petr Zamiška: Především z Plzně, Prahy, pak z Moravy. Češti tvoří přes 90 procent. Ze zahraničních Němci, Rakušané a Holanďané. Ale z těch spíš takoví ti bludní, kteří sem náhodou zabloudí.

Kde budete za deset let?
Petr Zamiška: Zatím nevím… někdy si říkám, že stavění bylo dost, ale ještě to může pokračovat. Snad krytou halu pro sportovce, sportovní zázemí máme u nás opravdu dobré.

Hodně investujete i do dalších atrakcí vedle gastronomie a ubytování…
Petr Zamiška: Je důležité, aby tu lidé měli co dělat i mimo výlety, abychom je tady udrželi. Někde jinde jsou penziony, odkud vyrazíte na výlet, vrátíte se, dáte si večeři a tím to končí. U nás jsou velké možnosti sportu, jít se podívat do botanické zahrady, do archeoparku. Máme svoje infocentrum, které jsme vybudovali dříve než obecní infocentrum. A máme pěšího odborného průvodce, který vás povede po Šumavě.

Tyto věci navíc ovšem něco stojí. Vyplatí se to?
Petr Zamiška: Například pozemek, na kterém je dětské hřiště, stál kolem čtyř milionů korun. Jistě, mohl by tam stát další penzion. My však investujeme i do okolí, i to vytváří hodnotu místa. Na jednom pozemku, který jsme koupili, stály tři krásné smrky, které majitel ještě před prodejem pokácel, aby vydělal na prodeji dřeva. A pak je tam nechal ležet a hnít. Když jsme pozemek koupili, zasadili jsme tam tři nové smrky. Už mají pár metrů do výšky a rostou.

Petr Bílek

Autor Petr Bílek (Články)


Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.