Pod Orlickými horami žijí lvi

„Hic sunt Leones,“ říká hrabě František Kinský o kraji pod Orlickými horami. V předešlé větě jsou obsaženy dvě nadsázky. Nadsázky, které by se daly velmi dobře turisticky využít.

Foto: DSHOP

Kostelec nad Orlicí Foto: DSHOP

Za prvé: samozřejmě, že v Orlických horách nežijí lvi, a ani obrazně se nedá říci, že je to neznámý kout české země. Naopak. Je známý díky knihám Aloise Jiráska, Josefa Škvoreckého, píše se o něm v učebnicích dějepisu jako o ryze českém kraji, známe jej z pohlednic a ilustrací.

Za druhé: na rozdíl od první republiky u nás již není užívání šlechtických titulů trestné, ale nemají žádnou hodnotu, je to jen oslovení vycházející ze staleté tradice. Když však spojíte staré římské rčení o lvech a oslovení hrabě, dostaneme se k jádru věci. Nikde v České republice totiž nenajdete tak dokonalou kombinaci poklidného venkovského kraje, zbaveného rušivých elementů industriální civilizace a náhrdelníku, hustě osázeného šlechtickými sídly, přitom tak odlišnými.

Už dost bylo Prahy a Krumlova. Je čas začít propagovat i jiné šperky České republiky.

Klasicistní Kostelec nad Orlicí rodiny Kinských těsně sousedí s renesančními šternberkovými Častolovicemi, kousíček odtud je renesanční Opočno Colloredo-Mansfeldů, doleva na dohled je Náchod, který do roku 1945 vlastnil rod Schaumburg-Lippe, doprava zase zámek v Rychnově nad Kněžnou, o který se dnes starají Kolowratové Krakovští Libštejnští. Nesmíme zapomenout ani na Doudleby, Potštejn, Ratibořice, Teplice nad Metují a Nové Město na Metují. K tomu přidejme fenomenálně velkolepý klášter Broumov, dřevěné kostely v Orlických horách, prvorepublikové hraniční opevnění. Celou tuto krajinu orámujte čistými horami, osázejte skalními městy, půvabnými říčkami a nasaďte tomu korunu v podobě národního parku Góry Stołowe. A máte dokonalou turistickou bombu, vzdálenou od Prahy hodinu a něco jízdy po dálnici a dobrých cestách.

Foto: DSHOP

Doudleby Foto: DSHOP

Teď se někteří čtenáři zarazí a uvnitř vykřiknou, že ty Stolové hory jsou přece v Polsku. Ano jsou. A to je právě ten provokační paradox. Když navštívíte Varšavu, Krakov nebo Vratislav, dříve nebo později narazíte na skvělou propagaci tohoto národního parku. A nejen jeho, ale i měst, zámků a dalších zajímavostí ležících v historickém Kladsku. Poláci totiž umějí, jak se dnes módně říká, diverzifikovat zdroje. Turistické zdroje. Dávno pochopili, že pokud chtějí nalákat nejen zahraniční turisty, ale i ty domácí, nemůžou stále dokola omílat melancholickou krásu Baltu, historický Krakov, snová Mazurská jezera, půvabné Tatry a nedotčený Bělověžský prales.

V posledních letech se proto zaměřili na propagaci okrajových území. Proto se na vás v polských kulturních a informačních centrech v Polsku i v zahraničí valí skvěle provedená propagace nejen Stolových hor, kdysi židovských štetlů v Haliči, Koperníkova Toruň, ale i desítky a stovky dalších přírodních a stavebních šperků. Neprezentují je ale jako jakýsi skanzen, ale jako něco živoucího, přítomného a lidsky přívětivého.

Orlice – Klopoty u Brandýsa Foto: DSHOP

Orlice – Klopoty u Brandýsa Foto: DSHOP

A jak se prezentuje naše Česká republika doma i ve světě? Stereotyp, klišé. Praha, Vary, Krumlov, Telč, trochu toho Brna, nějaké ty vinice, památky UNESCO. A konec.

Když si uvědomíte, jaký neuvěřitelný potenciál skrývají lehce opominuté kraje, jako je právě Podorlicko, buď je vám rezignovaně smutno, nebo pocítíte obchodní vztek nad tím, jak se ztrácejí finance v nevyužitém potenciálu. Povzdech Františka Kinského, majitele překrásného zámku Kostelec nad Orlicí, nad tím, že pro mnoho Čechů a turistů končí turistický svět v Hradci Králové a dál se dostane málokdo, je potom pochopitelný. A jeho další poznámka, že zvěřinec v Častolovicích, galerie u něho v Kostelci a strašidla na Potštejně to nevytrhnou, je pravdivá. Chce to širší propagaci na úrovni státu, nejen na úrovni jednotlivých krajů a majitelů.

Častolovice Foto: DSHOP

Častolovice Foto: DSHOP

Není důležité pro novináře hledat odpovědi, ale klást otázky, byť banální a obecné. A ty znějí třeba takto: Proč, když to jde v Německu nebo Polsku, to nejde i v Česku? Kdo z vás kdy slyšel o Kostelci nebo Častolovicích?

Pavel Vondráček

Enter the text or HTML code here

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..