Plavby jsou nejúžasnější způsob cestování

Leonu Janouškovou a Dianu Baldwinovou, sestry a spolumajitelky společnosti Cruise & Travel, spojuje nejen pevné sesterské pouto, ale i veliká vášeň, vášeň pro plavby a lodě. Vykládat by o nich dovedly hodiny a hodiny.

Foto: archiv

Co vás vedlo k tomu, že jste si vybraly zrovna tento druh podnikání?

Diana: Já pracuji v cestovním ruchu už přes dvacet let a před třinácti lety mě oslovila americká lodní společnost Royal Caribbean Cruises Ltd., která hledala někoho, kdo by jim u nás vedl pobočku. Přijeli z Německa, udělali se mnou pohovor a najali mě. Jenomže pak se do toho vmísil jistý Švýcar, který jejich plavby prodával ve Švýcarsku, oni dali zastoupení jemu a rázem z něj byl můj šéf.

Leona:  Já jsem si původně myslela, že se sestra zbláznila, tehdy to byl v České republice neznámý produkt, lidé měli naprosto mylné představy o tom, co vlastně plavby jsou a co nabízejí. Před šesti lety jsem se ale přidala a nelituji toho. I když to dlouho nebylo vůbec jednoduché.

 

Teď ale společnost patří už vám, že?

Diana:  Už je to rok, co se nám podařilo osamostatnit se, založily jsme si vlastní společnost a získaly výhradní zastoupení Royal Caribbean Cruises Ltd. pro Českou republiku. Je to sice už rok, ale máme pocit, že vlastně teprve teď začínáme, musely jsme toho po bývalém majiteli hodně dořešit, což nebylo zrovna jednoduché.

Leona: A dnes zastupujeme všechny tři dceřiné společnosti Royal Caribbean Cruises Ltd. – Royal Caribbean, Celebrity Cruises a Azamara Club Cruises.

 

Měly jste v dětství a dospívání stejné zájmy? A vycházely jste spolu dobře?

Leona: Od malička jsme byly vlastně pořád spolu. Já jsem o čtyři roky starší, ale sestra vždy patřila do party mých kamarádek a kamarádů. A pak nás ještě víc stmelila Anglie, kde jsme zažily jak to dobré, tak to špatné.

 

Vydaly jste se spolu do Anglie?

Leona: Ne tak úplně, v roce 1986 tam maminka s námi emigrovala. Mně bylo osmnáct, sestře teprve čtrnáct. Mamka a já jsme tady byly v nepřítomnosti odsouzené na dva a půl roku a byly jsme přesvědčené, že se už nikdy nebudeme moci vrátit domů. Naštěstí to tak nedopadlo. Po téměř dvou letech jsme se z malého průmyslového města přestěhovaly do Londýna, který byl naším domovem více než šest let, a byla to obrovská zkušenost a škola života.

Diana: Pracovaly jsme v hotelech a restauracích, později jako krupiérky v top kasinech v Londýně s nabídkou pracovat na zaoceánských lodích, a tak jsme lodě jako takové poprvé zaregistrovaly. Kdo by tušil, že budou naší budoucností.

 

Ale zůstat jste tam nechtěly…

Diana: Původně jsme se vrátily do Česka vlastně jen na skok. V roce 1993 nám tu umíral dědeček, tak jsme se vrátily a myslely jsme si, že to bude jen dočasné. Obě jsme tady pracovaly v irském radiu Kiss a bylo to fakt super.

Leona: A já jsem pak potkala svého budoucího manžela a už jsem tu zůstala. V rádiu jsme byly dva roky, já jsem se pak vydala směrem reklamních a marketingových agentur a sestra se vrhla na cestovní ruch. Pak ale potkala Angličana, vzala si ho a vrátila se do Anglie.

Diana: To ale nevydrželo dlouho, v roce 2002 už jsem zase byla zpátky doma –  a bez Angličana.

 

Má jedna z vás ve firmě poslední slovo, nebo o zásadních věcech rozhodujete vždy společně? A ulehčuje vám fakt, že jste sestry, spolupráci, nebo je to naopak těžší?

Diana: Jsme jako jednovaječná dvojčata, rozhodujeme společně, skvěle se doplňujeme. To, že jsme sestry, je obrovský bonus. Jednak nás tato práce obě strašně baví, plavby jsou naše vášeň, ale hlavně, můžeme si stoprocentně věřit.

Leona: Samozřejmě nejsme dokonalé, tak se občas, zejména ve vypjatých situacích, nějaké ty problémky vyskytnou. Na to máme ale vypracovaný super fungující mechanismus, jak si s tím poradit. Když to ale náhodou přeci jen nezafunguje, nebo dojde k rozdílným názorům mimo kancelář, musí jedna z nás té druhé zavolat nejpozději do 9 hodin ráno druhého dne a ta druhá musí být do telefonu extrémně milá. To funguje naprosto spolehlivě.

 

Říkáte, že plavby jsou vaše vášeň, co je na nich tak senzačního? Představa, že jsem na lodi, kde mě to přestane bavit, ale nemohu vystoupit, mě dost děsí…

Diana: Bez obav, to nikoho bavit nepřestane. A kdo tomu propadne, ten už jinou dovolenou nechce, pokud tedy jeho vášní není třeba lyžování na ledovci. Jednak loď pluje přes noc, člověk je tam jako v hotelu, ve kterém by byl přes noc tak jako tak. A navíc je to hotel opravdu luxusní, spíš než hotel je to takové plovoucí město. Divadla, bary, restaurace, fitness, bazény, dokonce i simulátor volného pádu a surfový simulátor, zkrátka spousta věcí, a to vše all inclusive, kromě alkoholu, ten lze dokoupit. A ve dne loď zakotví a každý den jste v jiné destinaci. Nemá to chybu.

Leona: Mám dva syny, 19 a 17, pro ty byla představa takové plavby dlouho noční můrou. Pak to zkusili a teď by nejraději jezdili pořád. Už nám ve firmě také vypomáhají, i je to chytlo.

Jste spolu v práci každý den, nejdete si už tak trochu na nervy? Má fakt, že se nepřetržitě vídáte pracovně, vliv na váš vztah v osobním životě?

 

Leona: Upřímně řečeno, jedna bez druhé bychom si nedovedly představit ani práci, ani rodinný život. Já jsem velmi brzy ovdověla, synové byli ještě malí, a nebýt sestry, nevím, jak bych to byla vůbec zvládla. Strašně mi pomohla, kluci ji bezmezně zbožňují, je jako jejich druhá máma. Jsme zkrátka jedna rodina, sestra, moji synové, já a naše mamka.

Diana: A já nemám vůbec pocit, že jsem se sestře obětovala. Tak to přišlo a tak to mělo být. Řekla bych, že jsme dnes obě velmi šťastné.

Naďa Rybárová

 

Komentovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *