Pojištění CK proti úpadku, krok po kroku

Pojištění proti úpadku se pravidelně dostává do centra pozornosti – klienty cestovních kanceláří občas vyděsí informace o tom, že pojištěni ve skutečnosti být nemusejí, a místy mají dojem, že kdesi v pozadí se odehrává nepřehledná bitva pojišťoven, cestovek i státu.

Malta Zdroj: Lucie Poštolková

Autor: Lucie Poštolková

V následujících řádcích se pokusíme tento „spor“ rozplést – a to přehlednou formou otázek a odpovědí.

V minulosti se objevily zprávy, že pojištění proti úpadku nemusí opravdu klienty ochránit – a zabezpečit jim například návrat z dovolené krachující cestovky. Je to pravda?

Podobná situace je velmi nepravděpodobná, ale striktně vzato to riziko opravdu existuje. Jinými slovy: to, že klient odcestuje s pojištěnou kanceláří, mu nedává 100% jistotu, že bude opravdu pojištěn, tak aby limit pojistky pokryl kompletní výdaje při úpadku cestovní kanceláře. Je to však riziko velmi malé a zanedbatelné – ostatně stejně jako pravděpodobnost, že právě vaše cestovka se dostane do obtíží. „V loňském roce u nás zkrachovalo osm cestovek z celkového počtu 1032,“ připomíná Roman Škrabánek prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA).

Jak je to možné, když každá cestovka přece musí být pojištěna?
Ano, cestovka musí být ze zákona pojištěna, nemusí však – opět spíše teoreticky – být pojištěna dostatečně. Například se na začátku sezony pojistí dostatečně, ale nakonec prodá více zájezdů, než měla v plánu. Což by nevadilo, pokud by si adekvátně zvýšila u pojišťovny limit pojistného plnění a doplatila pojistné. Ne vždy se to však stane – to byl například případ z léta 2012, kdy pojišťovna Generali odmítla vyplatit část klientů zkrachovalé BG Travel – s odůvodněním, že celkové náklady by překročily limit pojistného plnění. „Limit pojistného plnění stanovený v pojistné smlouvě je alfou i omegou pojišťovnictví. Od pojistných limitů se odvíjí zajištění, povinná tvorba rezerv atd.,“ říká k tomu Petr Kouba ředitel odboru úrazového a cestovního pojištění UNIQA pojišťovny.

Na koho tedy padá zodpovědnost za řešení této situace?
To je právě jádro sporu – a celého poměrně širokého problému. Stát – tedy ministerstvo pro místní rozvoj opakuje, že podle stávajících zákonů je pojišťovna uhradit vše, a to i v případě, že by jí cestovní kancelář uvedla nepravdivé údaje a nepojistila se tak vlastně vědomě. Jinými slovy: ministerstvo trvá na tom, že je věc pojišťovny pohlídat si své klienty – tedy cestovky, aby nemanipulovaly se svými čísly.

Stejný argument používají představitelé cestovních kanceláří.  „Za špatné odhadnutí rizik, pojišťovna musí nést ztráty z takového rozhodnutí plynoucí,“ uvádí Jan Papež tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACKČR). Pokud dodají cestovní kanceláře zkreslené údaje, tak může podle něj zase naopak pojišťovna vymáhat škody, které jí z toho vzniknou.

Pojišťovny se ovšem této logice brání – argumentují například tím, že není v jejich silách včas poznat, že s nějakou cestovkou „není něco v pořádku“.  „Problémem je, že pokud pojišťovna nově přijme CK do pojištění, musí sdílet její osud přes celou hlavní sezónu ať se již CK poté chová standardně či nestandardně,“ řekl Petr Kouba z UNIQA pojišťovny.

A jak se tento spor vyvíjí?
Začátkem dubna dále postoupila ve schvalovacím procesu novela zákona č. 159/1999 Sb. o cestovním ruchu, podle které by navíc bylo uzákoněno dokonce bezlimitní ručení pojišťoven . Pojišťovny se nad tím pozastavují a tvrdí, že to ohrožuje podstatu tohoto typu pojištění. Navíc by dle nich byly tímto krokem paradoxně ohroženy nejvíce CK z první desítky, pro které by bylo prakticky nemožné získat neomezené zajištění. „Pozornost a odpovědnost hradit škody se přenáší na pojišťovny, zatímco osoby, které nehospodárně vedly některé cestovní kanceláře, beztrestně zakládají nové cestovní kanceláře. Chybí u nás konstruktivní diskuze,“ shrnul postoje pojišťoven Ondřej Rušikvas, člen představenstva a obchodní ředitel ERV pojišťovny.

Jak se ke všemu staví cestovní kanceláře?
Cestovní kanceláře především dávají najevo, že stávající situace je pro ně velmi nepříjemná. Zdůrazňují, že – například – krachy cestovních kanceláří představují ročně jen zanedbatelný zlomek celkového trhu (vloni 8 kanceláří z celkového počtu 1032). A také jsou nervózní, že bouřlivé debaty v médiích zasévají obavy mezi jejich klienty – s ohledem na to, že podobné případy jsou velmi výjimečné, je to vcelku pochopitelné. A stejně jako pojišťovny říkají: situace se musí nějak dořešit.

Má tedy vůbec zákazník šanci nějak zjistit, že je jeho cestovní kancelář pojištěna dostatečně?
Upřímně řečeno: ne. On se pouze dozví, že jeho kancelář je pojištěna proti úpadku – to jí ostatně ukládá zákon. Šanci zjistit, zda je opravdu pojistné krytí dostatečné v podstatě nemá.

Sidi Bou Said, Tunisko Autor: Lucie Poštolková

Autor: Lucie Poštolková

Dá se odhadnout, kolika procent cestovních kanceláří se může týkat úpadek? A proč si pojišťovny „více nehlídají“ cestovní kanceláře?
Odhadnout se to dá velmi obtížně, což přiznávají všichni aktéři „sporu“. Pojišťovny argumentují především tím, že jsou závislé na číslech, které jim dají cestovní kanceláře, a to obvykle vždy jednou za poměrně dlouhé období. Šance vše „ohlídat“ je podle pojišťoven technicky obtížná. I když by posílali čísla dvakrát denně, neexistuje kontrola podkladů, zda je uvádí přesně. V momentě, kdy CK podepíše dodatek s vyšším limitem pojistného plnění, znamená to pro ni nárůst nákladů.

Jak se staví k povinnému pojištění proti úpadku hlavní „aktéři“, tedy cestovní kanceláře a pojišťovny?
Cestovní kanceláře nemají problémy s pojišťovnami, ale vidí je mezi některými pojišťovnami a klienty zkrachovalých kanceláří, pojištěných těmito pojišťovnami. „Ten problém je celkem jednoduše pojmenovatelný – některé pojišťovny nechtějí platit zákonem předepsané kompenzace,“ uvedl Jan Papež z ACKČR.

V současnosti stát, aby dodržel požadavky směrnic EU, přenáší odpovědnost prozatím jen na pojišťovny. Mají tak na cestovní kanceláře dohlížet a vše kontrolovat, „Skutečnost, že se kritéria pro pojištění úpadku zpřísnila, svědčí i fakt, že pro letošní rok poklesl počet CK z 1032 na 986,“ řekl Roman Škrabánek z AČCKA.

Pokud začne platit současná podoba zákona o povinném pojištění proti úpadku cestovních kanceláří, je dost možné, že nastane situace, že tento produkt se 100 % plněním nebude nabízet žádná česká pojišťovna. „Dělali jsme si podrobnou analýzu, jak se několik států EU vypořádalo s přijmutí evropských nařízení do právních řádů. Ale pojištění není zdaleka jediným nástrojem, jak zajistit návratnost vložených prostředků klientů CK.  Jsme připraveni na diskusi, avšak roli moderátora by zde mělo hrát MMR, které má plnou odpovědnost za novelu zákona č. 159/1999 Sb.,“ dodal Ondřej Rušikvas.

Neohrozilo by stanovení minimálního limitu plnění činnost menších CK?
Poslední verze novely zákona číslo 159/1999 Sb. počítá s tím, že by limit povinného pojistného plnění (v zákoně je zatím min. částka 30 %) má být u cestovních kanceláří, které využívají leteckou a námořní dopravu minimálně čtyři milióny korun a u menších cestovních kanceláří, které mají zajištěnou dopravu jiným způsobem, budou mít jeden milión korun. Což je dostatečné a zvládnutelné pro většinu CK. Otázkou zůstává, jestli tato podoba vstoupí v platnost, zákon ještě musí projít vládou, přes senát i poslaneckou sněmovnu.

Podporujeme zavedení jednotného minimálního limitu, který by vyřešil většinu případů nedostatečného krytí z poslední doby, vzniklých u nových nebo velmi malých CK s hodně kolísajícími obraty,“ řekl Petr Kouba z UNIQA pojišťovny.

Jak se to řeší v cizině?
Stručně řečeno jsou podmínky pro zajištění cestovních kanceláří u nás jedny z nejpřísnějších v EU. V jiných státech mají více forem zajištění, u nás máme jen jedinou formu pojištění proti úpadku. Zajištění tržeb CK se v zahraničí pohybují mezi 8-15 %, u nás je to minimálně 30 %. Navíc je Česko jedinou zemí, kde je zavedená také zákonná spoluúčast.

Problém u nás je monopol pojišťoven, který je zakotven v zákoně. Kdyby tu fungovalo konkurenční prostředí vícero variant, jak se zajistit proti úpadku formou zástav či fondů, prostředí by bylo flexibilnější,“ řekl Roman Škrabánek z AČCKA.

A co říct závěrem?
Ať vstoupí v platnost jakákoliv podoba zákona, lidé kupující zájezdy by měli být obezřetní. Protože na „podvodníky“ můžete narazit všude. Proto je dobré dávat si pozor na cestovní kanceláře, které nabízí nejnižší ceny na trhu, jsou úplně nové a nemají žádnou historii. Stále člověk musí kontrolovat, jestli daná CK má zákonné pojištění proti úpadku. CK by také neměla požadovat 100 % zálohu s velkým předstihem. Člověk by se neměl řídit jen cenou zájezdu!

O projektu: Jak poznat kvalitu – cestovní ruch přehledně a stručně Cílem projektu zastřešeného odborným časopisem TTG prostým a širokému okruhu čtenářů a zákazníků vysvětlit klíčové koncepty cestovního ruchu. A napomoci jim orientovat se v základních otázkách, na něž je často obtížné najít fundovanou odpověď.

komentáře 2

  1. Freisleben says:

    Zkrachovalá CK-Conti prodávala zájezdy organizované CK-Snail-Travel. Conti má ale pojištěné jen zájezdy vlastní. CK-Snail o ničem neví, a tak nikam nepojedem!

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *